Ring

Když my tam kvůli hrůze hodíme mladýho Brůnu, tak Japonci Sadako.. Má to na své straně originální nápad vzešlý ze Suzukiho Poltergeistem inspirované novely, jeden v rámci filmového děsu převratný televizní „výstup“, lehce cynický konec s dědečkem vyslaným na misi VHS kamikaze i významnou pozici „spouštěče“ amerických remaků japonských hororů, jenže už navždy proti tomu bude stát skutečnost, že Verbinski nabídl komplexnější strašení, které navíc většina diváků viděla jako první. Je to jen řečnická otázka, ale ty černovlasá děvčátka z J-hororů si nemohou dát vlasy do culíku, nebo alespoň použít pinetku? (13.02.2024)

Americký remake (který jsem jako většina viděl dříve) je příběhově dokonalejší a pestřejší, vizuálně stylovější a filmařsky originálnější. Zatímco u Verbinského snímku jsem byl třikrát na záchodě a po skončení jsem si raději šel vypnout telefon, japonská verze už mi přes veškerou snahu způsobila jen drobné mražení vyvolané velkou měrou tím, že jsem se na film díval 20. září (kdo film viděl, jistě chápe). Když ale odhlédnu od slavnějšího remaku, zůstane mi jeden z nejoriginálnějších a stále i nejnapínavějších hororů vůbec, který se opírá výhradně o skvělý příběh a k silnému diváckému ohlasu nepotřebuje ani krev a násilí, ani hromadu digitálních efektů. Poctivá japonská filmařina, která bude jako zrod velkého fenoménu dobře koukatelná za deset, dvacet a možná i padesát let. 75% (21.09.2013)

Velká škoda, že díky americkému remaku je hlavní zápletka Ringu už zprofanovaná natolik, že přestože jsem ho neviděl, onu historku o prokleté videokazetě jsem už z doslechu i parodie bývalých spolužaček na vánočním večírku dávno dobře znal a když jsem si tedy hned na začátku uvědomil, že o tohle zde půjde a vzpomněl na ty spolužačky, zmocňovalo se mě nad samotným dějem spíše nechtěné pobavení. To mi spočátku můj zážitek i kazilo... Naštěstí je celková atmosféra filmu natolik silná, že do 15ti minut ze mne vyhnala poslední zbytky dojmu, že by mělo jít o lacinou frašku a pohltila mě do hrůzyplného napětí s děsivým a zároveň fascinujícím odhalováním tajemných zákoutí velkého nadpřirozeného zla číhajícího na lidi zapleteného do nebezpečného „kruhu“ i v moderní elektrotechnické době. Všechny ty pomalé komorní scény, v nichž film důkladně zachází i do psychiky postav, pomáhají budovat velmi silnou atmosféru tohoto mysteriózně vystavěného příběhu. Právě ta velká záhada, která se za určitým zlem skrývá a velmi pozvolna se odhaluje, dokáže leckdy úspěšně nahnat strach mnohem víc, než roztěkané litry krve a zohavená těla...                                                                                     * * * K hororům mám zvláštní vztah. Na jedné straně tento žánr stále nemám příliš v oblibě, protože ho mám až příliš spojený s řadou laciných filmových škvárů, jaké už pár desítek let vznikají jako na běžícím pásu. Přesto právě kvůli takovým výjimečným žánrovým skvostům jako Ring rád do hororových vod z času na čas zavítám a těší mě, že už poněkolikáté za sebou jsem v tomto případě měl tu čest s filmem, který bych se nebál vidět jako opravdový klenot žánru. Jediné, co mě zklamalo, byl jakýsi náhlý závěr, ale jelikož stejný režisér natočil o rok později i pokračování, věřím, že nejen na pokračování osudu malého Yôichi ještě teprve dojde. [90%] (28.11.2021)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Pokud se vám líbil americký Kruh, vřele doporučuji Ring jako doplňkový materiál. Spousta scén je totožná, některým se v americké verzi dostalo menších změn (většinou k lepšímu). Základ příběhu se netočí kolem ostrova s koňskou farmou, ale kolem ostrova se sopkou. To je asi největší změna, které se dočkáte. Ještě nesmím zapomenout na záznam videokazety, který se pochopitelně absencí koňského motivu trochu liší a není až tak zajímavý. Obsah videokazety zde má mnohem menší roli, což je škoda, protože to se mi právě na americké verzi hodně líbilo (obvzlášť scéna s mouchou). Také ono tajemství příběhu vychází u Ringu mnohem dříve na povrch. Ale i tak je Ring poutavý a napínavý film, který američané kupodivu velice dobře vylepšili. S tvrzením, že japonský styl je nám cizejší, nesouhlasím. Ring je JEN mírnější verze děsivého Kruhu. (07.05.2003)