Nickyho rodina

Po školním představení najednou v kinosále zavládno nezvyklé ticho. A když i po čtvrt hodině slyšíte spolužáky bavící se se zájmem o tom, co viděli, tak si musíte říct, že tento dokument splnil základní předpoklad, jaký dokument má mít: zaujmout a rozproudit debatu. Až na několim scén vystřižených z Nicholas Winton: Síla lidskosti a několik stejných historek, které se dají prominout se jedná o velmi zdařilé dílko, které ještě upevnují hrané scény, které dodávají na autentičnosti. Plus konec filmu, který přesahuje rámec WW II a ukazuje nám, že pan Winton dnes dokáže i na dálku a pouze v myšlenkách lidí podporovat snahy o zlepšení života mnoha obyvatel celého světa. Pro mě jasné 4 hvězdičky. (23.03.2011)

Mináč už příběh sira Nicholase Wintona zcela vybral už ve svých předchozích projektech, ale přestože je to víceméně přefiltrovaná Síla lidskosti doplněná hranými sekvencemi a několika minipříběhy zachráněných dětí, fungovala na mě Nickyho rodina dokonale. A ano, bylo to opět neúměrné hraní na city, ale v případě tohoto tématu ho dokážu hravě překolusnout a nechávám působit emoce. Že jsem na konci zase brečel jak želva netřeba výrazněji rozpitvávat. 90% (22.05.2014)

Bezesporu jde o významnou postavu naší historie. V posledních deseti letech je N. Wintonovi věnována opravdu zasloužená pozornost. Sice bylo takových osobností víc, a nemluví se o nich, ale to už je o něčem jiném. Nickyho rodina se snaží být polohraným dokumentem a musím říct, že to nebyla úplně šťastná volba. Oč silněji vyznívá v porovnání s familiárním Nickym starší dokument Síla lidskosti - Nicholas Winton. Nickyho rodina je zajímavý film, ale, ač smutný, je vlastně takový nemastný, neslaný. A ten podivný plakát s Klárou Issovou je přesně takový jako celý film: smutný, emocionální a sentimentální. (18.03.2012)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

[4,5*]     Mimoriadne kvalitne nakrútený dokument o veľkom britskom dobrodincovi. Veľmi citlivo sa tu striedajú historické zábery (príp. nové zábery, ktoré sú na nerozoznanie od historických?) s hranými scénami, s rozhovormi s preživšími "deťmi" a so zaujímavými faktografickými údajmi, ktoré veľmi pútavou formou vyrozprávajú celý príbeh. K dokonalosti mi chýbalo len pár informácií (či boli aj také deti, ktoré sa opäť stretli s rodičmi, čo sa stalo s deťmi z prvého transportu do Švédska), a potom zamlčanie niektorých nepríjemných faktov, napr. toho, že v Prahe mnohí vítali vodcu s nadšením. Dokument je hlboko ľudský, divák sa často nevyhne dojatiu. Snáď len tej Issovej tam bolo trošku priveľa, celkovo tie hrané scény pôsobili niekedy nadbytočne. Záver je zase príliš utopený v tých vlnách dobročinnosti, čo je škoda, lebo príbeh Nicholasa Wintona  je nesmierne silný aj bez záplavy pátosu. (15.08.2021)