Princ Mamánek

Dobře vy, pane Budař! Čekal jsem jízdu, ale tohle opravdu ne. Pohádka o Mamánkovi, studie opožděné iniciace, se rozjíždí ve stylu české žánrové produkce posledních desetiletí, tedy bezzubě (hlavně vinou oblíbeného vysvětlovacího úvodu), leč už při tom je o poznání vkusnější, než na co jsme zvyklí. Co se ale odvíjí od procitnutí v lese, jakož i způsob podání a zobrazení, je úplně jinde (snad jen ty čarodějnice mohly Trošku ubrat; i když vzhledem k jejich původu...) a současní zaběhnutí výrobci pohádek, neustále nám cpaní domácími produkcemi v čele s ČT, by se už konečně mohli jít zahrabat. Děj Budařovy prvotiny sotva může být primitivnější: princ se nedostane dál než do nejbližší hospody, odtud zpátky do lesa a k hrobařovi. Přesto dál, než kdokoli před ním. A stane se všechno, co se stát má a musí. Celá předlouhá pasáž pohřbení patří k tomu nejlepšímu, co jsem v českém filmu posledních desetiletí zažil. Škoda toho Abrháma (Huba nudný) a Lasici (Polívka jako hrobař ušel, jako vypravěč slabší). Nagyová přesná a, Pámbu mě netrestej, asi vhodnější, než by byla Šafránková (ale zase ta nepatřičná libuškovost by mohla dát celému komplexu s matkou zajímavou dimenzi). Kubařová schopností hrát roli i půvabem strčí do kapsy nejednu princeznu, k tomu jeden z nejlepších Vetchých, co jsem zažil, Javorský nejlepší jako vždy a všude, titulní Budař e-pes-ní. Pro posvátný dub mluvící hlasem Josefa Kemra a pro komára jako průvodce zásvětím jsem ochoten odpustit "vůbec" ve významu "vůbec ne", neustálé "pokud" místo patřičného "jestli" i opakované "omlouvám se" v hovorech se Smrtí. Díky! (31.12.2023)

Princ Mamánek možná není úplně bez chyb a není tou nejlepší pohádkou v historii, ale já se bavil nad očekávání a s chutí tomuhle evidentně osobnímu projektu Jana Budaře dám zasloužené čtyři hvězdy. Mnohem raději budu koukat na podobně osobité pohádky, než na prefabrikáty jdoucí na jistotu, které recyklují stále to samé dokola. On to sice svým způsobem dělá i Budař, ale dělá to z mého pohledu lépe a já mu ty nedostatky velmi rád odpustím...70% (11.03.2023)

Po zhlédnutí filmu jsme byli rádi, že jsme na něj nešli do kina s prckem. Ale aspoň bychom jej dokoukali napoprvé, protože doma jsme s tím měli problém. Začátek byl nadějný, místy vtipný. Poté ale přešel do temné psychedelické roviny. Hutný závěr byl příliš těžký ke konzumaci. Pohádka se drží tradičního schématu, nalezneme lásku, ponaučení i moudrost. Ovšem forma zvítězila nad obsahem. Více pro dospělé, než pro děti. (09.04.2023)

Na tomhle filmu je rozhodně sympatické, že si ho Budař komplet dělal sám. Nápad tu je a sousta originality...bohužel by to chtělo ještě trochu dotáhnout...princ mohl být ještě více rozmazlený a jeho střet s realitou mohl být delší a propracovanější, stejně tak jeho návrat v závěru mohl být epičtější a konec vyznívá do ztracena (bourání 4. zdi bylo nadbytečné, i když ho chápu). Horrorové pasáže rozhodně skvělé a když jsem slyšel mluvit dub, hned mi naskočil Kemr...nutno podotknout, že jsem o filmu dopředu nic nevěděl, snad až na to, že v něm hraje Jana Nagyová. Ale buďme rádi, že vzniklo něco nevšedního. (30.12.2023)

Pokud tedy Janu Budařovi nemohu něco upřít, pak je to originalita a fakt, že šlo o opravdu zvláštní počin. Byla to tak divná záležitost, že když jsem v jejím průběhu přemýšlel o hodnocení, pohyboval jsem se na škále odpad- tři pěticípé. Nakonec jsem přiklepl dva kousky, protože si nedokážu představit dítě, které by se u této "pohádky" bavilo tak dobře, že by ji zvládlo až do konce. Třetí hvězdičku jsem nemohl přihodit ani pro dvě šišlavé čarodějnice (které měly ale skvělý příběh), jelikož mi evokovaly tvorbu Mistra Trošky, kterou bytostně nesnáším. Nebýt toho pitvoření, bylo by mé hodnocení vyšší, protože mě tento bizárek prakticky proti mé vůli jaksi zaujal a na ten nápad se Smrtí jsem všem třem tvůrcům (režisérovi, scénáristovi i představiteli titulní postavy) dokonale zabral. Jen autor hudby mě nepřesvědčil, ale i tak to všechno dopadlo mnohem lépe, než jsem původně očekával. Potěšil mě viselec Vladimíra Javorského i andrtejkr Bolka Polívky, jen Janu Nagyovou bych si pamatoval radši jako Arabelu. / Poučení: Než učiníš nějaké nezvratné rozhodnutí, dobře si to promysli, abys neskončil ve skříni. (20.04.2023)