Tenkrát v Americe

"All that we have left now are our memories." Vyzvánění telefonu.. jedna časová rovina se prolíná s druhou.. začíná mimořádně sofistikované představení. "Tenkrát v Americe" asi není tak krásné, v pravém slova smyslu, jako "Tenkrát na Západě". Rozhodně si nemyslím, že jde o film, který by si lidé pouštěli pořád dokola a bavili se u něho stejně oddychově jako u dolarové trilogie. Jsem ale přesvědčený, že právě u tohoto díla dosáhlo režijní mistrovství S. Leona svého vrcholu. Nemalou měrou mu k tomu dopomohla i melancholická hudba Ennio Morriconeho, velkolepá výprava a strhující herecké výkony. (03.07.2004)

Sergio Leone se rozloučil ve velkém, neřku-li přímo epickém stylu. Natočil film svým dobovým zasazením zcela odlišný od filmů předchozích a přitom nesoucí typicky "leonovské" rysy. Film hodně dlouhý, hodně násilný, hodně dobrý. Ač má své mouchy, důstojně uzavírá filmografii jednoho velkého člověka, jednoho výjimečného a naprosto jedinečného režiséra. Sbohem, mistře. A děkuji. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Aiax, Fr, tragos, uzzi (29.07.2005)

|| Scenár: Franco Arcalli, Leonardo Benvenuti, Piero De Bernardi, Franco Ferrini, Ernesto Gastaldi, Stuart M. Kamisnky, Sergio Leone, Enrico Medioli / Predloha: Harry Gray - The Hoods | Hudba: Ennio Morricone | Produkcia: Arnon Milchan | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: The Ladd Company, Embassy International, PSO Enterprises | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 5,321,508 $ || Neľudská dĺžka filmu je asi najsilnejším faktorom kasovej neúspešnosti diela, vedľa toho, že je ten film srdcom i dušou talianský, a nie americký. Pre Leoneho je ten film tak osobný, že je pre diváka tým pádom miestami cudzí. Zo začiatku som tomu nevedel prísť na chuť, ale po epizódach s mladým chlapčenským gangom som tomu podľahol úplne. Jedinečný klenot kinematografie. 92% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (02.02.2014)

Mohl bych se přetrhnout a stejně bych asi na Tenkrát v Americe nenašel žádnou chybu. Téměř čtyři hodiny nám Sergio Leone vypráví o tom, co to znamená přátelství až za hrob. S až nezdravou pečlivostí sleduje třígenerační střet mužů, kterým nezbylo nic jiného než už od mládí dělat to co dělali. Budování impéria se všemi jeho požitky i problémy. Láska, nenávist, ctnost, chyby a to přátelství... To vše v uchvacujícím audiovizuálním hávu. Hypnotická hudba Ennia Morriconeho s nádherně chytlavou ústření melodií. Dlouhé a pomalé kamerové "procházky". Geniální záběr je na ulici, přes kterou přechází skupina kluků a v pozadí mezi dvěma domy se tyčí Brooklynský most. Dokonalost. Které období je nejlepší? To je těžká otázka. Mládí se všemi těmi starostmi oplývá oním tím dětským pohledem kluků, které ulice donutila k tomu, aby všichni předčasně dospěli. Prostřední a nejdelší část, ve které se jimi vybudované impérium nachází v době nejlepšího rozkvětu až po závěrečnou etapu, kdy přichází na řadu nevyhnutelné účtování z minulostí. Mezi tyto období přechází Leone nenápadně, nenásilně, ale vždy neskutečně nádherně vynikne kontrast dobové různorodosti. Mám hřejivý pocit u srdce, že jsem čtyři hodiny obětoval v něco velkolepého a těžko popsatelného. Mistře, z celého srdce, děkuji... (15.02.2005)

„Takto sa mi chceš pomstiť?“ – „Nie. Takto to proste vidím.“ Geniálne presvedčivá, autentická výprava, realistické davové scény, kostýmy, kamera. Na tú dobu šokujúce výbuchy násilia. Čarokrásna, magická, opantávajúca, podmanivá hudba. K tomu výkvet Hollywoodu v čele s Woodsom a De Nirom. Na De Nirovi sa mi páčilo, ako tlmene to poňal, ako premýšľa a až potom koná, nenechá sa zbytočne ovládať vášňami, pocitmi. Úplne som nepochopil, prečo mám sledovať niekoľkominútové znásilnenie vo filme, ktorý je o mafii a nie o znásilnení, ale budiž, asi to režisér považoval za dôležité pre lepšie vykreslenie (ne)charakteru danej postavy, čo ale bolo stále divné, keďže i po tejto nechutnej scéne mala byť daná postava divákovi relatívne sympatická. S na prvý pohľad šialenou minutážou som nemal žiadny problém. Tvorcom umožnila výstižnejšie sa dostať antagonistom pod kožu a prísť s dlhými, skvelými scénami. Ale fakt je, že miestami to predsa len jemne nudilo (a rušila ma odľahčená pasáž s Dannym Aiellom). Istú stagnáciu ale vcelku spoľahlivo skoro zakaždým zlikvidovali striedajúce sa časové línie. Mne sa najviac páčila posledná, najpomalšia, kedy už  človek rekapituluje, vlastné spomienky mu pripadajú ako spomienky cudzieho človeka a väčšina známych a kamarátov je mŕtva. „Víťaza poznáš hneď na začiatku.“ (09.03.2023)