Příběh kriminálního rady

Psychologický film s kriminální zápletkou, jež je potlačena v pozadí, přestože hraje velmi významnou roli pro vývoj příběhu. Luděk Munzar je výborný, ale zlého muže jsem mu občas nevěřil, proto u mě jasným hereckým tahounem Saša Rašilov. Rudolf Hrušínský ml. ale předčí svou epizodní roličkou všechny jinak uspokojivé herce. Děj filmu se občas táhne, ale rozuzlení je opravdu vynikající. Člověk sice tuší pozadí příběhu, ale i tak je závěr překvapivý. Jen mi vadil ten televizní studiový zvuk zvonění telefonu, jak jej známe z Hříchů pro pátera Knoxe. (11.04.2012)

České televizní psychologické drama natočené podle stejnojmenného románu L. Fukse, v němž zkušený kriminální rada Heumann pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Samotné vyšetřování tohoto ohavného zločinu není však stěžejní složkou díla, neboť hlavní část příběhu se věnuje vznikajícímu konfliktu mezi kriminálním radou, jakožto chladným a direktivním otcem a jeho dospívajícím, avšak nedospěle se chovajícím synem Vikim. Despotického otce ztvárnil L. Munzar a jeho syna, snažícího se vymanit z jeho vlivu, zahrál S. Rašilov ml. Jejich neshody, jak se ukáže v mrazivém závěru, budou mít mnohem větší následky, než si divák mohl vůbec představit. V dalších rolích se ukázal policejní komisař J. Satoranský, komorník Josef J. Skopeček, služebná Betty V. Zawadská a dopadený vrah, šílenec R. Hrušínský ml., jenž se ve svém chorém mozku domníval, že dětství je jediné, co v životě za něco stojí, a proto děti rovnou vraždil. V zajímavé roli Vikiho bohatého spolužáka Baryho se objevil M. Preiss. Do malé, téměř zbytečné role důstojníka na odpočinku Seibta byl obsazen E. Cupák. Ze zpětného pohledu považuji za velmi zajímavý dialog mezi Vikim a ubohými rodiči poslední dětské oběti V. Galatíkovou a L. Frejem. Zfilmování Fuksova románu režisérem D. Kleinem mě velmi zaujalo, zejména závěr, kdy se ctěný kriminální rada před důchodem snaží za každou cenu zabránit pošpinění svého jména, byl přímo šokující. Naprosto nečekané zakončení snímku a ledová tvář pana Munzara mě přesvědčily, abych přistoupil k nejvyššímu hodnocení. (04.12.2018)

Luděk Munzar je zkrátka jedno z es české herecké školy. K tomu talentovaný Saša Rašilov a rodinné napětí drobnými epizodami a střety vyeskalované do totálního vrcholu. Pátrání obecně se příliš nevyvíjí a jediné, co se tak vyvíjí, ač ne příliš pozitivním směrem, je spor mezi otcem a synem. Skoro typická Kleinovská studiová detektivka. Jen musím přiznat, že závěr mi přišel více než zjednodušený a podstatně banální a docela mě zklamal. Jinak herecké výkony na maximum. Ale ten konec ubral TV snímku hvězdu. (27.03.2018)

Volná televizní adaptace známého románu Ladislava Fukse. A jak to shrnout v kostce? Typický Fuks, tedy hloubková psychologická sonda maskovaná za jinak nesouvisející žánr, v tomto případě kriminální, a tak trochu netypický Klein, který se na detektivky výrazně specializoval a jemuž ale obvykle tenhle žánr umělecky nikdy příliš nevyšel...vše řečené je samozřejmě limitováno mantinely televizní inscenace... ,,Život je hezkej jenom v dětství, pane komisaři. To ostatní už nestojí ani za fajfku tabáku..." (10.04.2012)

,,...a já přijdu o senzační článek v novinách, oni přišli jenom o syna..." Hodně těžký, depresivní film s typickým rukopisem Ladislava Fukse (dnes již klasického představitele hororového románu v moderní české literatuře). Přiznám se, že na poprvé jsem tento dost krutej příběh neměl odvahu dokoukat a ze strachu z hodně špatného konce jsem asi 20 minut před závěrem vypl. Je to sice fiktivní příběh, nikoliv podle skutečných udalostí, ale přesto z takových šílených vražd přijde divákovi i špatně, navíc když se příběh odehrává o vánočních (!) svátcích pokoje a míru. Netypická kriminálka, která se v druhé polovině filmu mění na drsné psychologické drama až thriller. Fuks nepsal prvoplánovou detektivkou o šíleném vrahu dětí (jakou můžeme vidět ve filmu Po stopách krve), ale psychologický příběh založený především na mezilidských vztazích. Jako celek mě KRIMINÁLNÍ RADA velice zaujal a vedle vyvolání pocitu hluboké tísní mě ke konci spíše přiváděl k zamyšlení a překvapil několika pointami. Na filmu oceňuju samozřejmě taky výkon Luďka Munzara v hlavní roli rozporuplného rady Heumanna (uznávaný kriminalista, špatný otec, k závěru svědomím dohnán k závažným zločinům) i mladého A. Rašilova jako jeho syna, J. Satoranského v roli pomocného komisaře Wania a rovněž všech zúčastněných. Až budu mít chuť na dobrý film hoden k hlubokému zamyšlení, časem možná sáhnu po Kriminálním radovi opakovaně. 85% (02.11.2016)