Renfield

Až příliš dobrá dokumentární rekonstrukce celého případu, což We Own This City rozhodně dodává trochu té originality, aby si ale zároveň "kradlo" svou daň jinde. Jak mám v mnoha případech nelineární vyprávění rád, tady mi přijde zbytečné a nejde o jeho složitost, ta si vcelku rychle sedne. Téměř každá z epizod se soustředí na výslech jednoho ze členů jednotky, takže některé scény vidíme z více pohledů, což je samozřejmě zajímavé, problémem je tak především Wayne Jenkins. Jediná "filmověji" podaná postava, kterou navíc Jon Bernthal hraje oproti zbytku podstatně výraznějším způsobem, až mám pocit, že svoji temnější polohu občas přehrává. Je prostě vidět, veškeré scény si krade pro sebe a právě jeho "čtyřka" trumfne i vydařenou závěrečnou epizodu. Ta zase mimo finální soud patří druhé výrazné tváři, Jamie Hector jako Sean Suiter. Krimi by zkrátka sedlo více, jako hraný dokument ovšem stále nadprůměrné.

Mimo jiného je to především korporátní hra, jenže právě nekonečné scény jednání vtažení do děje neusnadní. Přesto jsou podstatné pro rozdání karet a počátečního formování postav, jenž si projdou výborným vývojem, v nejednom případě doslova otočkou. Těžko říct, dávalo by smysl, kdyby utahání diváka firemními jednáními a zákulisními hrami, bylo záměrem. To tokijské má jednu zajímavost, lehce komediální atmosféru, která není příliš vzdálená od Lost in Translation a to rok před ním. Tady se tedy vlivy nekonaly, za to Lynch a v jednom případě i Schumacher (abych tolik nespoileroval), jsou z toho právě v těch lepších momentech cítit. S atmosférou se pracuje podobně jako s postavami, zprvu chladná, odosobněná, aby se postupně přidávala mysterióznost, ale také syrovost. Scény potom dokáží být dokonalé a Connie Nielsen se v nich předvede v tom nejlepším světle.

Grace by neměla s Abigail nejmenší problém a to je ten problém. Jsou to prakticky úplně stejné filmy, liší se obsazením, které je v tomto případě podstatně slabší, čímž nenadchnou ani postavy. Samozřejmě jsou pouhou lovnou zvěří (a to ani není třeba znát trailer, film své karty jasně rozdá během několika minut, jisté je tak i finále), přesto však mohly mít alespoň trošku té hloubky. Řemeslně opět bez výhrad, kouká se na to dobře, nenáročně to zabaví, přesto finále nemuselo být až tak naivní. Říkalo si to o drsnější závěr, takhle zůstalo u reklamy na lízátka.