Žena v černém

Upřímně řečeno remake se mi líbil víc, ale přesto na mě tahle televizní záležitost udělala ohromný dojem svou ponurou atmosférou a při každém zjevení ducha mi naskočila husí kůže. A to k tomu stačily jen vyvalené oči a make-up. Bohužel tady mi připadalo, že ten rozjezd je až příliš pomalý a sekvencí, které mi přapadaly zbytečné, bylo až příliš. Přesto jsem se několikrát zdravě vyděsil a lezavý mrazivý pocit mi vydržel ještě notnou dobu po závěrečných titulcích. 85% (07.09.2012)

Při srovnání knížka-verze '89-verze '12 je tato určitě nejslabší, příběh je tak nějak halabala převyprávěný a přestože se snaží držet věrně knižní předloze, tak ty nejpovedenější okamžiky ignoruje. Na body s mladším vydáním pak prohrává jak v atmosféře, tak i v příběhu samotném, tam kde je Radcliffe a spol. opravdu děsivý, je toto spíše takové... úsměvné. Jedná se však o televizní film, navíc z osmdesátých let, takže při přimhouření obou očí jde stále o docela působivý horor, o to spíš, když si jej pustíte v předvečer Halloweenu :-) (30.10.2014)

Jedna scéna je zde naprosto k posrání, a to si myslím, že už jsem viděl dost hororů. Na televizní film je vidět, že jsou zde určitá omezení, ale všechna jsou využita ku prospěchu atmosféry. Remake, který byl nedávno natočen, je dobrý, ale stejně tak dobrý je i původní film, který by si zasloužil alespoň televizní uvedení v našich luzích a hájích. (24.07.2015)

Levná televizní duchařina a vůbec né špatná. První půlhodinku si poctivě připravuje pevnou půdu pod nohama, aby nás následující hodinu hezky napínala, a ve dvou případech dokonce srazila až na kolena. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že to mohlo být kratší, a scén s nesmírně strašidelnou dámou v černém mělo být naopak víc. Její momenty jsou totiž na celém filmu ty nejpůsobivější, i když takový nález dětského pokoje taky stojí za to. (28.03.2011)

Ponurý příběh připomíná produkci studia Hammer ze 60.a 70.let. Gotická atmosféra visí ve vzduchu a záhrobní zlo čeká na svůj úder. Tvůrci si vystačili vcelku s málem, které je působivější než rozličné překombinované formálnosti a symboly. Postava ženy v černém stojící nehybně v krajině (hřbitov, prastarý hřbitov...vodní hladina!) je děsivější, než jakákoliv brutální akce. Když pak otevřeně zaútočí, její škleb s uhrančivýma očima se zaryje nadlouho do paměti. Cesta po hrázi k opuštěnému domu na blatech je z obou stran sevřena vodou, která se v čase přílivu přes ni přežene. Mlha se objevuje znenadání a je hustá jako mléko. Neklidný dům ožívá a cosi hrůzného se trpělivě připravuje na zásah. Kdo umře? Jaké neštěstí, jaká nehoda se stanou tentokrát? Konec je děsivý, ale logický... (12.04.2012)