Ivan Vasiljevič meňajet professiju
Ivan Vassilyevich Changes His Profession
Ivan Vasilievič mení povolanie
Obsahy(1)
Mladý vynálezce Šurik Timofejev (Alexandr Demjanenko) sestavil fungující stroj času, který spojil jeho byt s 16. stoletím, přesněji s místem, kde pobýval tehdejší krutý vládce Ruska Ivan Hrozný. Zpět do minulosti se dostane důchodce Bunša (Jurij Jakovlev), který se čirou náhodou velkému caru dost podobá. Spolu s ním se do doby vlády nejslavnějšího ruského cara dostává i kapsář Miloslavskij (Leonid Kuravljev). Na jejich místě v současnosti se objeví Ivan Hrozný, který se nenechává přesvědčit, že je v budoucnosti. Porucha stroje času způsobí sérií nečekaných a zajímavých událostí. (NGP)
(více)Videa (1)
Recenze (27)
Zřejmě nejlepší komedie od Gajdaje, kterou jsem měl dosud možnost vidět. Humor některých sovětských komedií z těch let už zarůstá mechem, tohle ale není ten případ. Demjaněnko v roli bláznivého vynálezce byl skvělý, Jakovlev (car a falešný car) a Karavljov (zloděj) také stáli za to. Opravdu doporučuji! 95% ()
Sovietske komédie boli často na hranici grotesky, ale v tomto prípade sa im podarilo pridať aj vtipné dialógy. Na moje prekvapenie si trochu "kopli" aj do socialistických nešvarov, takže to častokrát pripomínalo satiru. Triky sú dosť archaické a azda všetky české komédie s trikmi z toho obdobia sú precíznejšie spracované, ale v rámci žánru to nie je také podstatné. Mne sa táto rozpustilá komédia páčila. ()
Na to, že nejsem přiznivec ani filmových veseloher ani sci-fi filmů, mi tato přišla opravdu svěží, vtipná, "bavil jsem se s ruštinou". Nevědecko-fantastická komedie se standardním prvkem: strojem času. V dějinách se může (mohlo) stát všechno, pokud se to (po čase) vrátilo do (jakýchsi) zaběhnutých kolejí. Ostatně: kdo ví, co nám tu dneska běhá za lidi... ()
Až někdy člověka překvapí, jaké filmy může od některých kinematografií dostat. Přiznám se, že něco podobného jako "Ivan Vasiljevič mění povolání" bych od Rusů nečekal, ale je to vtipné, je to ujeté a rozhodně to má něco do sebe. Nápad se dnes nejeví nijak originální, ale cestování v čase je tady podáno i se zajímavou, i když lehkou kritikou v podtextu. ()
Geniální, i když ještě o něco geniálnější mi přišla Bulgakovova předloha, u které jsem se nasmál přece jen o trochu víc. Gajdaj ani nemusel předlohu moc aktualizovat, protože v Sovětském svazu se toho mezi 30. a 60. lety mnoho nezměnilo. Kontrast černobílé reality a barevného snu připomene Čaroděje ze země Oz. Kontrast Ivana Hrozného pronášejícího лепота nad panoramatem soudobé Moskvy a товарище Bunšu s Miloslavským v 16. století netřeba komentovat. Tоварищ Šurik naštěstí sestrojil jen машину времени a jinak se ve filmu moc nevyskytuje. Jen pro zajímavost dvě písně, které Ivan Hrozný poslouchá z magnetofonu, jsou: první od Vysockého a druhá Песня про зайцев v podání Jurije Nikulina z Gajdajova staršího filmu Бриллиантовая рука. K сожалению pokud nerozumíte velmi dobře rusky bude váš zážitek z filmu značně ochuzen. ()
Galerie (32)
Photo © Mokép
Reklama