Super prohnilí

Trojka se vydává trochu jinou cestou než předchozí dva díly. Místo korupce se příběh soustředí na jeden podfuk a jednu velkou krádež. Změnu tématu jsem ale docela uvítal, protože z uplácení už by se toho moc kloudnýho nejspíš vymyslet nedalo. Superprohnilí měli šanci se svojí zábavností vyrovnat pohodovýmu prvnímu dílu, kdyby nebyl scénář zbytečně překombinovanej. V podstatě jsou tu tři dějový linie, který spolu moc nesouvisej (nostalgicky a dramaticky laděnej úvod, kde se oba parťáci opět potkaj; komediální podivaná se stážistou a "dcerou"; akčně laděnej závěr). Chtělo to aspoň jednu ze tří částí vynechat a rozvinout dvě zbývající, pak by snímek působil mnohem komplexnějším dojmem. Pořád jde ale o žánrovej nadprůměr, tři silnější hvězdy. (06.05.2012)

Dvojka mi přišla slabí, ale třináctiletý odstup jednoznačně pomohl. Hlavní hrdinové sice už zestárli, ale pořád jsou to oni. V protikladu s dravým mládím je z ústřední dvojice najednou trojice a hle...ono to funguje. Opět tu máme humorné hlášky a celou řadu vtipných situací. Zidimu se povedlo mistrně poukázat na to, jak se Paříž a vlastně celá Francie změnila, ale na druhé straně jsou některé věci pořád stejné. A právě pohyb mezi nostalgickým cosi, působícím na fanoušky této série, a něčím novým jde tvůrcům skvěle. Hlavně loupež v bance nebo dívka, která trojici pomáhá a fandí, přestože její "otec" a "boyfriend" už seděli, opět s nekalou činností, soupeří trochu s touhou po dobrodružství, kořenící její život, a trochu s chápáním správného a morálních hodnot. Ona je vlastně těžítkem, které tak nějak dává k zamyšlení právě to, o čem Prohnilí po celou dobu byli nebo čím chtěli být. Vlastně jsou to zločinci, ale jinak dobří lidé. Skvělé zakončení, které je možná dokonce o malinko lepší jednička. (03.08.2021)

Miluji tyhle francouzské lahůdky doprovázené tak typicky vynikajícím, hudebním doprovodem. Zasněná se půjdu za chvíli zasnít doopravdy. Jsem moc ráda, že jsem si nitro nechala pohladit tak výbornou filmovou perličkou. Opět není dobré nad vším přemýšlet a hledat logické souvislosti. Nechte se unášet romantikou francouzského humoru, okořeněné rebelským vyloupením banky. Phillippe hrál stárnoucího muže, milujícího sázky a svého kocoura kouzelně. Všechno řešil s naprostým klidem a odzbrojujícím úsměvem na rtech. Jdu se ještě na chvíli usmívat pod peřinu. :-) (23.05.2016)

Příště šlohni radši automat! Uběhlo dlouhých třináct let od natočení druhého dílu a režisér Claude Zidi se rozhodl dokončit trilogii o zkorumpovaných policistech. Žádná zběsilá, rychlá akce s přehnaným střihem se nekoná. Vše si plyne tak, jak to u tohoto filmu máme rádi. Klídek, pohoda. Tím u mě režisér zabodoval, protože zachoval původní kouzlo tohoto snímku. Děj je prostý, ale zajímavý a s dobrou zápletkou, ohledně ztracených peněz od čínského mafiánského bosse. René (který má novou identitu) a Francois, berou pod svá ochranná křídla úplného nováčka, který si myslí, že prochází policejním výcvikem a vůbec mu nedochází, s kým má tu čest a na čem se vlastně podílí. Všichni tři společně pak geniálně vyloupí banku, protože - prohnilí jednou, prohnilí navždy. Takhle vkusné komedie už se dnes bohužel netočí. (17.11.2009)

Včera jsem viděl jinou pozdní komedii s Philippem Noiretem v hl. roli Řidič a fantom (1996) a ačkoliv měla zde jen "modré" hodnocení, zcela původní svěží záležitost navazující na staré tradice ve francouzské komedii jsem ocenil mnohem víc, než volné pokračování konkrétního slavného filmu po téměř 20ti letech. Super prohnilé jsem spočátku vnímal jako zoufalý pokus, kde Claude Zidi již mele z posledního a jeho film působí až neuvěřitelně vyčpěle (výjimkou byla snad jen úvodní scéna s černohumorným prvkem v podobě kapek krve z policajtova nosa, které stříkají na zatčeného tělo i průkaz). Později se film rozjel docela slibným směrem, nicméně původní atmosféra už za ta léta dávno dozněla, Francis Lai se v některých motivech své hudby uchýlil přímo k technu a Zidi se po hodně nudném rozjezdu dopouští pak v závěrečné třetině pro změnu akčního děje plného velkých výbuchů, efektních (ale pocitově spíše rušivých) střihů a souběžné akce probíhající ve dvou scénách najednou na rozdělené obrazovce. Inu, proč ne... za ta léta se trendy v kinematografii změnily, přesto oceňuji, že Zidi coby tvůrce dokázal po tomhle rozpačitějším filmu již odejít z filmové scény včas. Tentokrát jsou už moje 3 hvězdičky již zcela na hraně, za některé chvilky, které mě rozesmály (ale nebylo jich moc) nebo vhodily do napětí (byť až spíše v druhé polovině), snad i za místy mile předvedenou nostalgii směrem k původnímu filmu je dávám. Byť už se zde dost tlačilo na pílu a tam, kde v roce 1984 se ještě něco s jistým společenským přesahem sdělovalo, tam se v roce 2003 stejní tvůrci zmohli už jen na divácky efektní kus s původním tématem zahnaným až do zcela neuvěřitelného extrému. 55% (26.09.2020)