Kočičky

Domníval jsem se, že v tomto věku potřebují partu jenom kluci a holky si to vyřizují jen ve dvou či ve třech. "A nakonec, nešlo o partu, ale o tanec". A nešlo ani o "hříšný" tanec, skákání přes švihadlo to dokázalo také. Z filmu latentní lascivnosti se proklubal film projevené nevinnosti. Přitom rozhodně nelze pominout Amyin rodinný background a ani jíž zmíněnou dámskou sestavu. Holkám je jedenáct či dvanáct; ještě v deseti nebo po třinácti by to už nefungovalo. - Frank Zappa to v písni "I"m so cute" říká jasně: "Some folks got it / Some folks don't." Zkrátka "Cuties", "Miňonky". A ještě něco navíc: psychoanalitik Wilhelm Reich prokázal, že pohyb uvolněné pánve koná zázraky nejen v pohlavním životě, ale i v oblasti obecného zdraví. (12.10.2020)

Kolem tohoto filmu byla vyvolána naprosto zbytečná panika. Zkuste se někdy podívat na TikTok některých dvanáctiletých slečen a najdete tam to samé, co je zobrazeno tady (no možná ještě horší věci...). Tenhle film pouze zobrazuje smutnou realitu dnešních dětí. Ty odpady rozhodně nejsou na místě, film je vydařený a naprosto realistický (a to po všech stránkách příběhu). (05.10.2020)

Děj filmu je situovaný do Francie, tedy do prostředí, jaké tady nemáme a ani mít nechceme, totiž do prostředí s už nadkritickou koncentrací muslimů. Jako odpůrce migrace a s ní spojené islamizace Evropy jsem se v minulosti opětovně zamýšlel nad jedním dilematem, které mi znovu připomněl tento film. Islamizaci ČR si nepřeji, ale žije tady zatraceně málo černošek, což omezuje sexuální obzory českých mužů. Řešení spočívající v importu pečlivě vybrané nemuslimské černé populace mi onehdy nabídnul jeden můj sen. Jeho děj se odehrává na Slovensku, což je asi způsobeno tím, že mám ke Slovensku vřelý vztah. - - - Sen o Zvolenu (v noci z 30. listopadu na 1. prosince 2020) - - -     Nakladatelství Sol Noctis slaví deset let od svého založení a jeho majitel Ivan Š. uspořádal při této příležitosti oslavu ve Zvolenu. Také jsem byl pozván coby bývalý přispěvatel do časopisu Eosphoros. Akce se koná v salónku v jedné restauraci. Za českou stranu přijel ještě Frater Eirixion, slovenská strana je zastoupena mnohem početněji. Koukám, že všichni ti slovenští Fráteři, co psali do Eosphoru, skutečně existují. A já jsem měl za to, že to jsou pouze různé pseudonymy Ivana Š. Bavím se o tom s Milanem M., který se tomu také diví.      Říkám Ivanovi, že by konečně mohl začít vydávat normálně vysázené knihy, protože ty zkurvené mrňavé fonty, co používá, se špatně čtou. Ivan o tom však nechce ani slyšet: „To dřív Anka otěhotní, než bych já změnil sazbu.“      Anka se nabídne, že by druhý den provedla české hosty Zvolenem. Předně bychom mohli zajít na mši. Ptám se proč, když ona ani nikdo z nás nejsme křesťané. Anka na to, že uvidíme něco, co jsme ještě neviděli.      Jdeme na mši. Přede dveřmi kostela stojí katolický kněz a vítá příchozí. U druhé strany dveří stojí polonahá černoška oděná v nějakých cingrlátkách a na hlavě má něco, co bych označil za vúdúistickou korunu. Anka vysvětluje, že je to biskupská mitra zkombinovaná s africkými prvky, a podá nám k celé věci následující výklad.      Slovensko nakonec přece jenom přijalo nějaké africké migranty. Úřady však dbaly na to, aby to nebyli muslimové, neboť nestály o kulturní obohacení islámským terorismem. Výsledkem bylo to, že na Slovensko přišla skupina kněžek kultu vodun a čarodějů džu-džu. Ti nejdřív navázali kontakt s bratislavskou skupinou praktikující kult santería a posléze tak vznikla jedna náboženská společnost, která následně fúzovala s částí katolické církve a k níž se záhy připojili někteří evangelíci a dokonce i pravoslavní. Tato církev je dnes nejaktivnější a nejrychleji rostoucí církví na Slovensku. Černá slečna, na kterou právě zírám, je na Slovensku velmi populární. Má pravidelný pořad v televizi, kde jednou týdně tančí, zpívá a vykládá teologii. Za dobu svého pobytu už obrátila na víru mnoho Slováků. No a dnes přijela do Zvolenu. To budeme čubrnět, až to ta holka v kostele rozbalí. (21.11.2022)

