Poslední bitva

Musím přiznat, že zpočátku jsem byl mírně zmaten, znuděn a chtěl z projekce filmu (na FF v Chotěboři) odejít. Ale zůstal jsem a naopak začal být více vtahován tím, co se přede mnou odehrávalo. Vlastně první vlaštovkou (a to notně úsměvnou) se stal pokus Jeana Rena o "dobytí" pevnosti nemocnice obývané intelektuálsky vypadající osobou, která ho obezřetně ne a ne pustit dovnitř. Film působí tak primitivně a amatérsky, až se mi to začalo jevit roztomilé. Hrdinové si mě získali (všichni tři) a zvědavý, jak tohle všechno skončí jsem vydržel až do konce. Není to tak špatné, jak se může na začátku zdát. Vlastně je to docela úlet :-) (12.07.2009)

Vydržel jsem to sledovat s plnou pozorností celé až do konce, jenom mě to s výjimkou scén s vtipně zahranou postavou doktora v podání Jeana Bouiseho skoro vůbec nebavilo a jako celek neoslovilo. Pro mě jeden z řady podivných a svou případnou „výpovědí“ zcela nesmyslných undergroundových snímků, jakými francouzští tvůrci začaly v první půlce 80. let zaplavovat filmový svět v docela hojné míře, viz. třeba Mallevil, Litan nebo Asphalte... a zhruba takový je i tenhle debut Luce Bessona, ve kterém spatřuji více tvůrčí potřeby co nejvíc se vybláznit ze svých démonů, více experimentu pro experiment a umění pro umění, než skutečně podařené dílo, které by nabídlo příběh s napětím nebo hlubší myšlenkou. Tedy jistou osobitost Poslední bitvě upřít nelze, dokáže často zaujmout černobílou kamerou a pár scén uprostřed podivné postapokalyptické společnosti tu nabízí i slušnou atmosféru, ale všechno tohle nejednou padá do slušného bizáru, když začne do toho dunět osmdesátková hudba. Ke všemu celé té podivnosti schází i pořádné zakončení. [50%] (04.02.2022)

To ať se na mě nikdo nezlobí,ale tohle je fakt jeden velkej omyl. Černobílá mi nevadí,němý mám rád grotesky a ne postapokalyptickej film, kterej je ještě ke všemu děsně nudnej a i ta hodina a půl je hrozně moc. Tohle Bessonovi jen tak neodpustím. Pokud ovšem šlo o art film,tak se moc omlouvám,ale artovejm filmům neholduju,jsem požitkář a miluju komerci (08.11.2009)

Luc Besson vyšel ze Šíleného Maxe a překonal ho. A to dokonce bez barev a mluvení. Besson zvládá skoro vše vysvětlit jen obrazem nebo výrazem výborných herců. Film chvílemi plyne možná až moc pomalu, ale na všechno divák zapomene při strhujícím finále. Asi jediná trochu neštastná část filmu je hudba, která právě ke konci ztrapňuje jedinou akční scénu. (28.03.2010)

Černobílý režijní debut Luca Bessona, kde se nevyskytují ani nájemní vrazi ani oceán. Zato se tu vyskytují nemluvné postavy, (mezi kterými nemůže chybět ani režisérův dvorní herec Jean Reno) rozbořené domy a hlavně nuda. Chvíli na mě Bessonova postapokalyptická vize působila ale 90 minut je na takový film opravdu moc. (19.11.2009)