Super prohnilí

Příště šlohni radši automat! Uběhlo dlouhých třináct let od natočení druhého dílu a režisér Claude Zidi se rozhodl dokončit trilogii o zkorumpovaných policistech. Žádná zběsilá, rychlá akce s přehnaným střihem se nekoná. Vše si plyne tak, jak to u tohoto filmu máme rádi. Klídek, pohoda. Tím u mě režisér zabodoval, protože zachoval původní kouzlo tohoto snímku. Děj je prostý, ale zajímavý a s dobrou zápletkou, ohledně ztracených peněz od čínského mafiánského bosse. René (který má novou identitu) a Francois, berou pod svá ochranná křídla úplného nováčka, který si myslí, že prochází policejním výcvikem a vůbec mu nedochází, s kým má tu čest a na čem se vlastně podílí. Všichni tři společně pak geniálně vyloupí banku, protože - prohnilí jednou, prohnilí navždy. Takhle vkusné komedie už se dnes bohužel netočí. (17.11.2009)

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)

Svěží a humorná oddychová zábava... i napotřetí. Claude Zidi napsal úžasně překombinovaný scénář, který je živnou půdou pro klasickou bláznivou komedii. Philippe Noiret a Thierry Lhermitte jsou minimálně stejně dobří jako v předchozích dílech a mladý Lorànt Deutsch jim to rozhodně nekazí. Příjemné překvapení! (11.01.2009)

Tak ještě jednou a naposled projděme uličky Montmartre za zvuku Laiových nostalgických šansonových kreací v tomto posledním Zidiho filmu. Je to více než důstojné rozloučení, nejen s Prohnilými, nejen se Zidiho komediemi, ale i s tehdy už zkomírajícím specifickým žánrem francouzské komedie. Tato labutí píseň je možná posledním ohlédnutím za zlatým věkem francouzského komediálního filmu, neb tam kde se v dáli v podzimní mlze nad Seinou vytrácí noty doznívajícího akordu starého harmonikáře už v novém tisíciletí neomylně blikají neony v rytmu techna. Pro nás pravověrné jasné znamení že bude lepší z Francie sledovat už jen sport, třeba Starou dámu. Ta letošní byla celkem povedená - jen ten Křižák letos úplně vyhořel. (19.09.2020)

Zoufale nepovedené pokračování skvostných Prohnilích.. kdeže je lehkost, vtip a šmrnc původního příběhu.. z komedie se nám stalo div ne sociální drama.. pokud se snaží o vtip, těžkopádností dochází dech.. navíc .. sehnat míň sympatickýho herce než je nováček Lorant Deutsch, by bylo jako hledat jehlu v kupce sena... veliké zklamání, které zachraňují jen exteriéry Montmartru a hudba Francise Lai.. (16.04.2007)