Svatý pavouk

Sláva Alláhovi, skvostně mírumilovný islám ušel od ranného středověku dlouhou a řádně progresivní cestu, kterou se dnes úspěšně dostal až do ranného středověku! Krásná demonstrace pokrokového liberálního šovinismu, ukazující, že Bůh je milostivý a že i tak podřadný tvor, jakým je bezesporu žena, má nezadatelné právo být preventivně očištěna od pozemských hříchů rukou veskrze duševně zdravého a uvědomělého ryzího světce a zarytého sériového strážce pravé morálky. Spíše než o nějakou klasicky šablonovitou masárnu se jedná o mrazivé nakoukání do patokultury tmářského blízkovýchodního svrabu, kolébky toho tolik tolerantního a altruistického náboženství, které tu v Šengenu dnes nadšeně filantropicky vítáme ve všech jeho prokazatelně naprosto neadaptabilních enklávách, zejména v Galském chalífátu, Spolkových emirátech syrsko – tureckých a v Saudské Skandinávii. Nakoukání, zabývající se především kulturně religiózními úskalími šlapání v Iránu s jednoznačným poselstvím, a sice, že i tak podřadný tvor, jakým je bezesporu žena, má nezadatelné právo se svobodně a bezpečně kurvit, za což prostě MUSÍ! obdržet zaručenou a nediskriminační mzdu! Každopádně solidně hustý až tísnivý kousek s receptářem plným nápadů na víceúčelové využití perských koberců, jednoznačně argumentující ve prospěch multikulturalismu, diversity a inkluze. Už se nesmírně těším, až budu moci se slovy „Neser Boha!!!“ beztrestně umlátit nějakou tu figurantku, když jí náhodou vyleze neposedný pramen vlasů ze šlendriánsky netěsnící černé kremrole! A taky kamenování je hodně fajn, například pro tréning baseballových nadhozů. (17.12.2022)

Musím se přiznat, že Írán pro mně nikdy nebyl vysněnou turistickou destinací, kam bych se chtěl podívat, ale po tomto snímku musím konstatovat, že v této oblasti středověk ještě neskončil, protože středověk tam stále ještě trvá. A to néé, že bych měl nějaké náboženské či jiné předsudky anebo se nechal strhnout mediální masáží, kterou na nás dennodenně chrlí vypočítavá média, ale je to hlavně kvůli přístupu zdejšího obyvatelstva, které zamrzlo v době dávno minulé. Néé, že by mně překvapilo velké množství zabitých prostitutek, právě naopak, takové příběhy vyhledávám a denně si je mažu na chleba, spíš jde o ten přístup policie a médií k vyřešení těchto konfliktů. To, že na začátku našeho tisíciletí nemá policie po deseti mordech ani jeden důkaz a že se do toho musí vložit investigativní novinářka a čelit všestrannému ponižování, jak ze strany policie jenom proto, že je žena mně dosti pobouřilo a to zejména ve scéně, kterou vidíme skoro na začátku filmu, kdy se jde ubytovat do hotelu a recepční jí odmítne jenom kvůli tomu, že je žena. Dost mně to pobouřilo a jako bývalý hotelový recepční bych si asi šel koupit nějakej ten kebab a přítomnému recepčnímu bych ho omlátil o hlavu a nepřestával bych do té doby než by mu zbytek kuřecího nevylejzal z uší. Je taktéž paradoxem, že tento snímek natočila veskrze evropská produkce a to zejména skandinávští specialisté na mordy. Ale nenechte se mýlit, žádnou Ságu Norenovou ani Wallandera zde neuvidíte, je to čistočistá iránská záležitost plná hnědolidí, takže kdo má rád Alibabu a jeho loupežníky si zajisté přijde na své. Příběh je jednoduchý a vidíme v něm vraždící dobrodružství plného luxusních prostitutek, které mají rády hygienu a které mají tak krásně bělounké zuby z toho heroinu, co do sebe ládujou, že by mohli dělat nějakou tu reklamu na Colgate spermiemint. Vraha vidíme už od začátku a je to takový ten tuctový, náboženský pošuk, co mu v nějaké té jejich válce jeblo a tak měl asi nějaké to náboženské osvícení, ve kterém měl vidění, že má zabíjet tyto nebohé děvy. A i když je přezdíván Pavoučí muž, bacha neplést s americkým Spidermanem, tak mi spíš občas připomínal německého vraždícího dobrodruha Fritze Hoňku, kterého jsme mohli vidět ve snímku plného vražd a fekálního humoru nazvaném U Zlaté rukavice. Kromě některých vražd zde vidíme i sondu do jeho života, ve kterém žije spořádaný život a ve kterém je manželem krásné Šeherezády se kterou má dva roztomilé, malé kakaové mončičáky. V závěrečné fázi tohoto filmu se dozvíme, jak funguje soudní systém v této bývalé perské velmoci a nezbývá mi nic jiného než konstatovat, že oko nejednoho psychopata nezůstane suché a proto dřív než člověk stačí říct Tisíc a jedna Noc, tak pohádky je konec. Až na to, že to nebyla pohádka, ale že se tento příběh doopravdy stal a proto mi nezbývá než dát zasloužených 70%. (03.01.2023)

