Otesánek

Ale jo... kdyby nebylo toho, co tu píše pomalu každý a to je dlouhá stopáž, je to celkem zajímavé "pohádkové" dílo. Líbily se mi animace, i když jich zde nebylo příliš, ale byly jako vždy u Jana Švankamajera povedené. Příběh je známý a nemám s ním problém, herci se v něm předvedli ve velice dobrém světle. Samozřejmě jsem se dočkal i scén, u kterých mi nebylo nejlépe od žaludku, ale ty jsem očekával. 55% (12.04.2015)

„Jednou je to naše dítě, tak za ním musíme stát v dobrým i zlým!“ Film s osobitým Švankmajerovým rukopisem s hravou a součastně mnohdy velmi výstižnou drobnokresbou života a postaviček v činžovním domu mě chytil od prvních minut a přes některé bizarní detaily na hranici menšího hnusu jsem si ten neotřelý styl a humor tady hodně užíval. To jsem ještě ani nemohl tušit, jak silně na mě může záhy zapůsobit klasický lidový příběh o Otesánkovi, do něhož vedle spousty groteskního nadhledu vložil zároveň Švankmajer nový rozměr i v podobě hlubokého přesahu a zamýšlení nad nesnadným morálním dilematem ve vztahích rodičů k „problémovému“ dítěti. Švankmajer mi nabídl film hutný, silný a nápaditý stejnou měrou ve formě i obsahu se spoustou nezapomenutelných prvků, od krutého humoru ve jménu předstírání tehotenství až po klasickou animovanou pohádku na pokračování, že jsem přes jistou pachuť tady slintal radostí skoro jako ten Otesánek. :o) Povedený mi připadal i ten nápad vyprávět z velké části z pohledu zvídavé sousedské dívenky, která coby dítě plné fantazie, začtená vždycky do té správné a vhodné knížky, dokáže i podivné události kolem sebe vnímat ještě do jisté míry jako přirozené. I s hereckými výkony jsem byl bezvýhradně spokojen a vůbec mi narozdíl od některých spolukomentujících nevadilo, že zde Švankmajer zde příliš nevyužil onen hororový potenciál. Za sebe si dovolím tvrdit, že přímočarých braků o útocích ozrutných monstrů na nevinné lidi existuje spousta a že tímhle civilním, chvílemi až zcela obyčejným rozehráním fantaskního příběhu s prvky psychologického dramatu se naopak síla poselství a účinek teprve posilnily. Český film 21. století na světové úrovni? Tady pro mě jednoznačně... po všech stránkách. [95%] (04.11.2021)

Film je zajímavý především velice dobrým hereckým projevem Veroniky Žilkové a početnými výtvarnými sekvencemi a záběry (autor sám je velice známý výtvarník a animátor). Co se týče děje, místy je poněkud rozvláčný a méně uvěřitelný. Kritizovány byly i některé animované záběry, jež se opakují po celou dobu filmu a znázorňují jednu a tutéž věc stále dokola jen s nepatrnými obměnami (např. jakékoliv jídlo na talíři je animováno a zabíráno vždy stejně, atd.), byť na mě to nepůsobilo až tak rušivým dojmem. celý film je pojat jako víceméně komorní drama odehrávající se jen v jednom činžáku a na jedné chalupě, možná by neuškodil vetší záběr, možná ano... V celku souhlasím s hodnocením někde kolem 75%. (05.08.2006)

Tak tady Švankmajer šlápl dost vedle. Roztáhnout klasickou pohádku na dvě hodiny, pointu, včetně zápletky a nosného příběhu odvyprávět hned dvakrát (to jsem opravdu nepochopil) a snímat to kamerou nepříjemným a velmi nelibým způsobem, to se skoro nedá vydržet. Že jsou postavy podivné a chovají se, vyjadřují a jednají podivně, to už je u Švankmajera tak nějak norma, že jich je zbytečně moc, to už je trošku alarmující. Ale ten styl, jakým vypravuje, v kombinaci s hodně přepálenou stopáží vede jen a jen k tomu, že se film, jeho postavy i příběh utopí sám v sobě. Hartla mám hrozně rád, ale tady jakoby nedokázal ani na okamžik zapadnout do své role a jsem na vážkách, zda přehrával, nebo naopak nehrál vůbec. Nový jen odehrál svůj ňoumovský standard, jeho štěstím je, že to dává velmi slušně. Naproti tomu Žilková je ve své roli výborná. Film jako celek to však nijak nezachrání. Tohle už asi nechci nikdy vidět. (26.10.2014)

Možná jsem tentokrát ke svému oblíbenci nespravedlivý, ale to co nakonec vyplodil, má dle mého názoru úroveň toho nejprůměrnějšího českého fláku z jakékoliv pohádkové produkce. A ačkoliv je tu jeho rukopis stále patrný, protentokrát se doslovně jedná o jakýsi trademark, který se už nesnaží dále cokoliv rozvíjet. A to mne právě u Švankmajera poněkud zklamalo. Nechci tímto jeho kus degradovat na bezmyšlenkovitou pohádku, ale i po přečtení množství Švankmajerových pojednání o vlastních filmech nenacházím nic než co je patrné už od začátku. Snad se nakonec i on chtěl projednou odpoutat od svých mnohavrstvých surrealismů, ale jednoduchou humoreskou a samoúčelnými absurditami se snížil možná až příliš nízko. Škoda je to veliká, Švankmajer je pro mne nicméně stále velký mistr. (13.10.2006)