Utrpení mladého Boháčka

"Utrpení mladého Boháčka" mohla být zcela tuctová rádobykomedie utahující si z malosti a stavící na trapných situacích. To, že takovým filmem nakonec není je dílem schopných herců, kterým dal režisér zcela volnou ruku. Stela Zázvorková i Pavel Landovský svými postavami doslova žijí a ani výkony obou děvčat, Reginy Rázlové i Jorgy Kotrbové nejsou vůbec špatné. Film se díky tomu do jisté míry a poněkud překvapivě posouvá do polohy poměrně zajímavé charakterové sondy, přičemž zvláště ve střední části filmu to mezi Landovským a Rázlovou pozoruhodně jiskří. Škoda, že se toto napětí nepodařilo udržet po celý film. na druhou stanu veliký dík režisérovi za to, že z toho nevznikla jedna z řady nudných komedií, kterých je jinak v české kinematografii skutečně požehnaně... 7/10 (10.12.2008)

V prvom rade musím vyzdvihnúť Pavla Landovského, mimoriadne prirodzeného vo svojej role, jeho Tonda Boháček z Čičelic je kúzelne rozpačitý, nesmelý a neohrabaný. Výborná je aj Zázvorková ako jeho milo neznesiteľná matka. Silou filmu je to aký je autentický, akoby ten príbeh napísal a režíroval život sám. Svojou atmosférou trochu pripomína Lásky jedné plavovlásky (1965). Chválim aj hudbu Jiřího Maláska, ladenú tak trochu do džezu. Film je aj po viac ako 50 rokoch aktuálny, takže ho s čistým svedomím označím ako nadčasový. (16.08.2021)

Znáte to, když si potřebujete na chvíli oddechnout od běžné dnešní produkce a sáhnete po něčem starším na odreagování a vyklube se z toho dosud nepoznaná perla? Laňdák a Stella jsou úžasní a jejich rozhovory, to je jedna skvělá "hláška" za druhou. Pokud zrovna netoužíte filozoficky hledat smysl života (i když:-)), budete se královsky bavit. Vůbec vám nemusí vadit, že příběh je velmi jednoduchý a zbytek herců spíše jen sekunduje. (27.11.2015)

Landovský mi nikdy sympatický nebyl, takže jsem se tomuto filmu dlouho vyhýbal. Nicméně, buď je geniální herec, nebo mu byla role Tondy psaná přímo na tělo. Byl totiž natolik přesvědčivý, že jsem mu toho hulváta s velkým srdcem, sežral i s navijákem. Ale ani tak skvělý výkon nezastínil ostatní herce. Zázvorková, Rázlová i Kotrbová, byly toho hereckého koncertu nedílnou součástí. Ale ten festival trapností, který k životu patří, je stejně tak dílem režie a scénáře. Zcela banální příběh zachycený tak, že se jeho sledováním bavíte, ale současně je vám těch postaviček líto. A přejete jim, aby to dobře dopadlo. Postavy Jany mi bylo líto obrovsky. Málokdy ve mě film probudí tak velkou vlnu empatie. Asi i proto, že se ta odzbrojující bezelstnost vytratila nejen z venkova, ale vlastně obecně ze světa lidí. Takové filmy pak slouží jako paměť duše národa a současně nastavují zrcadlo každému z nás, protože i v takových postavičkách najdeme kus sebe. Filmy, jako Hoří, má panenko, Homolkovi aj. (28.06.2022)

„Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“ (02.09.2018)