Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jozef Ort-ŠnepHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, František Husák, Helena Růžičková, Petr Forman, Matěj Forman, Yvonne Kodoňová, Miki Jelínek, Jiří Dědík, Růžena Pružinová (více)Obsahy(1)
Příběh filmu je vzat, podobně jako v případě všech děl tvůrčího kolektivu Forman – Papoušek – Passer, přímo ze života. Podíváme-li se totiž pozorněji kolem sebe, setkáváme se často s rodinou Homolkových. Rodinou, v níž jakoby hráli prim mužové, ale ve skutečnosti se všechno točí tak, jak o tom rozhodnou příslušnice něžného pohlaví. Film je výbornou satirou na život „malé české“, byť početné, rodiny pražského taxikáře Homolky za jedné letní neděle 1969. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (567)
„Příště půjdu na fotbal, to si pamatuj! Nebo se zase ožeru. Nebo půjdu na fotbal a ještě se ožeru!“ :o) Ačkoliv jsem viděl tento film celý poprvé až teď, musím říct, že pár scén jsem z něj už dost dobře na základě ukázek znal. Skoro se chce mi říct, že jsem klidně mohl zůstat u těch ukázek, pravda, neodštrkl bych si další z filmových restů, ale obsahově bych možná zase o tolik nepřišel. Taky samotný film mohl trvat o půlhodinu méně, nebo o hodinu déle (však on taky Papoušek natočil o rok jakési pokračování) a taky by se možná tolik nestalo, vzhledem k tomu, že samotný děj tady jde celou dobu tak trochu odnikud nikam... Ecce homo Homolka je klasický případ československé nové vlny, jdoucí přesně podle oblíbeného hesla Věry Chytilové "film přeci nemusí mít příběh, to je úlitba divákovi, ale režisér žádný příběh nepotřebuje, pokud dokáže vystihnout pohled na problematiku..." No a v tom, co chce Papoušek rozehrát a ukázat, ten film funguje, docela se mi zamlouval i ten silně komediální nadhled v ukázce rodiny plné nedorozumění a věčných hádek, úspěšně použitý i bez toho, aby se Homolka překlopil jen do prvoplánové komedie. Jen se mi ten film, postavy i humor v něm během 80 minut už kdesi v polovině omrzeli a jak jsem se u některých scén bavil a považoval je za velmi výstižnou sondu, tak u jiných jsem se postupně neubránil neskutečně otravným pocitům a pro mě z toho „kultovní“ záležitost, ke které bych se chtěl vracet, asi vážně nevzejde. Vedle některých scenáristických perel bych si však troufal vyzdvihnout pěknou kameru a k ději až kontrastně poklidnou hudbu Karla Mareše. [65%] ()
Nie je pravdou, že rodiny, ako Homolkovci neexistujú. Nie je ani pravdou, že ich je väčšina. Pravdou však je, že tak dobre zobrazenú rodinu, ako v Papouškovom filme, hneď tak nenájdeme. A pravdou je aj to, že bez českej novej vlny by sme prišli o zážitok vidieť tento výborný film a v ňom fascinujúce neherecké herectvo Josefa Šebánka. Pre časť divákov je film príliš lesklý, fungujúci ako zrkadlo, v ktorom sa vidia, a na ktoré potom nadávajú. ()
Nádherně natočený sváteční den v jedné městské rodince. Papoušek přesně ve stylu šedesátých podal nestylizované a věrné podání života "obyčejných" lidiček. Herecké výkony se už nadobro zapsaly do análů českého filmu – archetypální pivař Josefa Šebánka, buclatá semetrika Heleny Růžičkové, podpantofelní anorektik Františka Husáka, neodolatelná milující matka rodu Marie Motlová a roztomilí rošťáci v podání mladých Formanů ... Spousta výborně vymyšlených i sepsaných situací a dialogů představuje jeden z nejlepších satirických portrétů tradičních šmouh na české povaze. Jedna z nejlepších českých komedií a další kamínek v jedinečné mozaice šedesátých let... ()
Generačný rozdiel sa v rámci česko/slovenskej novej vlny zameriaval viac na deti-stredoškolákov a ich rodičov. Ecce homo Homolka si za ústrednú konlfiktnú skupinku berie trojgeneráciu starých rodičov-rodičov-detí a tým pádom aj rieši iné okruhy problémov nazerané z iných uhlov. Ostáva klasické "já ti to říkal"a zvýrazňuje sa "falošné" opustenie rodičovského hniezda, keď komplet všetci bývajú v jednom byte. Šibnuté až normálne situácie sú akosi obligatórne a očakávané. // Ponúka sa porovnávať so situáciami u Ravingerovcov (Deň náš každodenný), ktoré však skrývajú svoju inscenovanú povahu a polohujú sa ako dokumentárny film. ()
Odzbrojující Papouškovo opus magnum. Hleďme, člověk... Narozdíl od biblického citátu, v němž se má vyzdvihnout jedinečnost a velikost lidské bytosti, ukazuje nám satirický snímek Jaroslava Papouška člověka ve velmi křivém zrcadle - jako bytost nízkou, přízemní, záludnou a svým způsobem velmi primitivní. Řekl bych minimálně stylizovaný pohled do duše české středostavovské maloměšťácké rodiny (i když kdybych chtěl charakterizovat onu Homolkovic rodinu, použil bych spíše okřídlenou frázi o ,,italském manželství"). Papouškův film má sílu sociologické studie a ono ,,Nerudovské" vykreslení postaviček je přesné a typově trefné (hlavně postavu dědy v kongeniálním podání Josefa Šebánka i fyziognomicky trefně věrnou potkávám denně ve svém okolí) a jde o to postihnout ten příznakový rys maloměšťáctví a buranství. Dobře se dívejme. Takoví jsme... ()
Galerie (15)
Zajímavosti (19)
- Písničku, kterou chlapci zpívají, když si hrají, zpívala původně jejich matka Věra Křesadlová. (sud)
- O natáčení scény, kdy jsou obě rodiny v jednom pražském bytě a hádají se, Helena Růžičková (Heduš) později pronesla, že byla filmována v létě, ve velkém počtu lidí na malém prostoru a za takového vedra, že se herci ani nedrželi scénáře a skutečně na sebe křičeli. (Claude Speed)
- Už když psal Jaroslav Papoušek scény s nejmladšími z Homolkových, myslel na dvojčata Matěje a Petra Formanovi. Nebyl si ale jistý jejich obsazením, podceňoval je co do schopnosti hrát ve filmu. Během filmování ale Papoušek zjistil, že se oba chlapci cítí před kamerou jako doma, a tak s nimi navíc natočil i scény, které původně neměl v záměru. (Komiks)
Reklama