Poslední motýl

Karel Kachyňa natočil v Terezíně film s dětskou hrdinkou, přičemž v popředí stojí francouzský mim Antoine Moreau, který má v Terezíně zahrát divadlo. Doslova. Filmy z terezínského ghetta mě odjakživa přitahují. Snad je to tím, že Terezínem se i dnes můžete projít a lze si tam docela dobře představit, jaké to tam před lety muselo být. Za sebe bych Posledního motýla rozhodně doporučila a je škoda, že film nedávají v televizi častěji. (11.04.2018)

Scéna, která se mi nejvíce líbila a nejvéce ke mně "promluvila", byla tak, kde Courtenay hraje lidem, kteří musejí na transport, a na housle ho doprovází Kemr, to by scéna, kdy mi ukápla slzička a já pochopila, proč Poslední motýl... jinak zbytek filmu byl - sice se tohle označení moc nehotí - poklidný. V Terezíně jsem byla, takže jsem nějaká ta místa i poznávala (snad), vím, jak to tam chodilo, byli jsme o všem informováni. Tohle je pro jen takové dokreslení a to velmi povedené. (27.01.2009)

Kachyňa, keď už mohol, si odbehol do Paríža a natočil pomerne výpravný film s medzinárodným obsadením a českými hviezdami (a jednou slovenskou). Ide o pomerne ťaživý film s rozprávkovým divadlom o perníkovej chalúpke s inotajmi. Takými inotajmi, aké musel majster používať v čase socialistickej cenzúry, a nie vždy mu to prešlo. Ani francúzskemu mímovi to pred fašistami očividne nemohlo prejsť a tak divaka musí potešiť aspoň snový záver. No a nebol by to Kachyňa, keby aj sem nedostal niekoľko odhalených žien a tiež "žien". Film je to po všetkých stránkach vrátane hudby na vysokej úrovni a pritom veľmi zriedkavo viditeľný v televízii. –––– Je mi líto, pane. Tohle je kavárna pouze pro Židy. –––– Je skutečně zvláštní mluvit mlčením. (30.03.2023)

Tak jsem zase jednou "objevil Ameriku". Vůbec jsem netušil, že Kachyňa někdy něco takového natočil. Silné téma, silné a neuvěřitelně lidské zpracování. Tematicky lze maličko srovnat s Transportem z ráje (v obou filmech se nacisti snaží zidealizovat pohled mezinárodní veřejnosti na život v židovském ghettě v Terezíně, v obou filmech pak odsud odjíždí transport za transportem). Ovšem zde je důraz kladen na osudy zdejších židovských dětí. Filmový příběh sice určitě není zcela postaven na skutečných událostech, reálie terezínského ghetta a zdejší atmosféru však film vykresluje velmi věrohodně. Během filmu si nešlo nevzpomenout na skutečný příběh inscenování opery Brundibára Hanse Krásy v Terezíně. I v tomto případě (podobně jako je tomu ve filmu v případě pohádky Jeníček a Mařenka) měla být tato opera představena na jaře 1944 v rámci očekávané návštěvy Červeného kříže. Sice zde (na rozdíl od filmu) neplatilo, že by kvůli dané inscenaci byly účinkující děti zcela chráněny před transporty, za to těch repríz dané opery se v reálu uskutečnilo cca 55. A hlavně i tomto případě mělo ono jisté "kulturní vyžití" (alespoň krátkodobě) pozitivní vliv na kvalitu života zdejších dětí. Ostatně i ve filmu patří momenty, kdy se zdejší tolik osudem zkoušené dětí, alespoň na okamžik rozesmějí, mezi ty nejdojemnější scény. (14.04.2017)

Pomerne neštandartný námet z druhej svetovej vojny natočený bohužiaľ príliš štandartným spôsobom. Záverečná 20 minútovka je geniálna, ukazuje, čo robí umelca umelcom aj v ťažkých dobách. Lenže to pred tým je chvíľami nudné, pozeráme sa na sto krát videné v iných filmoch. Je fajn, že sa nemusíme pozerať na citové vydieranie spôsobené páchaným násilím, hrôzy sú síce ďaleko, ale predsa tak blízko. Škoda, že podobne silných momentov ako divadlo a záverečné predstavenie vo vlaku nie je vo filme aspoň o jeden viac, priklonil by som sa k vyššiemu hodnoteniu. Každopádne film by nemal zmeškať žiaden náročnejší fanúšik nášho filmu, takže program v tv by som preventívne sledoval. 70%. (16.03.2014)