Klauni

Na Klauni jsem se na Cinemaxu docela dlouho chystal, ale buď jsem byl ožralej nebo jsem necítil tu správnou myšlenkovou náladu na tenhle film. Naštěstí se zadařilo, vše si sedlo a já uskutečnil před televizí na Klauni posed. Bylo velmi dobře že jsem si na Klauni počkal se správnou náladou, protože po jeho skončení jsem odcházel z filmového posedu nadšen. Klauni jsou citlivě vyprávěný příběh, který má v sobě velmi dobře narýsovanou čáru lidských osudů, kterou ve správných chvílích protne humor. Právě napasanování humoru do takto poměrně smutného příběhu, tady považuju za vysloveně mistrovskou práci, protože všechny ty vtipné slovíčka nebo scénky zapadají do celkové atmosféry filmu, která ve svý podstatě není příliš radostná. Olda Kaiser mně opět přesdvědčil, že by si zasloužil mnohem větší pozornost od režisérů a producentů než se mu dostává, protože jeho herecký talent by naplnil minimálně Mont Blanc a pokud jde o Petra Jarkovského, tak pochybuju, že se mu Klauni podaří někdy scénaristicky překonat. (09.12.2014)

Jeden z nejpropracovanějších a nejzajímavějších českých snímků poslední doby. Žádný záběr navíc, každá scéna má smysl, hloubku, poentu. Snímek perfektně pokrývá, zobrazuje, rozebírá a proplétá několik důležitých, osobních a citlivých témat, nebojí se nechat v nich postavy i diváky tvrdě vymáchat a přesto tak činí s velkým nadhledem, lidskostí a laskavým humorem. Zrada, minulost, umění, láska, nemoci a životní síla a odhodlání se s těmito neduhy osudu porvat provází celý snímek, přesto se v nich Tauš s Jarchovským neztratili a vytvořili velmi kvalitní atmosferický snímek a vzhledem k hloupému propadu v návštěvnosti i největší filmovou smůlu poslední doby. (28.07.2014)

K + L zase spolu tak, ako sa patrí. Lábus dokonca po dlhýýýých rokoch so skutočnou úlohou dôstojne napísanou i stvárnenou. Viktor Tauš je späť, ten chlap v niečom akoby nadviazal priamo tam, kde skončil s KANÁRKOM. Tematika umeleckého sveta a života, jeho začiatkov, koncov i návratov, rádostí i márností ako aj suverénne réžijné poňatie ma viedli k skalopevnému presvedčeniu, že musí byť i autorom scenára. Tým bol však prekvapivo ( a spätne krajne neprekvapivo ) ostrieľaný vzťahový matador Jarchovský, ktorý po dlhšom čase predviedol, že jeho tradičnému klbku rodinných a ktovie-ešte-akých vzťahov môže výrazne polepšiť svieža réžia a hlavne návrat zo stredostavovských seriálových vôd do hlbokých jazier zaujímavých postáv z divácky netypického prostredia. (08.12.2013)

Není asi mnoho českých filmů z předchozí dekády, kterým bych bez zahávání udělil plný počet, ale tento mě velmi mile překvapil a potěšil. Když jsem si četl vyjádření k tomuto snímku od Jerryho Schatzberga, který tak krásně opěvoval (v době vzniku) nový český film, říkal jsem si, že to musí být něco! ...a ono taky jo! :) Můžeme namítat, že jde jen o další z řady titulů, které zachází do minulosti v podobě komunistického režimu, ale ta v tomto případě tvůrcům posloužila pouze jako kulisa k dramatu ze současnosti, rozehraného v osobní, lidské rovině, včetně hlubšího se vyrovnávání se vzájemnými křivdy. Klauni jsou příkladem toho, co mě ze současné domácí tvorby dokáže oslovit asi nejvíce: působivé, dobře vystavěné drama na zajímavé téma, citlivě zpracované v osobitém stylu. Naštěstí se najdou tvůrci, kteří to dokážou a Viktoru Taušovi patří poklona i za zrealizování netradiční koprodukce, která je příjemnou a svěží změnou. Přestože jsou Klauni v první řadě silným dramatem, Taušovi se podařilo ukočírovat styl ve skloubení s komickými scény a humornými momenty, že se tu ve výsledku drama a komedie dobře doplňují, zvláště v druhé polovině (velmi pěkně v tomto směru fungují i závěrečné, humorně stylizované scény s hlavní trojicí pohromadě). I když nejsem milovníkem pantomimy, překvapivě jsem se bavil i u scén v tomto duchu, včetně vrcholné scény z divadelní zkoušky a ústřední herecká trojice Flamand – Kaiser – Lábus odvedla skvělou práci jak v této humoristické, tak i v těch dramatických či charakterních partech svých rolí. Osobitě musím vyzdvihnout ještě Kati Ouninen, kterou začínám s každým dalším filmem obdivovat stále víc, její výkon v roli ženy s Alzheimerovou nemocí, ztvárněný s minimem slov, je přímo dechberoucí. Moc se mi líbila i hudba, velmi pěkná hlavně v těch hravých či poetičtějších momentech a celkově nemám, co bych vytýkal. Nečekaný, ale rozhodně příjemný zážitek. [90%] (27.04.2022)

Viem, že sa nepatrí hodnotiť film, keď ho človek nevidí do konca, no napriek tomu si dovolím urobiť výnimku. Ak ma raz niekto priviaže o stoličku a donúti ma pozerať tento film a ja od nudy nezomriem, určite rád prehodnotím. Klauni sú tak nudný film, že aj tých štyridsať minút, čo som vydržal v kine sa javilo ako niekoľko svetelných rokov. Nesúhlasím ani s komentármi, ktoré tvrdia, že za všetko môže len zlý Jarchovského scenár (bez debaty horší ako sloh notorického prepadlíka na základnej škole), pretože čo som stihol vypozorovať z daného fragmentu, tak napríklad réžia je na tom rovnako zle. WTF digitálny záber prechádzajúci z interiéru auta do exteriéru ako od Cuaróna je síce technicky dobre spravený, ale naskytuje sa otázka, čo tam robí a prečo má takú šialenú choreografiu, kde sa z krivých podhľadov prechádza do širokého makrodetailu Lábusovej obéznej tváre. Takýchto na sebaupozorňujúcich nijako však vzájomne kompaktných záberov je tam množstvo a pôsobí to ako režisérova mechanická snaha vyskúšať si nové pohyby kamery aniž by sa zamýšľal nad ich motiváciou. No a okrem tejto kameramanskej avantgardy tam nie je narežírované absolútne nič. Lábus sedí za stolom, okolo neho krúži kamera a on päť minút popisne prednáša vysvetľovací monológ. Prvé krátke pantomimické číslo prišlo po úmornej pól hodine. Ale na pantomímu chodím rád do divadla. (14.12.2013)