Princ Mamánek

Musím lehce nadhodnotit, protože hodnocení zde se mi nezdá objektivní. Film rozhodně doplatil na svůj úplně pitomý název a na to jak byl prezentován. Mnozí jistě čekali srandu k popukání,  Nemají pravdu ti, co se rozčilují, že to není pohádka - to tedy rozhodně je, na rozdíl od paskvilů, které se dnes za pohádky vydávají. A přes spoustu věcí, které bych mohla vytknout chválím za odvahu. (17.02.2024)

Na východnom Slovensku budar znamená záchod a preto som spozornel, že taký jeden budař je režisér, autor hudby, scenárista aj hlavný herec. A malo to smerovanie naozaj také latrínové, pretože rozprávka je temná, pre deti až strašidelná v niektorých momentoch. A nielen príbehom, efektami, ale už len samotným princom, lebo pri všetkej úcte ak Budař zo seba chcel urobiť 39-ročného princa za zenitom, tak vizuálne pripomínal skôr päťdesiatnika chorého jak vrana. A 39-ročný princ ani nedáva zmysel, to už všetci boli v stredoveku chcípli od alkoholu, sexu alebo len tak od hobbystického sekania mečom do tela, lebo telka nebola, tak sa nudili. Takže štvorjedinný Budař by sa mal nabudúce uskromniť, skúsiť niečo veselšieho, ale najlepšie len na jednej pozícii. Najlepšie hudobnej, aby ho vidieť nebolo. (25.05.2023)

Ten pocit, když si pustíš v tv pohádku, která podle popisu bude zábavná a zasměješ se….a ta chvíle, kdy zjistíš, že to je existenciální pouť přerostlého panice. Víte, kvůli tomuhle se nemusím dívat na tv, naprosto stačí mrknout na seznamku, pánové. Sranec a další důkaz, že některé sny by měly zůstat jen v éteru. (31.12.2023)

Budařův režijní debut je stejný, jako sám Budař - snaživý, svérázný, ale i přes to všechno nijaký. Za pohádku se to jen maskuje, blíž to má béčkovému Jakubiskovi v období, kdy začal mít neomezené prostředky, nebo ještě líp ranému televiznímu Michálkovi s jiným typem drog, takže je to hlavně zmatek bez pořádného děje a celistvosti, který prostě tak nějak je a nebýt psychedelického finále a pár hororových scén s jednou lekačkou, byl by jen nevýrazně divný. Takhle to člověk z hlavy skutečně jen tak nevymaže, ale že to byl zrovna klad se říct nedá. Trpí to totiž tím, že to nemá cílovku. Pro ty, kteří čekají typickou pohádku, přijde zklamání v podivném vedení zápletky, pro ty ostatní zase něco, co sotva ví, o čem chce být, ale pohromadě držet nedokáže a nejšílenější, že se to oběma skupinám snaží nabídnout něco jen pro ně, takže to ve finále je mišmaš dvou nesourodých stylů s ezoterickým nádechem vypůjčeným od dua Dušek/Poltikovič, akorát v profesionálnějším hávu. Své fanoušky si to určitě najde, mě to hlavně nudilo a přišlo mi, že tu Budař schválně zabil skvělý námět jen pro to, aby to bylo "chytřejší", než by se mohlo zdát. Jen teda nepřemýšlejte nad tím, proč se tu některé věci dějí tak, jak se tu dějí, protože to podle mě na place nevěděl nikdo. Ale ta neotřelost se mi líbila, když už nic jiného. 2* (09.09.2023)

"Odvahu dobrého krále střeží paní smrt. Tehdy králem staneš se, až potkáš se ní, dříve ne..." Musím říct, že jsem měl vůči této pohádce jisté předsudky, protože Jana Budaře moc nemusím. A v jistou chvíli (viz scény s šišlavými čarodějnicemi) jsem si říkal, že jsem se ve svém despektu vůči této autorské Budařově pohádce nemýlil. Ovšem povětšinu času jsem byl docela spokojený. Námět o tom, jak se z jednoho rozmazleného princátka stal opravdový muž, asi zas tak úplně originální není, ovšem způsob, jakým k této přeměně  došlo (setkání s paní smrtkou) už ale ano. Jana Budaře mám spojeného spíše s rolemi komediálními (s někdy až trapným humorem), zde se ale setkáme i s poměrně temnými (téměř hororovými) momenty což se mi celkově docela líbilo (ač bych si tedy odpustil scénu s hnusným hadem). Vizuálně je pak velmi mistrně zpracován onen pobyt prince v království smrti. Vybrat si za kameramana Jana Malíře se tedy Budařovi opravdu povedlo.  Coby milovník klasiky pak musím ocenit i nápad do filmu zakomponovat hned několik klasických melodií vážné hudby. Celkově tedy (i díky obsazení půvabné Veroniky Khek Kubařové) poměrně velká spokojenost. (03.01.2024)