Klauni

Obrovská škoda, že fim s tak skvostným hereckým obsazením a úžasnou vizuální atmosférou stahuje do hlubin šedi scénář, který třičtvrtě scénáře jako by kroužil kolem jádra dramatu vztahu tří klaunských individualit a když k němu konečně dospěje, zmůže se jen na pár náznaků, které si má asi divák přebrat sám, a následně vyplyne do ztracena. Psychologie a jemné předivo vztahů střídá pustá konstrukce, která se pouze mechanicky rozvíjí do všech stran a nakonec zbývá spíše prázdná, notně nafouknutá bublina. Rakovina konečníku, domácí násilí, alzheimer, dávná láska a žárlivost - hodně velká nálož vážných témat na jeden film a ústřední motiv setkání rozeštvané trojice v ní obsáhne jen zlomek stopáže a vlastně se ani co se týče společných vztahů nikam zvláště neposune. Jarchovský už v Líbánkách způsobil rozpaky nad hranicí únosnosti filmového scénáře a tady bohužel tápe ještě více a dokazuje sáhodlouhými vysvětlujícími dialogy, že jeho psaní je čím dál více vhodné spíše pro papír než filmové médium. Naštěstí stejně jako v případě Hřebejka do popředí neustále vystupuje překvapivě obratná a vyspělá režie Viktora Tauše. Jen díky ní lze zapomenout na nedostatečnost děje a přítomných charakterů, jelikož Klauni každou chvíli podmaňují silnou atmosférou, vizuálními nápady a neustále přítomným podpovrchovým smutkem za plynoucím časem. Například způsob, jakým je pracováno se silně stylizovanou lokací Viktorova temného, sešlého domu prosvětlovaného jeho "vílou" má co do činění s filmovou magií velkých tvůrců. Rovněž ústřední trojice obsazená silnými hereckými osobnostmi hravě zakryje nedostatky napsaných postav, hlavně díky velkému prostoru na jejich rozehrání. Bohužel, u epizodních postav tento prostor chybí, a proto herecké jistoty jako Taťána Medvecká a Ivana Uhlířová nakonec nedokáží vystoupit ze svých mdlých charakterů. Klauni jsou tedy nakonec po filmařské stránce brilantní snímek evropské úrovně, který by mohl být ozdobou festivalů, jeho tvůrčí vzlet by však nesměl být bržděn scénářem, který se jeví jen jako neustále natahovaná expozice zásadního příběhu. Snad bude mít Viktor Tauš příště větší štěstí na zvolenou předlohu a jeho režijní talent se s ní protne a dosáhne tak vyšší roviny, ne pouze působivé ilustrace. (05.12.2013)

K + L zase spolu tak, ako sa patrí. Lábus dokonca po dlhýýýých rokoch so skutočnou úlohou dôstojne napísanou i stvárnenou. Viktor Tauš je späť, ten chlap v niečom akoby nadviazal priamo tam, kde skončil s KANÁRKOM. Tematika umeleckého sveta a života, jeho začiatkov, koncov i návratov, rádostí i márností ako aj suverénne réžijné poňatie ma viedli k skalopevnému presvedčeniu, že musí byť i autorom scenára. Tým bol však prekvapivo ( a spätne krajne neprekvapivo ) ostrieľaný vzťahový matador Jarchovský, ktorý po dlhšom čase predviedol, že jeho tradičnému klbku rodinných a ktovie-ešte-akých vzťahov môže výrazne polepšiť svieža réžia a hlavne návrat zo stredostavovských seriálových vôd do hlbokých jazier zaujímavých postáv z divácky netypického prostredia. (08.12.2013)

CITÁT - Podívej se na ně. Jsou jak děti........ Mám rád dvojici Kaiser - Lábus, ale v tomto příběhu nejsou moc při životě. Je to celkem zmatené, vykonstruované citové scény, smutné prostředí i hudba. Co se dá hodně vyzvednout je kamera Malana Chadima. Ten se prostě někdy se svým přístrojem mazlí a dokáže natočit krásné umělecké záběry. Tenhle člověk má potenciál a snad ho Česká scéna neodradí. CITÁT - Sereme na tebe, kamaráde, jsi nám u prdele, vrať se tam, odkud si přitáh!!!........ U sledování tohoto příběhu jsem si připadal starej, unavenej a nasranej. (07.12.2014)

Klauni jsou hodně zvláštní film. Viktor Tauš si v rámci své režie užívá naprosto perfektní filmařinu a kolikrát ještě krásnější kameru, která zabírá krásné kouty naší země, ale i Finska nebo Lucemburska. Horší už je to se samotným příběhem, ke kterému chvíli trvá, než se divák dostane. Není totiž divákovi úplně otevřený a tak tomu je třeba dát čas. Je třeba si zvyknout na praštěnou Finku Kati Outinen, která se naučila Česky nebo na melancholickou dvojku Kaiser, Lábus, potažmo na jejich třetího kolegu, kterého zde hraje Didier Flamand, a který už je pro změnu dabován. Jakmile to ale všechno dopadne, tak po asi hodině sledování Vám ten příběh začne sedat. Uvědomíte si, že tenhle film je opravdu významnou celo evropskou událostí a právě i Češi, náš maličký národ, na tom měl pořádný kus účasti, což potěší. To Vám ihned vyhrkne slzy do očí stejně tak, jako průběh samotného příběhu, ke kterému jste si nakonec dokázali udělat osobní vztah. A o tom tenhle film přesně je. Je komplikovaný, cesta k němu je trnitá, ale výsledek je nezapomenutelný. (07.07.2014)

Klauni jsou typicky českým hořkosladkým svědectvím o tom, jak s lidmi dovede život zamést. Hlavní atrakce, totiž trio Kaiser-Lábus-Flamand, podavá velmi ucházející výkon. Má pozornost se však během projekce stočila od herců a scénáře k samotné formě snímku. Zaujal mě například dabing Didiera Flamanda, který je v dnešní době tak trochu retro. Rád bych také zmínil dynamicky stavěnou konstrukci celého díla, která k divákovi promlouvá ve vlnách. To všechno ve mě pomohlo vzbudit dojem, že Klauni jsou i přes ohrané téma vcelku originální tvorbou. 7/10 [KVIFF 2014] (07.07.2014)