Nepřemožitelné zlo

Nepochybně zajímavý nápad spadá do takové té hororové klasiky. Ta může v ideálním provedení slavit opravdu velké úspěchy. Bohužel to zdejší bylo o něco slabší. Abych začal drobnými zápory, tak nikdy není příliš vhodné, pokud do filmu obsadíte vzájemně si velice podobné dvojice, či dokonce trojice. Člověk pak namísto vychutnávání si parádní atmosféry, spíše uvažuje koho právě zahlédl před chvílí na obrazovce. O něco horší již byla vcelku absurdní premisa, proč se vlastně vůbec nějaké strašení odehrává. I tak jsem to stále viděl stále na čtyři hvězdy. To co však odpustit nemohu, že ačkoli na mne zvolené téma obvykle zabírá, tady prostě příliš nefungovaly napínavé momenty a strašení bylo povrchní prostřednictvím lekaček a hlasité hudby. Uznávám však, že tomu můžou být na vině nedostatečné efekty doby. Film je to dobrý, ale očekával jsem prostě víc. 69% (16.10.2022)

„Mala som zostať v Madride.“ Podobne, ako predchádzajúci horor talentovaného španielskeho režiséra Jaumea Balagueróa (TEMNOTA), aj NEPREMOŽITEĽNÉ ZLO (strašný preklad) dopláca na slabší scenár. Zato tiež ponúka zaujímavú príležitosť pre inak väčšinou nie príliš talentovaných hercov. Nevraviac o nádhernej atmosfére: hoci snímka zanecháva smutný melancholický dojem, ponúka tiež sériu riadne "nepríjemných" scén a výsledkom je najortopedickejší horor všetkých čias o hrôzostrašnom mechanickom dievčati, zlomených srdciach, opustených dušiach, smutnom svete a potrhanom ľudskom tele. Neviem, či mi pomohlo, že som film pozeral hlboko po polnoci sám doma, kým vonku nariekala zimná meluzína, ale dostalo ma to. (01.11.2008)

Tohle je jeden z těch filmů o prokletém místě, kde straší a ubližuje duch. Námět je už nespočetněkrát zfilmován a určitě i líp než Fragile. Duchové různých bytostí hrají velkou roli, většina filmařů se snaží přijít z co nejohavnějším stvořením a přitom zapomíná na budování atmosféry. Tady je to řekl bych, že přesně naopak a je to dobře. Balagueró víc dbal na atmosféru, která postupem času a zjištění nových informací víc a víc houstne, takže nakonec nemusí používat dnes již ohrané strašidla trhaně lezoucí do všech směrů, nahoru, dolů. Dokonce ani nemusíte mít strach, že režisér ukáže ducha někde na začátku, nechává si ho pěkně až do poslední půlhodinky, která (musím uznat) má dobrý spád. Dobře odvedená filmařina, jenž určitě víc potěší než zklame. 70% (03.01.2008)

Calistu "Kost a kůži" Flockhart jsem neměl nijak v lásce (románek s Fordem, Ally...), ale tady přesvědčila, že dokáže průměrné výrazy a vyjádřit nadprůměrný strach (i když ona vypadá jako vyděšená pořád). Nicméně mě zaujala méně jako např. Richard Roxburgh nebo Elena Anaya. Atmosféra (můj oblíbený artikl) je tady fantastická, většinou uvěřitelná a tísnivá. A ono tajemné 2. patro je na výsost působivé, zaprášené, temné a samo o sobě depresivní. Ten strašáček by tam vůbec nemusel být, jelikož není vůbec strašidelný. Vůbec lekačky (nebo spíše ty dramatické scény) se tu moc nepovedly. Konec byl místy dost standardizovaný, pointa však byla překvapivě dojemná a milá. Chtělo by to vylepšit strašáka a stašidelné scény a bylo by to skoro plné hodnocení. (15.09.2008)

Mé druhé setkání s tentokrát více mysteriózním Jaume Balaguerem. Fragile jsou výborným atmosférickým horrorem, který i přes absenci lekaček dokáže vyvolat strach. Poklidnější tempo filmu není na škodu a tím víc působivý je pak konec. I když se nejedná o natolik originální horror, jakým je třeba pozdější REC, zpracováním se rozhodně může řadit k těm lepším. Navíc mě potěšila má oblíbená skladba "Vaya con Dios" od americké nu-metalové kapely Ill Niño, která ve filmu na chvíli zazní a také Ivana Baquero (představitelka hlavní role ve fantastickém opusu Guillerma del Torra - Pan´s Labyrint), která se ve filmu mihne v malé roličce. ;) Povedený horror, který mohu jen doporučit. (09.01.2008)