Purpurová růže z Káhiry

Svým způsobem vlastně jen taková filmová hříčka, ale jak geniálně zpracovaná... A to nemluvím jenom o úžasném herectví, o skvělých fórech, ale hlavně o smyslu celého filmu, o jeho základním sdělení. Teprve pár minut před koncem člověku dojde, že ten malý Američan s velkým nosem a židovskými kořeny ho zase dokonale převezl... Něco neuvěřitelného, nesmírně silný film... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: sportovec, Matty PS: Možná by se tenhle film měl promítat jako test schopnosti vnímat filmové médium. Pokud někdo prohlásí, že "ten konec se naprosto nepovedl", je jasný ;o) (02.02.2012)

Nemít to takový závěr, jaký to má a pak taky ten celkem originální náměť, je to jen tuctová romantická komedie/pohádka s jednorozměrnými charaktery, naivním fungováním reality a spoustou přeslazených momentů. Pozitivní pro mě je, že jsem v tom moc nepoznával Allenův typický styl, který mi osobně vůbec nesedí, ale výsledek stejně nedopadl o moc líp. On si ten film sám za tu dobu (což je vinou hlavně toho, že za ním stojí slavný Woody Allen) vytvořil takovou pověst hrozně originálního a příjemného, který má světu říct, že filmy mají lidi hlavně bavit a že do kina si chodí člověk oddechnout a nehledat logiku apod., jenže tohle je takový základ, na kterém stojí asi každá komedie (která ale opravdu chce být komedie, aby někdo neměl chytré připomínky). Allenova verze téhle teze má tak nadšený ohlas dost pravděpodobně jen proto, že je Allenova a že tak významný režisér si něco takového může přece dovolit. Jenže já si nemůžu pomoct, mě ani tímhle neoslovil. Ne, že bych si rád u nějaké dobré komedie neoddechl, dokonce i těm únikům do filmových (potažmo seriálových) světů, kde vše dopadne dobře rozumím, takže ten film měl velký potenciál mě oslovit, ale tady jsem měl problém s tím, jak moc se to snaží propojovat realitu s tím fikčním světem, přičemž to nedokáže plně využívat svůj potenciál a ve vykreslení reality to kvůli jednorozměrným charakterům selhává už úplně, až teda na ten závěr. A přitom se to neustále chce omlouvat tím, že "to je přece oddechovka a víc od toho přece nikdo nečeká". No jo, ale proč by to nešlo? Proč to tak zbaběle omlouvat a tvářit se, že z toho nešlo dostat víc? Takové Pleasantville má vlastně dost podobný námět a i když se v druhé půlce filmu začínal dost rozpadat, přišel mi propracovanější, než u Purpurové růže a přitom jsou to obojí vlastně oddechovky. A i jemu jsem víc jak tři nedal (i když bych rád), takže tady tomu nebude jinak. Nepřijde mi to nijak zvlášť nostalgické, ani milé, ani vtipné, ani se k tomu filmu nebudu rád vracet... spíš jen takové obyčejné, se zajímavým a originálním námětem, který ani pořádně nevyužívá, spíš ho bere jako oběť na poukázání "hloubky" jednoduché oddechovky a snaží se umlčet možnost, že i oddechovka může mít víc do sebe a stále zůstat oddechovkou se stejným vyzněním. Pane Woody Allen, my dva si prostě nerozumíme, ať už od vás vidím v podstatě cokoli... 3* (26.10.2022)

Pro mě osobně jeden z nejnudnějších Allenů. A to navzdory tomu, že jsem si vědom kvalit, které ten film má - pouhý "fakt", že je nějaký film "objektivně" dobrý, nemusí ještě znamenat, že vás "subjektivně" nemůže uspat k smrti. Nesedlo mi obsazení (Miu Farrow jsem nikdy moc nemusel) ani příběh, a celé mě to minulo podobně jako o 3 roky starší snímek Mrtví muži nenosí skotskou sukni, který mi přijde částečně podobný - asi mě podobné filmové pocty "starému dobrému" Hollywoodu neoslovují, protože jsem tu éru ani osobně nezažil, ani z ní neznám moc filmů, a tak nemám důvod si ji nějak idealizovat. Chápu celkové vyznění toho filmu, souhlasím s jeho závěrečným vyústěním, ale za sebe jsem si k němu zkrátka nenašel cestu a sledovat ho pro mě bylo úmorným přemáháním chuti to vypnout. (09.07.2017)

Častokrát mě jako diváka napadlo, jaké by to bylo mít možnost vstoupit do filmu a užívat si s ostatními filmovými postavami života na plátně. Woody to ale vzal z opačné strany: co když smyšlenou postavu přestane bavit stále se opakující tajtrlíkování a zatouží zakusit "opravdový" život? Purpurová růže z Káhiry je zároveň fungující romantickou komedií i poctou filmu jako takovému - když si nespokojené charaktery stěžují na nepřítomnost jedné z hlavních figur a glosují přitom dění ve filmu i mimo něj, člověk musí být nutně okouzlený. Smekám před Jeffem Danielsem i Miou Farrow, rolí se zhostili opravdu bravurně a zvláštní zmínku si zaslouží i Danny Aiello, který mluví a vypadá jako Robert De Niro. (01.07.2011)

První čtvrthodinu jsem se celkem nudil a připadalo mi, že bych radši sledoval onu černobílou Purpurovou růži z Káhiry, na kterou chodila hlavní hrdinka do kina. Poté, co se zápletka rozjela, mi zas vadila Mia Farrow, na níž nic zajímavého neshledávám. Film tak zachraňoval originální scénář a vynikající Jeff Daniels. Mimochodem: Viggo Mortensen hrál jen ve scéně, která byla vystřižena, takže bych ho sem ani nepletl. (24.11.2005)