Já, Earl a holka na umření

mám rád tyhle teen filmy nové vlny,protože ať už jsou jaké jsou,většinou jde o hodně příjemné kousky.V tomhle případě ale musím přiznat,že jsem nedostal to co jsem čekal.Vyloženě špatný film to sice není a nostaligcké vzpomínky na Be Kind Rewind jsou fajn,ale jinak mi to přišlo až moc jako tlačení na citovou pilu.Co víc,ačkoliv se nějaké ty emoce očekávaly,mě to po emoční stránce vůbec nechytlo a to je snad ten největší problém...60% (18.02.2016)

Člověk by řekl, že podobné filmy ho už dostat nemůžou, že už proti nim přece musí být otupělý vzhledem k tomu, že téma rakoviny vídáme na plátně minimálně jednou ročně. Jesse Andrews však dokázal postavy zhmotnit, máte pocit, že sledujete osoby žijící vedle Vás, o to více film dokáže ranit, i když si to nechcete připustit. Film se může navíc pyšnit velmi zajímavým režisérským pojetím, sympatickými herci a příjemnému humoru. Poselství filmu je opravdové a pro mě hodně bolestivé. (07.10.2015)

Tolik zajímavých ingrediencí, které jsou ale podány tak - no vlastně tak úplně přesně. Všechno je, jak má být. Nebýt závěru a jedné hádky, tak by byl film i přes všechny ty famózní nápady strašně plochý a nudný. Závěr je super díky všemu, co bylo do té doby odvyprávěno, ale jeho samotné natahování na mě zase působí jako prachsprosté ždímání emocí z diváka. (24.05.2016)

Ryzí nezávislárna svým námětem nijak zvlášť ojedinělá, ale hravě a nepateticky pojatá (i když místy na první pohled trochu chladná až odtažitá). Výborné herecké výkony a scénář, který různými drobnými vsuvkami a nefilmovými dialogy dělá film maximálně realistickým. Byl z toho lehce cítit takový ten evropský feeling, což mě u US filmu opravdu překvapilo. (08.10.2015)

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)