Příběh kriminálního rady

Můj negativní postoj by byl snad jiný, kdybych nečetl výbornou předlohu od Ladislava Fukse. Když jsem se dozvěděl, že existuje adaptace s klasikem Munzarem, docela jsem se těšil. Tvůrčí tým bohužel látku překopal pro svoje účely. Vytříbený jazyk dialogů a elegance tehdejší éry je pryč, tvůrci směřují víc úsilí k "odhomosexualizaci" než k líčení stoupajícího napětí v domě, připsali pár hrozných scén navíc a naprosto neobratně naznačují překvapení už od půlky děje. Propadák. (21.04.2012)

Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší? (30.01.2015)

Volná televizní adaptace známého románu Ladislava Fukse. A jak to shrnout v kostce? Typický Fuks, tedy hloubková psychologická sonda maskovaná za jinak nesouvisející žánr, v tomto případě kriminální, a tak trochu netypický Klein, který se na detektivky výrazně specializoval a jemuž ale obvykle tenhle žánr umělecky nikdy příliš nevyšel...vše řečené je samozřejmě limitováno mantinely televizní inscenace... ,,Život je hezkej jenom v dětství, pane komisaři. To ostatní už nestojí ani za fajfku tabáku..." (10.04.2012)

,,...a já přijdu o senzační článek v novinách, oni přišli jenom o syna..." Hodně těžký, depresivní film s typickým rukopisem Ladislava Fukse (dnes již klasického představitele hororového románu v moderní české literatuře). Přiznám se, že na poprvé jsem tento dost krutej příběh neměl odvahu dokoukat a ze strachu z hodně špatného konce jsem asi 20 minut před závěrem vypl. Je to sice fiktivní příběh, nikoliv podle skutečných udalostí, ale přesto z takových šílených vražd přijde divákovi i špatně, navíc když se příběh odehrává o vánočních (!) svátcích pokoje a míru. Netypická kriminálka, která se v druhé polovině filmu mění na drsné psychologické drama až thriller. Fuks nepsal prvoplánovou detektivkou o šíleném vrahu dětí (jakou můžeme vidět ve filmu Po stopách krve), ale psychologický příběh založený především na mezilidských vztazích. Jako celek mě KRIMINÁLNÍ RADA velice zaujal a vedle vyvolání pocitu hluboké tísní mě ke konci spíše přiváděl k zamyšlení a překvapil několika pointami. Na filmu oceňuju samozřejmě taky výkon Luďka Munzara v hlavní roli rozporuplného rady Heumanna (uznávaný kriminalista, špatný otec, k závěru svědomím dohnán k závažným zločinům) i mladého A. Rašilova jako jeho syna, J. Satoranského v roli pomocného komisaře Wania a rovněž všech zúčastněných. Až budu mít chuť na dobrý film hoden k hlubokému zamyšlení, časem možná sáhnu po Kriminálním radovi opakovaně. 85% (02.11.2016)

Psychologický film s kriminální zápletkou, jež je potlačena v pozadí, přestože hraje velmi významnou roli pro vývoj příběhu. Luděk Munzar je výborný, ale zlého muže jsem mu občas nevěřil, proto u mě jasným hereckým tahounem Saša Rašilov. Rudolf Hrušínský ml. ale předčí svou epizodní roličkou všechny jinak uspokojivé herce. Děj filmu se občas táhne, ale rozuzlení je opravdu vynikající. Člověk sice tuší pozadí příběhu, ale i tak je závěr překvapivý. Jen mi vadil ten televizní studiový zvuk zvonění telefonu, jak jej známe z Hříchů pro pátera Knoxe. (11.04.2012)