Ivan Vasiljevič meňajet professiju
Ivan Vassilyevich Changes His Profession
Ivan Vasilievič mení povolanie
Obsahy(1)
Mladý vynálezce Šurik Timofejev (Alexandr Demjanenko) sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša (Jurij Jakovlev), který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním se do doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij (Leonid Kuravljev). Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí. (NGP)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Až někdy člověka překvapí, jaké filmy může od některých kinematografií dostat. Přiznám se, že něco podobného jako "Ivan Vasiljevič mění povolání" bych od Rusů nečekal, ale je to vtipné, je to ujeté a rozhodně to má něco do sebe. Nápad se dnes nejeví nijak originální, ale cestování v čase je tady podáno i se zajímavou, i když lehkou kritikou v podtextu. ()
Geniální, i když ještě o něco geniálnější mi přišla Bulgakovova předloha, u které jsem se nasmál přece jen o trochu víc. Gajdaj ani nemusel předlohu moc aktualizovat, protože v Sovětském svazu se toho mezi 30. a 60. lety mnoho nezměnilo. Kontrast černobílé reality a barevného snu připomene Čaroděje ze země Oz. Kontrast Ivana Hrozného pronášejícího лепота nad panoramatem soudobé Moskvy a товарище Bunšu s Miloslavským v 16. století netřeba komentovat. Tоварищ Šurik naštěstí sestrojil jen машину времени a jinak se ve filmu moc nevyskytuje. Jen pro zajímavost dvě písně, které Ivan Hrozný poslouchá z magnetofonu, jsou: první od Vysockého a druhá Песня про зайцев v podání Jurije Nikulina z Gajdajova staršího filmu Бриллиантовая рука. K сожалению pokud nerozumíte velmi dobře rusky bude váš zážitek z filmu značně ochuzen. ()
Jako retro jednohubka mi místy chutnal Ivan Vasilejvič i docela slušně. Ačkoliv v rámci crazy komedií se sci-fi či fantasy prvkem má v éře 60. a 70. let určitě velmi silnou konkurenci a několikrát pro mě spadl až do úrovně, kdy sovětské pokusy o bláznivou grotesku na mě začaly působit i trapně. "Sci-fi" je tohle zhruba stejně jako třeba Blázen z laboratoře 4, tedy jeden sci-fi nápad neotřelého vynáleze na začátku, který tvůrcům slouží spíše jako podklad pro rozehrání praštěných situací a postupně i pořádného žánrového guláše. Velmi se mi líbilo samotné rámování i s údernou (byť nijak zvlášť originální) pointou na závěr a začátek s pěknými vizuálními experimenty. Hodně jsem se bavil i nad experimenty vědeckými, tedy těmi ze strany mladého bláznivého vědce, méně již, když se z roviny sci-fi celé dění přehouplo výhradně do roviny crazy. Ale kdyby už nic jiného, tak minimálně muzikálové vložky z onoho prostředí středověkého cárského paláce optikou moderní grotesky oceňuji. [55%] ()
Zřejmě nejlepší komedie od Gajdaje, kterou jsem měl dosud možnost vidět. Humor některých sovětských komedií z těch let už zarůstá mechem, tohle ale není ten případ. Demjaněnko v roli bláznivého vynálezce byl skvělý, Jakovlev (car a falešný car) a Karavljov (zloděj) také stáli za to. Opravdu doporučuji! 95% ()
Tohle bollywoodské provedení mě poněkud děsí, i když ruská melodika je mi dosti sympatická. Musím konstatovat, že jsem ráda, že námět za 20 let uloupili Francouzi a nepopsatelně lépe jej zpracovali. Sovětské klouzání do grotesky působí hodně křečovitě, místy trapně. Přiznávám, že product placement Marlbora jsem nepochopila, ale to by bylo asi to nejmenší na celém filmu. ()
Galerie (32)
Photo © Mokép
Reklama