Většina Evropanů považuje muslimské země za nepřátelské, nebo aspoň nebezpečné prostředí. A Svatý pavouk to potvrzuje (přestože to nejspíš záměr tvůrců nebyl). Po tomto filmu raději zajedete na dovolenou zase do Chorvatska. Protože i když uběhlo od řádění Saeeda přes dvacet let, není důvod si myslet, že by se něco změnilo. Minimálně ve vztahu muslimů k ženám jistě ne. Celou dobu jsem měl pocit, jako by mi do krku někdo narval povařené slupky od brambor. Záběry na noční Mashhad, syrovost s jako jsou arabské prostitutky prezentovány, jejich likvidace...to vše je společně s hudebním podkladem velmi intenzivní a stísněné. Vraha uvidíte při "práci", ale taky při jeho běžném životě, takže kriminálka to spíš není. I když takto vedený případ, není neobvyklý ani u "standardních" kriminálek, jako byl třeba vynikající seriál Fall. Jenže tady je to jiné. Tady to působí, jako kdyby se tvůrci snažili vraha nejen pochopit, ale taky ho trochu obhajovali. Což bych chápal, kdyby šlo o Íránský film. Ale v evropské koprodukci? Nicméně polovina filmu byla velmi vtahující, takže jsem moc nešpekuloval. Říkal jsem si, že tvůrci asi mají druhý plán a ukáží nám odvrácenou stranu této kultury - že uvidíme sondu do práva šária. Jenže pokud se to tak opravdu stalo, jde to mimo moje chápání. V závěru jsem měl totiž dojem, že se tvůrci zalekli toho co naznačovali a přehodili výhybku na bezpečnou kolej...doporučenou kolej. Ale dobrá...překvapený jsem byl sice stejně jako Saeed, ale proč ne? Hlavně, že to dobře dopadlo. Nebo? Správně, nebo ne. Přišlo totiž závěrečné video, kde mluví Saeedův syn. A to je ten pravý závěr a pointa tohoto filmu. Skvělý edukační materiál pro všechny, kdo by chtěli do Evropy integrovat další a další muslimy...třeba jako byl Saeed, ale taky jeho rodina a sympatizanti. Je snadné Islám po takovém filmu odsoudit, protože jak jinak než hrozbu, by jste jeho následovníky chtěli vnímat? Takhle znepokojený jsem nebyl z leckterých hororů... . (22.01.2023)

Trailer k filmu mě popravdě vůbec nenalákal ale všeobecně kladný ohlasy mě přiměly k tomu abych dal "Pavoukovi" šanci. A jsem rád. Jak se říká jinej kraj jinej mrav v tomhle případě je to naprosto jiná kultura a mentalita. Tuhle sondu do íránský společnosti musím hodnotit jako velmi zdařilou. Film působí velice věrohodně především díky režii a scénáři Ali Abbasiho, který je sám původem íranec. Ačkoliv jsem k filmu přistupoval bez větších očekávání tak nakonec se z toho vyklubala hodně povedená a silná podívaná. Nemusí ale sednout každýmu. (21.12.2022)

K filmů které tvrdí že jsou podle skutečné události, ale i tak si vymyslí svou vlastní hlavní postavu, chovám lehkou přezíravost. Tomuhle jsem to ovšem rád odpustil, protože okatá Zar Amir-Ebrahimi je i přes svou přidrzlost a umanutost sympatická. Nepřekvapivě by se bez ní děj obešel, protože příběh je  ve většině vyprávěn samotným vrahem. Nepříliš tradiční perspektiva umožnila režisérovi zapracovat na atmosféře, takže noční scény mají téměř hororový nádech. Hodně pomohla výborná hudba a exotické prostředí Iránu. Co se slibované sociální sondy týče, tam už je to slabší. Žádné vysloveně šokující sdělení jsem nezaznamenal. Respektive, pochopitelně že tam je, ale čekal jsem mnohem větší kulturní odstup. (29.12.2022)