Reálne by som asi rating posunul o jeden stupeň nižšie, ale "Mignonnes" si už užil svoje. Bol som zvedavý o čom je tento vysoko kontroverzný film, ktorý rozpútal obrovskú diskusiu. Tak som si dnes sadol pred televíziu, pozrel si ho a vnútorne som nenadobudol pocit, že by sa snažila Maimouna Doucouré o tvorbu detskej pornografie. Dokopy na filme nič pornografické podľa mňa nie je. Tým však nechcem tvrdiť, že to nie je nepríjemné na pozeranie. Všetko čo chce film povedať je podľa mňa povedané už na začiatku, keď vidíme dievčatá tancovať prvýkrát. V podstate to hovorí všetko čo film potrebuje. No reálne sa potom viac a viac ukazuje, ako Amy posúva svoje hranice, ako je ochotná zájsť ďalej než je nutné a zbytočne začína byť film vysoko nepríjemný. A nemyslím si, že to bolo nutné. Je tu pár scénok, ktoré sú podľa mňa trošku za čiarou, no na druhú stranu sa nebudem tváriť, že sa tieto veci v skutočnosti nedejú. Tváriť, že deti sú nevinné a nikdy nebudú robiť nič zlé je vysoko naivné a hlúpe. Deti vedia byť kruté. Nemajú problém kradnúť a rozhodne nemajú problém robiť si čo chcú. A pre mňa je zaujímavé sledovať ako sa Amy z veľmi utiahnutej moslimskej černošky postupne mení na veľmi arogantnú, agresívnu a dokonca by som si dovolil tvrdiť aj nebezpečnú. Nemyslím si, že režisérka mala posúvať hranice až tak ďaleko, no nebudem pred filmom zatvárať oči a tváriť sa, že to neexistuje. Film chcel niečo povedať, no potom na to zbytočne príliš tlačil. A viem si predstaviť, že to znechutilo veľké množstvo divákov. No otázne je pre mňa aj koľko ľudí, ktorí prilievali olej do ohňa ten film reálne videli a nemali len potrebu si do filmu kopnúť, lebo to robia na internete aj iní. Myslím si, že je to natočené kompetentne, má to svoje zaujímavé momentky, no autorka to nemala ťahať do takých extrémov. Svoju myšlienku nám ukázala už počas prvého tanca. Hodnotenie: B- (15.09.2020)

Tie kontroverzie sú pomerne dosť nafúknuté - za filmom by som isto nehľadal akýkoľvek pedofilný komplot, či inú konšpiráciu. Režisérka Doucouré chcela pravdepodobne s dobrým úmyslom (čomu nasvedčuje aj záver s feministickým vyznením) zabrdnúť do sociálnych tém nefunkčných rodín pod väzniacou strechou reštriktívneho náboženstva. Dievča, ktorej nešťastná matka si neuvedomuje svoju vlastnú hodnotu, nemá ženský vzor a hľadá svoju vlastnú identitu, ktorú nikdy nemala. Téma teda ako taká nie je, podľa mňa, vôbec zlá, či nezaujímavá, filmársky je to takisto veľmi funkčné. V čom film však zlyháva na plnej čiare, je nepochopiteľná explicitnosť tanečných scén, v ktorých sú jedenásťročné dievčatá extrémne sexualizované, kamera im žiadostivo spočíva na ich detských zadkoch, prsiach a telách, akoby šlo o plnoleté tanečnice v rapových klipoch. Tento prístup nielen že posolstvu príbehu nepridáva, ale skôr anuluje akúkoľvek jeho výpovednú hodnotu - naopak sa sám stáva tým čo kritizuje, svoje postavy nechutne objektivizuje. (Pobavil ma vtip kolujúci sociálnymi sieťami v kontexte s týmto filmom - "Netflix vraj točí nový film kvôli ktorému reálne zastrelili 20 živých psov. Chcú tým šíriť povedomie o násilí voči psom"). Zvrhlé? Možno trochu. Ale ja myslím, že skôr iba nevhodné a nevkusné. 1,5* (16.09.2020)