Princ Mamánek

Něžný a hřejivý název a označení pohádka může zlákat na pokoukání v rodinném kruhu. Mamánkovský obličej Jana Budaře láká na veselou podívanou o rozmazleném princi. Jenže...  ...je to past! Protože Jan Budař není normální a divák se musí mít na pozoru, pokud si přečte, že tento film je zahrán, produkován, napsán, režírován a ohudebněn samotným Budařem. Tedy pojistil si takříkajíc hlavní pozice a spustil tento cirkus. Spíše něž k tradiční české pohádce se tento softhorror blíží k Erbenovským a skoro i Grimmovským báchorkám a taktéž hororovým pohádkám Juraje Herze (kvalitou je Mamánek samozřejmě o několik tříd níže). Divák psychoanalytik někde u konce rozšifruje podobenství o vnitřním souboji superega prince Ludvíka a odbourání Oidipovského komplexu. Dětský divák se bude trošku bát prapodivných ježibab a zcela určitě se pochčije strachy jakmile se zjeví smrtohlavá tvář Vladimíra Javorského, který nemusí být ani maskován a zřejmě asi někde v polovině bude rodiči většina dětí odehnána od této psychopohádky. Plusem je netypická mluva některých postav, která nečekaně ve filmu z dávné doby překvapí současnou civilní hovorovou řečí a chováním. Dále pak jistá originalita, snaha o vybočení, manýrismus. Speciální a vtipný bonus, který asi málokdo odhalí je použití "hlasu" Josefa Kemra pomocí imitátora Petra Martináka. (14.03.2023)

Jsou filmy, které určité žánry zneužívají. Třeba zneužijí jinak sci-fi prvek cestování časem k romantickým komediím. Zde Budař zneužil žánr pohádky pro filozofický film o strachu ze stárnutí a ze smrti, takže výsledné dílo rozhodně, ale rozhodně není pro děti, spíše bych je pouštěl v domovech důchodců. Nic proti, ale mně se daleko víc líbila ta úvodní hravá třetina, přesně do chvíle, kdy dojdou do hospody, resp. jsou ubytováni. Pak už se nastoupí v plné palbě, dojde ke změně ve stylu vyprávění, a začne se to táhnout jako smrad, neboť i záběry jsou najednou delší a střihač si zde dával delší dobu pauzu. Jinak ale jo, natočené je to velmi slušně, kamera, lokace, výprava, hudba, herci hrají uvolněně, přirozeně, a dokonce zde hraje Khek Kubařová, jejíž úsměv a veselé oči dovedou rozveselit smutná chlapská srdce již jen od pohledu. Dokonce i některé repliky jsou vtipné, dialogy dobře postavené. Ale v celkovém, důsledku jsem si odnesl, že smrt je vlastně fajn, takže doufám, že po odvysílání v TV nestoupne počet sebevražd oběšením. Jo, a myslím si, že obsadit dřívější princeznu Arabelu do role královny byla od Budaře poněkud zlomyslnost a škodolibost. (30.12.2023)

Předně, tohle fakt nebyla pohádka. Kdybych to hodnotila jako pohádku, nemohla bych dát čtyři hvězdičky. Jsem asi měkká, ale potom, co se při téhle “pohádce” odehrálo u nás doma, bych ji zkrátka malým dětem nepouštěla. I moje desetiletá dcera po mně ze začátku házela udivené pohledy, posléze si ke mně sedla blíž, zakrátko už jsem ji měla na klíně a pak už jsem jí jen hlásila, kdy už se může dívat a kdy zase ne, protože kdyby to bylo na ní, už by se nepodívala a možná by i utekla. Popravdě, byli jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou. My dospělí mírně otřeseni, s očima navrch hlavy, s tím, že něco takového jsme tedy nečekali a že to byl teda nářez. Chvílemi mi to připomínalo Kytici, pak Hvězdný prach, bojovala jsem s tím, zda to dokoukat (hlavně u čarodějnic), ale vůbec to nebylo špatné. Jen, říkat dětem, že setkání se smrtí je krásné? Možná je, ale děti by na smrt neměly ani myslet. To je můj názor. Pro dospělé to na druhou stranu bude opravdu zážitek, na který už nezapomenou. Tohle tu totiž ještě nebylo. (01.01.2024)

Velmi příjemná záležitost. Dlouho jsem neviděl takhle originální pohádku. Nechal jsem se pohltit a líbily se mi nápady a celkem nečekané prvky (např. Dub Petra Martináka alias Josefa Kemra, rytíř z Dětenic na zámku v Dětenicích), herci měli co hrát a hráli do toho dobrá hudba a krásné záběry přírody v okolí Lednice i jinde. Příjemné překvapení. (06.01.2024)

Tak ja mám jasno! Toto je najzaujímavejšia domáca filmová rozprávka za veľa rokov! Neuveriteľný Budařov kúsok, husársky už len tým, ako odvážne klame telom jeho názov, plagát aj trailery, ktoré sľubujú akoby niečo vtipné, milé, groteskné či fraškovité... ale dostane rozprávku, aká tu naozaj dlho nebola. Keby sa to volalo aspoň PRINC MAMÁNEK A SMRŤ, tak nepoviem, bolo by tu aspoň akési varovanie či lákadlo, pretože ako pre deti to rozhodne nie je! Čo to ale je, je veľká pecka, také bum po kotrbe konzervatívnym divákom aj tým, čo furt frflú na to, že na rozprávkovom poli nevzniká nič originálne. Premyslenosť Budařovej vízie je fascinujúca a na to, že doteraz nestál za kamerou, je jeho režisérsky rukopis neuveriteľne presný a výrazný, nielen v zvládaní tempa a miery, ale hlavne v majstrovstve, s akým dokáže preskakovať medzi humorom a hororom. Prekvapivo pestrá paleta ich foriem a vyváženosť, s akou sa striedajú, je taká, že aj taký Bebjak pri ňom vyzerá ako nejaký študentík, čo raz lepšie, raz horšie niečo odkuká. Osobne ma samozrejme dostáva hlavne ten psychedelický rozmer, ktorý proste ku klasickým rozprávkam patrí (pri starom strome mi prvýkrát spadla sánka), ale aj hĺbka príbehu a významová previazanosť tematických komponentov a symbolických rovín je že na pána! Finále u pani Smrť je už potom úplne iná filmárska dimenzia, kde som tú sánku už radšej ani nezdvíhal...  PS. Ondra Vetchý ma takto nebavil už asi... - no možno ešte nikdy! (06.01.2024)