Reklama

Reklama

Purpurová růže z Káhiry

  • USA The Purple Rose of Cairo (více)
Trailer

Obsahy(1)

Skromná a nenápadná Cecílie pracuje jako servírka v bistru, její jedinou radostí v životě je pravidelná návštěva kina. Právě zde alespoň na chvíli zapomene na nelehkou dobu krize a na svého poněkud omezeného manžela Monka, jenž od doby, co ztratil práci, jen hraje hazardní hry a občas ji doma bezdůvodně zmlátí. Cecílie se již po několikáté jde podívat na svůj oblíbený film Purpurová růže z Káhiry, když ji najednou z filmového plátna nečekaně osloví obdivovaná postava cestovatele a dobrodruha Toma Baxtera. Ten je unaven neustálým opakováním prostoduchých banalit. Neznámou a lákavou skutečnost poznává právě po boku ušlápnuté Cecílie... Scenárista a režisér Woody Allen děj své hořce laděné komedie situoval do New Jersey, přitom působivě prolíná reálný svět hospodářské krize třicátých let a svět vymyšlený filmovými tvůrci. Z jednoduchého nápadu těží maximum, pro příběh našel příjemný "tón" vyprávění: vyvážené romantické prvky a nostalgii, postavy jsou viděny jakoby lehce satirickým odstupem a jejich dialogy zaujmou vtipem a nadsázkou. Roli Cecílie citlivě ztvárnila Mia Farrowová, jejího manžela Monka vytváří Danny Aiello (Ruby, Jednej správně, Zlaté časy rádia). Vděčný herecký úkol dostal Jeff Daniels (Cena za něžnost, Něco divokého, Dům na Carroll Street), jenž v dvojroli hraje "papírového hrdinu "Toma Baxtera i jeho poněkud nemístně nafoukaného hollywoodského představitele Gila Shepherda. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (163)

Reiniš 

všechny recenze uživatele

Woody mi připoměl jaké to je si u filmu trochu zasnít. Vykašlat se na zajeté konvence a naivní příběh a nechat se unášet skvěle šílenou atmosférou snímku. Uchvátila mě křehká Mia Farrow, zábavný Jeff Daniels a hlavně Woody Allen, coby režisér upřímně nerealistické pohádky, kde se svět snaží, alespoň na chvíli, vypadat jako vzrušující a skrytými fantaziemi oživlé místo. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Další z Woodyho četných žertíků, tentokrát si pohrál s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby filmová postava ožila ve skutečném světě. Navíc snímek spolehlivě funguje jako pocta „ starým klasickým snímkům“ a pokud vám to nestačí (pánové), jako třešínka na dortu roztomilá Mia Farrow, které to za každé situace sluší. Ať už je to při jejích každodenních návštěvách kina a následným okouzlením filmovým světem, (kam utíká od všední reality v podobě soužití s povalečským manželem, který ji navíc bije), či jako hráčka na ukulele. Woodyho mám nadále nejraději v „realičtější poloze“, tohle je taková kombinace fantastkního a zromantizovaného, nicméně nemůžu říct, že bych si sledování Purpurové růže z Káhiry neužíval, či se dokonce nudil. O tom nemůže být řeč! Chvilku mi trvalo zvyknout si ( přijmout ) tuto Woodyho polohu, ale od momentu, kdy Mia vstupuje skrz filmové plátno „do filmu“ jsem byl lapen, pohlcen a nemám nejmenších námitek. Snímek jsem dokoukal s blaženým úsměvem na rtech, to myslím hovoří za vše. A nakonec bylo „ukojeno“ i moje realičtější JÁ – viz samotný konec ( pěkné to „vystřízlivění“), takže: konec dobrý, všechno dobré..... p.s. přiznejme si upřímně, každý z nás alespoň párkrát v životě ( někdo častěji, jiný méněkrát ) usedá k velkému plátnu, aby unikl ( tak jako hlavní hrdinka snímku ) realitě, vypnul z toho každodenního shonu a po dobu trvání snímku zcela zapomněl na problémy, které ho třeba momentálně sužují a nechal se unášet uměním zvané FILM. Pravda, v hodně případech (v kontextu toho jaký „brak“ člověk právě sleduje) je hodně rád za návrat do reality :o) To ale není rozhodně případ tohoto snímku....85% ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Nikdo to nemá lehké. Není práce, byla válka. O I. světové asi nevíš.“ - „Bohužel mi unikla.“ Úvodních cca 20 minut je dost nuda, ale od útěku hrdiny z plátna začne být snímek opravdu hodně zábavný, navíc s funkční romantikou a satirickými narážkami na filmový průmysl. Scény s líbáním, startováním auta, návštěvou nevěstince, hudební vložkou v obchodě a novou postavou na plátně jsou velmi zdařilé, ale takových film nabízí celou řadu. A co víc, nahlíženo dnešní optikou, se zde Woody tím sledováním postav, které jsou nucené být divákům takřka neustále k dispozici, strefuje i do podstaty reality show. Jinak se celý ten nápad podařilo využít výborně a samotnou kapitolou je herecký výkon Jeffa Danielse Jen s tím koncem mám problém, k žánru filmu se zkrátka nehodí (ten chápavý závěrečný úsměv to už nevytrhne). Kvůli němu a výše zmíněnému začátku to tak budou „jen“ silné 4*. „Chceš mít pověst potížisty?“ - „Nemůžu za to!“ - „Když si nepohlídáš postavu, nebudou tě obsazovat.“ - „Hrál jsem ho tak věrohodně!“ - „Asi jsi to přehnal.“ ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

