Millerova křižovatka

Po formální stránce dobrá práce, coenovka ve stylu, na jaký je divák od těchhle bráchů zvyklý. Členitý, kombinačně bohatý scénář, specifická filmová řeč, výrazné herecké typy, temná atmosféra s prvky grotesky a černé komedie, až potud klasika. Bavil mě slizký židák Turturo, tlustý plešatý taliánský mafián, nebo temná postava gangsterského homouše "Dána". Ovšem nebavila mě a film mi tak zprotivila postava hlavní, Byrneův machiavellistický gangster, který se v prvních záběrech jeví jako proklatě cool bourák a suverén, ale ze kterého se postupně vyklube slizký lhář, křivák a podrazák, který dostává neustále přes držku aniž by to na něm zanechávalo fyzické stopy, a který dějem proplouvá a ze všeho vždycky vybruslí jen díky scénáristické shovívavosti, protože v reálu mezi opravdovými gangstery by s těmi svými hrami skončil na prkně po deseti minutách. A divákovi je tenhle charakterově pokřivený oportunista představován jako hrdý a tvrďácký sympaťák a jeho podlé pletichaření jako moudrá strategie, díky které dokáže jeden hajzlík přečůrat jiné hajzlíky, poštvat je proti sobě a vyzrát nad nimi. Spíš než jako irský gangster se chová jako židovský zlodějíček a nemám ho rád. A z tohohle důvodu se jedná zatím o mou nejslaběji hodnocenou coenovku. (07.01.2020)

Klasická gangsterka, která mi, nevím jak, léta unikala. Výborní herci v čele s démonicky dobrým Gabrielem Byrnem, slizkým Johnem Turturrem , psychopatickým Jonem Politem a naprosto famózní hudba Cartera Burwella vyvažují absenci v tomto žánru nezbytné akce a na mafiánský film přece jen příliš jak to říci"jednohubkový příběh" --prostě žádná kmotrovská epika , spíš jemná karikatura, což mi trochu vadilo, asi jsem občas příliš konzervativní divák. (23.03.2013)

„Up is down, black is white.“ Zhruba po deseti letech jsem si znovu střihnul nikam nespěchající gangsterský klenot bratří Coenů, opírající se o velmi chytrý scénář a originálně vzdávající hold literárnímu směru Hard-Boiled School Dashiella Hammetta, jehož romány Rudá žeň a Skleněný klíč z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století je Millerova křižovatka inspirována. Coenové přispěli svým nezaměnitelným rukopisem jako stvořeným pro žánr noir a navíc se mohli tradičně spolehnout na bezchybné výkony celého hereckého ansámblu. Boxovací pytel Byrne, stojící jako dopravní policajt ve středu Miller´s Crossing a manipulující dopravou všemi směry, Femme Fatale Harden, přesouvající sexuálními dovednostmi gangsterům mozky do jiných částí těla a hlavně naivní irské kápo Albert Finney, řádící s Thompsonem o bezedném zásobníku jako John Matrix. Mezi zajímavostí patří bezesporu to, že pro roli Eddieho Dána byl původně zamýšlen Peter Stormare (postava by se pochopitelně jmenovala The Swede), či pár vteřin trvající štěk Sama Raimiho (policejní pistolník před Sons of Erin Club). Vždycky se snažím vložit citát z filmu, který by nejlépe charakterizoval jeho podstatu, či můj vztah k němu, ale dnes bude ten význam přesně opačný: „If I never see him again, it would be soon enough..“ (28.07.2009)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Skvěle napsaná i zrežírovaná drsná noir gangsterka od bratrů Coenů. Příběh chytrolínského mafiánského poradce Toma Reagana (elegantní Gabriel Byrne, věčně mlácený a věčně sbírající si svůj klobouk), který řeší neshody mezi třemi mafiány na vlastní pěst chladnokrevným podstrkováním nesprávných informací na správná místa. Styl 30. let byl dokonalý, kamera boží, scény nejen na Millerově křižovatce v lesích braly dech. "Tohle učím všechny svoje lidi. Nakonec ho vždycky musíš střelit do mozku." Trailer: http://www.sms.cz/film/millerova_krizovatka/ukazka (05.10.2009)

První Coeni, kteří mně dokázali relativně zaujmout. Dějově výtečně propletená a herecky slušně zahraná gangsterka, která se ubírá naprosto jiným směrem než klasicky lineární Scorsese a jemu podobní tvůrci, kteří zásobovali v této době mafiány filmový trh ve velmi pravidelných dávkách. V tomto případě si sice většinu pro sebe vezme geniální Gabriel Byrne, ale ani takový Albert Finney a jeho už zmiňovaný "terminátoří" kousek stojí za vidění. Nic převratného, nicméně v rámci žánru určitě nutnost. (27.09.2007)