Kaleidoskop

V tom filmu je cítit velká snaha přilížit se estetice evropských nových vln, ovšem na druhou stranu je tu také snaha o přímočaré a jednoduché hollywoodské vyprávění. Kdyby se to celé více odvázalo a nebálo se to zabrousit do explicitnějších vod, bylo by to z mého pohledu jistě lepší než průměr.

Na konci května se do českých kin tak trochu bez jakékoli propagace, skoro až na tajňačku vplížilo nové komorní drama režiséra Davida Laňky Jedna noc. Když jsem si pročítal recenze, z většiny z nich čišela frustrace z toho, že film označený jako drama, by měl mít zápletku a zvrat a ano, je pravda že toto film trochu postrádá. Já osobně po zhlédnutí ovšem bych tento film zařadil na pomezí žánrů lovestory a chcípáckého filmu. A možná spíš to druhé. Hlavní hrdina totiž podle mě vykazuje znaky typické pro tento typ filmů. Život se mu nedaří, utápí se v alkoholu, možná i v depresích a pomalu na úplné dno stahuje všechny kolem sebe, včetně těch, kteří se mu snaží i trochu pomoci. Ovšem máloktrá databáze dnes umožňuje zařadit film do kategorie chcípák. A proto si myslím, že i když není přesné, označení drama je na místě. Po technické stránce lze zcela jistě obdivovat herecký výkon Vandy Chaloupkové a myslím, že pokud tento rok nepřijde česká kinematografie z žádnou jinou podobně silnou ženskou hrdinkou, tak by mohla získat i nominaci na nějakou z tuzemských filmových cen (už jen pro to, že podobné fyzické oběti se často na podobných přehlídkách oceňují). Výkon Adama Ernesta také není k zahození, ovšem myslím, že jeho postava mu úplně nedovolovala ukázat jeho veškeré herecké umění. Po kamerové stránce to taktéž není špatné, kromě toho, že se v některých scénách vyskytuje sice efektní, ovšem v daném kontextu nelogické svícení. Zvlaštní mi pak přišel i zvuk, protože mám pocit, že v některých scénách v něm byly nesrozumitelně zamíchané dialogy. I přesto všechno si ale myslím, že není důvodů, proč hodnotit film tak nízko. Myslím, že pokud se povzneseme nad škatulku dramatu a přesadíme si film do žánru chcípáckého filmu, přestanou obstávat i argumenty typu, že "není možné s postavou soucítit". No není, protože to je prostě chcípák. Ten film vám dá otázky, ale zcela záměrně na ně neodpovídá. Má hlavního hrdinu, který se stále jen propadá hlouěji a hlouběji a neví co s tím. To je za mě typický chcípácký film. Je nasáklý frustrací ze svého života, ze své generace a z toho kam to dopracoval. Jedinou relevantní otázkou u tohoto filmu tak podle mě je: Proč by se kdokoli v dnešní době chtěl k tomuto, za mě již dávno překonanému a mrtvému žánru vracet? Osobně bych to s přihlédnutím k výše zmíněným okolnostem ohodnotil na 3,5 hvězdy, ovšem čsfd toto neumožňuje a myslím, že film je i přes své problémy dostatečně kvalitní na to, abych mohl zaokrouhlit nahoru.

Fantastický herecký výkon, výborná adaptace původního textu a velmi hezká scénografie. Andrew Scott vás vtáhne do svého světa a nedovolí vám se soustředit na cokoliv jiného, než na to co vám zrovna říká. Kdo neviděl, neuvěří!