Poslední bitva

Ja tomu Bessonovi tie jeho scifáče nežeriem. Piaty element je podľa mňa dosť hrôza, Posledný boj je aspoň zaujímavý. To sa týka výtvarného spracovania ako aj námetu. Lenže Besson z toho nevyťažil nijakú silnú katarziu. Nápad mlčanlivého filmu určite nie je na škodu, lenže oná zaujímavá vizuálna stránka mi časom začala pripomínať čs tv produkciu a navyše Reno nepatrí medzi mojich obľúbencov. (13.06.2012)

Čo po nás zostane ? Len ruiny a veci, nepoužiteľné veci, časti vecí... a ľudia, čo zostali, zápasia o posledné zvyšky, namiesto toho, aby sa spojili a vytvorili niečo... po čom bytostne túžia, pretože až dojemne uchovávajú niektoré znaky civilizácie (ako starostlivo uchovával príbor a tanier, čo si nosil so sebou).. ___ Je veľmi zaujímavé, že obaja medzinárodne najúspešnejší francúzski režiséri 80. rokov Besson i Annaud, rezignovali vo svojich raných dielach na jazyk. Je to znak filmárskej odvahy v túžbe vyjadrovať sa iba obrazom, alebo možno aj vzbura proti tradične ukecanej francúzskej kinematografií (i spoločnosti) ? Podobnosť je zarážajúca. Hoci Annaud je v BOJI O OHEŇ na začiatku ľudského vzostupu k civilizácií a Besson v POSLEDNOM SÚBOJI na jej konci (alebo novom začiatku), obaja predvádzajú famóznu exhibíciu v precízne komponovaných, ambicióznych dielach so silným príbehom a snahou o všeobecne platný, symbolický význam. A hoci oboma nadšený, k obom mám výhrady. Že by bez reči tak ako tak mizol aj kus významu ? (18.09.2015)

Tak jsem se rozhodl zasvětit několik desítek hodin Bessonovi a začít s jeho prvotinou. No. Nemůžu říct, že by to nebylo zajímavé, ale v průběhu celého filmu jsem se tak nějak ztrácel, až jsem na konci zjistil, že vlastně vůbec kurva nevím, o čem to bylo. Nicméně postapokalyptický minimalistický svět byl zde vyobrazen dokonale. 50% (29.11.2016)

Musím přiznat, že zpočátku jsem byl mírně zmaten, znuděn a chtěl z projekce filmu (na FF v Chotěboři) odejít. Ale zůstal jsem a naopak začal být více vtahován tím, co se přede mnou odehrávalo. Vlastně první vlaštovkou (a to notně úsměvnou) se stal pokus Jeana Rena o "dobytí" pevnosti nemocnice obývané intelektuálsky vypadající osobou, která ho obezřetně ne a ne pustit dovnitř. Film působí tak primitivně a amatérsky, až se mi to začalo jevit roztomilé. Hrdinové si mě získali (všichni tři) a zvědavý, jak tohle všechno skončí jsem vydržel až do konce. Není to tak špatné, jak se může na začátku zdát. Vlastně je to docela úlet :-) (12.07.2009)

"Dobrý ... den." Je-li ve filmu vyslovena jen jedna věta, tak se dá konstatovat, že nejukecanější film na světě to není. Pro mě se tím hledání myšlenky stalo dost obtížným úkolem, kterej jsem nesplnil. Ona to totiž není jednoduchá kombinace - postapo, letadlo, ucházející nafukovací panna, klinika, pingpong a pršící ryby. Troufnu si alespoň odhadnout, že hlavním hrdinou byl Muž. Jenže ten mě moc nebavil. Lékař byl o něco lepší a padouch Brute byl dokonalej. Jeho dobývání kliniky bylo asi jediný, co mělo pořádnou šťávu. Vše okolo pouze černobíle plynulo a to mi dost připomínalo umění. A toho já se bojím. (19.01.2022)