V tomhle filmu si Allen pohrává s nadpřirozenou zápletkou, která je jinak v jeho tvorbě dost ojedinělá: filmová postava uteče z plátna a zkoumá reálný svět, sama však zná jen dokonalý svět na stříbrném plátně, kde jsou vždycky padouši po zásluze potrestáni a láska dojde svého naplnění. Nutně tedy musí narazit - a náš reálný svět to v téhle konfrontaci prohrává na celé čáře. Ač se tedy jedná o zápletku nadpřirozenou, musím konstatovat, že se drží velmi při zemi a působí přesvědčivě - kdyby hypoteticky nějaká postava jednoho dne z plátna skutečně utekla, troufám si odhadnout, že by vše dopadlo nějak podobně. Allen je v Purpurové růži stále v plné formě a dokazuje, že je i skvělým režisérem, nejen hercem a scénaristou (jak ho známe odjinud) - například jak dokázal úžasně napodobit filmy 30. let, to se jen tak nevidí (za zmínku stojí skvělá práce s herci, přestože o Allenovi kolují historky, že herce nechá dělat co se jim zachce - zjevně to není pravda). Purpurová růže je pro allenofily povinný kus! ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Gudaulin to ve svém komentáři skvěle vystihl: Film má dle mínění kritiků „reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se.“ Mám takový pocit, že Woodymu Allenovi se tady podařilo (ač to může znít nemožně) natočit snímek, který obě tyto protikladné možnosti filmového umění kloubí dohromady. Hlavní hrdinka, pocházející z oné reality všedního života, chodí pro únik z něj sledovat svůj oblíbený film do kina a v rámci toho úniku náhle zažije ještě větší dobrodružství, než čekala a celý příběh představuje takovou pomyslnou cestu z reality do onoho úniku a nakonec i navrácení zpátky. Divák má možnost zažít ten únik s ní, ale zároveň se ještě před závěrečnými titulky nevyhne ani onomu návratu. Nejdřív jsem si během první poloviny filmu říkal, že originální nápad s vystoupením filmové postavy z plátna do reality určitě šlo rozvinout do množství dalších situací a nápadů, natočit to se svižnějším tempem, pohrát si s jeho komickým potenciálem víc, až mi postupně došlo, že to ale přeci v rámci osobitého přístupu k námětu nebylo Woodyho cílem! Také musím uznat, že v rámci těch pár motivů, do nichž svůj nápad Allen rozehrál, to rozehrál velmi pěkně, originálně a alespoň pro mě poutavě. Purpurová růže z Káhiry není ztřeštěná crazy komedie, jak by možná někdo dle námětu očekával, ale nese klasický Allenův styl tohoto období a navzdory fantasy prvku plyne jako konverzační hra s romantickou zápletkou. Kdyby v realitě někdy došlo k oživení fiktivních postav z filmu nebo literatury, s kouskem nadsázky se dá říct, že tento film by měl k takové realitě určitě mnohem blíž, než třeba Těžký život dobrodruha nebo Falešná hra s králíkem Rogerem (...určitě nic proti těmto filmům :o)). Jiní autoři by dopřáli zatoulanci na výletě užít si to cestou v každém druhém podniku po cestě a velké množství nástrah, Tom se cítí v nové situaci mimo plátno ztracen, jen náhodou přijme pozvání do bordelu, aby záhy poznal, že to není prostředí pro něj a mimo chvíle se svou partnerkou je nucen zažívat i znudění. Mír a civilizační pokrok překonaly dřívější problémy zakázaných lásek, ale zdejší hranice mezi dvěma takhle rozdílnými světy jasně naznačují, že nečekaný okouzlující románek může trvat jen dočasně. Autor dopřává své hrdince osud dlouho podobný červené knihovně, než se vzhledem k nevyhnutnému návratu do tradičních kolejí takto očekávaný happyend v poslední chvíli hroutí. Přesto lze říci, že ten krátkodobý výlet určitě stál za to... Nejen precizní výtvarní stylizací vzdává Allen krásný hold černobílým veselohrám pro pamětníky, postavy z plátna (zvláště ženské) promlouvají k tomuto světu značně teatrálně, v kontrastě k civilně ztvárněné realitě. Jako komedie to není příležitost k uchechtání, ale úsměv na rtech mě tu často provázel, ten film umí zahřát, okouzlit. Mia Farrow je (podobně jako celý film) ve své obyčejnosti opět úžasná, její výraz v závěrečné scéně v kině na mě obzvlášť zapůsobil. Allenovi se zkrátka povedlo vtisknout retro filmu s poctou jeho oblíbeným klasickým veselohrám nový rozměr a já jsem za tohle zastavení rád, dneska mi Woody po delší době tedy hodně sedl! [90%] () (méně) (více)

Galerie (61)

Zajímavosti (13)

  • Po prvních projekcích kdosi Allenovi řekl, že kdyby byl konec odlišný, byl by z filmu trhák. Ten odpověděl tím, že právě závěr byl jedním z důvodů, proč vůbec film točil. (hot_spot)
  • Jeff Daniels měl tu čest slavnostně otevřít divadlo ve svém rodném Michiganu, které bylo zároveň podle tohoto filmu pojmenováno, tedy "The Purple Rose", neboli "Purpurová růže". (Avalon820)

Související novinky

Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN

Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN

21.01.2011

Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)

Reklama

Reklama