Přišla v noci

Děsný. Jdu z prázdného kina a jsem naštvaná na všechny, co to vychvalovali. První scénka vypadala slibně - fotografování rodinky, bohužel se nikdo z nich dál ve filmu už neobjevil (ne, vážně se to nesnažím chápat). A až pak nastalo to pravé utrpení: sledovat nejnudnejší pár na světě, jak si nedokáže poradit naprosto s ničím. Závěr nekomentuji vůbec, to už bylo na scénáristické Bohnice. (13.12.2023)

Hele to fakt nemůžu mít pro jednou voboje? Proč si musím vybírat mezi tím, jestli se budu opájet prvotřídní scénou a překrásnou, promyšlenou kamerou, přičemž budu muset ignorovat, že to napsala prdel, nebo naopak budu moci obdivovat výstižnost, poučenost a ambici scénáře, ovšem zase budu muset ignorovat, že to natočila prdel. Mám s tím stejný problém jako s všeobecně přijímanými Vlastníky - tady se někde za mými zády domluvilo, že už nemusí záležet na tom, aby na sebe navazoval střih, že záběr má mít nějaký horní a spodní rám, že to kurva práce nemá vypadat jak krátký filmy Miloše Kameníka! Na druhou stranu stranu v období mezí mým úvodním frfláním ("Nesvadbová neumí hrát, Rendlova postava nikdy neprokáže důvod, aby ji někdo miloval,...") a koncem filmu proběhl proces, během kterého mě ten příběh naprosto pohltil jenom tím, jak dokáže scénáristicky (a s bezchybnou Pekovou v zádech) podchytit tu ideální hororovou konjunkci bezmocnosti, hrůzy a povědomosti, a to na základě zápletky, která je originální, ale vlastně natolik nabíledni. Poslal bych na to svojí matku, která by v tom definitivně viděla svojí matku, ale zároveň by si uvědomila, kdo jí na ten film poslal. Přelom v poslední třetině jsem na rozdíl od většiny přivítal, protože mi přišlo, že postavám, které doposud fungovaly pouze v rámci zápletky, dodal nějakou osobnost a tichou hloubku. A příchod nové postavy a s ní nového tématu v závěru, mi z důsledku toho, že jsem vyrůstal v tomhle alko-disidentskym prostředí, přišel též velmi výstižný. Crocsy a hořčice. (05.02.2024)

Třetí hvězdička je pouze pro Simonu Pekovou, jinak zklamání. Po dlouhé době jsem si pustila český film a zázrak se nekonal, bohužel. Mám se bát? Mám se smát? Ani jedno mi nejde, konec to dorazil. Jediný klad byla pěkná kuchyňská linka, zkrátka opravdu to nebyl šálek mého čaje, který vlastně vůbec nepiju. (08.03.2024)

"Jiříčku?"  Simona Peková si svou první velkou roli od prodavačky, která nesmí být blbá, evidentně užila a Český lev je rozhodně zasloužený.  Z několikero scén s ní doslova mrazilo a závěrečný a už skutečně nefalšovaný "home invasion" s naprosto dokonalým přirozeně amorálním a nekompromisním Kratinou neměl chybu.  Co tím vším vlastně, včetně na první pohled (jen na ten) bezradným závěrem,  chtěli pánové Vejnar s Pavlíčkem  říct. Jednoduše:  Nepouštěj si do domu maminku, pokud jsi submisivní retard aneb  geniální sonda do duše dnešní bezradné generace třicátníků, pro něž je vlastní život a potřeby záhadou. (21.04.2024)

Prakticky celou dobu mě to bavilo a velkoryse jsem mávnul rukou nad některými momenty, kdy to ne zcela funguje, ale pak přišel ten protivně useknutý závěr, který mě dokonale otrávil, takže jsem z toho měl nakonec bohužel rozporuplné pocity, což mě mrzí, protože se považuji svým způsobem za Pavlíčkova fandu a na film jsem se hodně těšil. (20.04.2024)