Tenkrát v Americe

Je možné, aby film, který trvá 227 minut neměl ani jedinou chybu a vy se při sledování vůbec nenudili? Že váháte. Sergio Leone je prostě mistr a svůj poslední film natočil tak neskutečně příjemným a dojemným způsobem, že by ostatní režiséři měli chodit kanálama a už nikdy nevylézt. Navíc obsadil úchvátné herce, kterým vévodí nebetyčně uhrančivý Robert De Niro. Byl jsem docela v šoku, když se film začal odehrávat v Noodlesovo dětství, protože ti mladí herci byli těm "skutečným" neskutečně podobní a zahráli to taky skvěle (Jennifer Connely už v té době byla skvělá). Jak už jsem se zmínil, film jsem viděl v té 227 minutové verzi a musím říct, že ač filmy takhle dlouhé nesnáším, ani jednou můj zrak nespadl na hodinky. Časem si tenhle film oblíbím ještě víc a co já vím, třeba jednou bude v mé top 10 úplně na vrcholu. (21.08.2007)

Filmy o gangsterech nejsou můj šálek čaje a taky délka (viděl jsem 229 minutovou verzi) mě děsila, ale můžu upřímně přiznat, že tak koherentní snímek, u kterého stopáž zdaleka nevadí, jsem neviděl už pěkně dlouho. Za drobné zápory může nařízený střih a producenti, ale to už je minimální vada na kráse. 90%. (11.12.2017)

Nádherná podívaná v režii génia Sergia Leoneho. Film, který si tento režisér chystal a piloval po několik dlouhých let a až v roce 1984 se pustil do jeho realizace. To už měl za sebou legendární dolarovou trilogii, kterou ještě vyšperkoval snímkem Tenkrát na Západě. Tento film je však jeho životním eposem a splněným snem. Je zajímavé, sledovat ve třech časových liniích, jakým směrem se ubírají osudy mladých mužů, vyrůstajících na ulici, s nejlepšími předpoklady stát se velkými gangstery. Film mapuje 50 let ze životů těchto chlapců a později mužů, kteří si vybrali dráhu zločinu a už nemají cestu zpět. Snímek doprovodil svojí prvotřídní hudbou maestro Morricone a dodává už tak preciznímu Leoneho klenotu ještě větší rozměr. Téměř čtyřhodinová stopáž asi kdekoho odradí, ale neváhejte, nudit se nebudete. (18.11.2009)

Po natočení filmu "Hlavou dolů" dal Sergio Leone navždy sbohem westernu a mnoho let se připravoval na tuto grandiózní gangsterskou podívanou. Výsledek stojí více než za to. Nádherný film, velice citlivě natočený s famózní kamerou a fantastickou hudbou Ennia Morriconeho. A k tomu velevynikající Robert De Niro v hlavní úloze a v dalších rolích výteční James Woods, Joe Pesci, Elizabeth McGovernová, Burt Young, Treat Williams a mnoho jiných. Od "Dolarovek" nebo "Tenkrát na Západě" se v mnohém liší, ale režisérský rukopis Sergia Leoneho, muže, který navždy změnil western a gangsterku, násilné scény vkusně kombinoval s poetikou a přes dlouhé stopáže dokázal diváky udržet u plátna nebo obrazovky, je patrný. "Tenkrát v Americe" je film drsný, nemilosrdný, ale také jemný, výpravně poetický a vtáhne vás do děje tak, že si ani nepovšimnete času. Sergio Leone se tímto skvostem s filmem a s diváky rozloučil ve skutečně grandiózním stylu a navždy zůstane v očích a srdcích svých fanoušků jako Ital, který udělal revoluci v těch nejameričtějších filmových žánrech. 100%. (03.02.2006)

„Takto sa mi chceš pomstiť?“ – „Nie. Takto to proste vidím.“ Geniálne presvedčivá, autentická výprava, realistické davové scény, kostýmy, kamera. Na tú dobu šokujúce výbuchy násilia. Čarokrásna, magická, opantávajúca, podmanivá hudba. K tomu výkvet Hollywoodu v čele s Woodsom a De Nirom. Na De Nirovi sa mi páčilo, ako tlmene to poňal, ako premýšľa a až potom koná, nenechá sa zbytočne ovládať vášňami, pocitmi. Úplne som nepochopil, prečo mám sledovať niekoľkominútové znásilnenie vo filme, ktorý je o mafii a nie o znásilnení, ale budiž, asi to režisér považoval za dôležité pre lepšie vykreslenie (ne)charakteru danej postavy, čo ale bolo stále divné, keďže i po tejto nechutnej scéne mala byť daná postava divákovi relatívne sympatická. S na prvý pohľad šialenou minutážou som nemal žiadny problém. Tvorcom umožnila výstižnejšie sa dostať antagonistom pod kožu a prísť s dlhými, skvelými scénami. Ale fakt je, že miestami to predsa len jemne nudilo (a rušila ma odľahčená pasáž s Dannym Aiellom). Istú stagnáciu ale vcelku spoľahlivo skoro zakaždým zlikvidovali striedajúce sa časové línie. Mne sa najviac páčila posledná, najpomalšia, kedy už  človek rekapituluje, vlastné spomienky mu pripadajú ako spomienky cudzieho človeka a väčšina známych a kamarátov je mŕtva. „Víťaza poznáš hneď na začiatku.“ (09.03.2023)