Svatý pavouk

To vzrušení ze šlapky ve smotaném koberci naznačilo, že čistění ulic iránského Mašhadu od morální korupce a špíny byl jen zástupný motiv, ale kdo ví.. Spíš než na sériového vraha se to snaží zaměřit na společnost, která sériové vrahy vytváří a spolu s nimi i jejich oběti. Jiné mravy jiných krajů, co sebou můžou nést pro nás nepochopitelné morální hodnoty a postoje, jejich generační kontinuita a tím trvající zacyklení v kulturní ponurosti. Když se to celé obalí silně zakořeněnou misogynií, bude se zákonitě někde vstávat a tleskat a jinde zase odsuzovat a vyhrožovat.. (17.10.2023)

Marně jsem očekával íránského Zodiaca a dočkal se dramatu, kde je vrah prezentován jako ctihodný občam a samotné vraždy, nejsou tím nejhlavnějším. Spíše kritika íránské společnosti a jejího pohledu a přístupu k ženám, než plnohodnotný krimi thriller o pátrání po vrahovi, který je zde v tomto případě skoro za hrdinu. Zajímavé pouze tématem než zpracováním, které ničím nepřekvapuje. (18.01.2024)

Z pohľadu udalostí, ktoré sa posledné mesiace odohrávajú v Iráne, je Svätý pavúk dôležitý film. Na rozdiel od podobných filmov tvorcovia zvolili odlišnú cestu a identitu vraha odhalili pomerne skoro. Jednak má divák možnosť zistiť, čo vedie obyčajného robotníka, aby začal vraždiť prostitútky a jednak vidíme aj samotné vraždy, ktoré sú vykonané amatérsky a vrah pôsobí mnohokrát priam nemotorne. Z toho sa naskytá otázka, prečo ho polícia nedokázala chytiť a tým je možno demonštrované, že o to ani nemá záujem, lebo s vrahovými skutkami potichu sympatizuje. Po stopách vraha sa vydáva novinárka, ktorá obchádza miesta a zodpovedné inštitúcie. Cez jej pátranie dostávame obraz o iránskej spoločnosti, ktorá je proti ženám doslova nepriateľská. (05.01.2023)

Nakonec jen povrchní pohled pod koberec, kterak íránské ženy dennodenně čelí nerovnosti ve všech oblastech soukromého i veřejného života. Chudoba na každém kroku, pokrytecká společnost. Cesta žen ke zrovnoprávnění je pomalá a zřejmě nikdy nedosáhne nějaké smysluplné úrovně. Protože nic moc jiného tohle evropské (kriminální) drama nepřináší. Samotné pátrání po vrahovi je nezáživné a nenápadité, filmařsky je to nevýrazné a po zhruba půlhodince nastává monotónní koloběh událostí, které sice nějak vyvrcholí, ale opakování motivů (nepřátelský mužský svět, arogance moci ať už jde o jakoukoliv instituci) mě divácky nestrhlo, stejně jako fakt, že sériový vrah „nečistých“ žen nakonec své kroky vzhledem k veřejnému mínění považoval za svou svatou povinnost a konání dobra. Postavy jsou špatně napsané a uchopené, vrah neohrabaný, ale chápu, že tvůrcům šlo víc o nastínění samotného systému a náboženské hniloby „podporující“ zakořeněné problémy tamní společnosti, viz synek, který nahlas přemýšlí, že by se měl v budoucnu ujmout otcovy „práce“. (27.02.2023)

„Mám ignorovat případy související s náboženstvím.“ - „Kdo vám to řekl?“ - „Příkazy se shora.“ - „Proč? Od koho chodí?“ - „Toto je Mašhad. Věci se tady dělají jinak.“ Divák zde na rozdíl od jiných krimi zná totožnost vraha od začátku. Má možnost nahlédnout do jeho soukromí (milující otec) i pomatené, cholerické hlavy, která se trápí vlastní nedostatečností, a chce konat ve jménu vyššího dobra (džihád proti dekadenci). Proti němu stojí odvážná novinářka, která se setkává s neochotou místních novin, policie i soudu, a její vlastní minulost jí v konzervativním islámském světě (ilustrační scéna z hotelu) příliš nepomáhá. Divák jí o to víc fandí, zároveň má o ni strach, protože její pud sebezáchovy příliš nefunguje a riskuje vlastní kůži. Vzájemná konfrontace je napínavá, ale nejdůležitější je to, co přijde po samotném vyšetřování (člověku je z reakce veřejnosti špatně ještě víc, než ze samotného vraha). Podobě závěru se mi ani nechtělo věřit, snad ten tlak Teheránu fakt udělal své…Ze synovy hrdé rekonstrukce každopádně nehezky zamrazí. Za mě solidní 4*. (11.08.2023)