Navalny

Film začíná nenápadně a zdá se, že bude věnovat pozornost především vyšetřování ruského pokusu o otravu Navalného. Postupně ale vychází najevo, že režisér Daniel Roher sleduje mnohem víc motivů a investigativní linie mu slouží hlavně k jejich propojení. Taky portrét Navalného, který film z různých rozhovorů a situací skládá (z větší části jde o původní, nikoliv archivní záběry), se stává míň oslavným. Vedle milujícího partnera, táty a hrdiny ruského lidu, která jedna žena čekající na jeho přílet označuje za symbol svobody, poznáváme i člověka posedlého kontrolou vlastního mediálního obrazu, který při boji proti zlu občas volí poněkud problematické prostředky. Takže nakonec nejde jen o napínavý thriller, ale taky o love story, lekci digitálního image-makingu a – když se Navalnyj ve stylu Sachy Barona Cohena v jedné nezapomenutelné scéně rozhodne důmyslně vytrollit své traviče – mrazivě černou komedii. V závěru sice převážila beznaděj, ale v průběhu pro mě šlo o emocionálně mimořádně pestrý zážitek. Vybízí mj. k úvahám, jak autoritářské režimy označovaly a likvidovaly své oponenty (nebo obecně nežádoucí názory) v minulosti a jak to dělají dnes, v době internetu, fake news a otevřených hranic. 85% (28.05.2022)

Toto fakt nedám. Musel som to po pár minútach vypnúť, lebo mi to náramne pripomínalo jedincov, ktorých smelo do skupiny jebnutých radím. Som proti Covid opatreniam? No nadšený z nich teda rozhodne nie som. Som proti rúškam? Určite to nie je nič príjemné a tiež to vo mne vrie. Nuž ale vojsť do nemocnice BEZ a robiť tam rozruch ako jebnutí, že ma nechcú pustiť za blízkym, pričom stačilo si jebnúť cez chriapu nejakú lacnejšiu variantu šálu od Gucci-ho, tak to už je objektivita sama o sebe v kokote. Nie som zástanca polo plešatého z východu, mám ho na kokote rovnako, ako iných pohlavárov sveta, no tváriť sa, že je opačná politická garnitúra ta jediná, ktorá to tu vedie k blahobytu, to už by som bol nadobro ako drbnutý zo špeciálky. Ďalšia vec, cítiť z neho extrémnu aroganciu, pričom k jeho minulosti, rovnako ako k tej Zelenskégo, ani príliš nemá zmysel sa vyjadrovať. Fašisti na pohľadanie, pričom druhý menovaný je doslova extrémne slizským buzerantom. Keď som zbadal hentu starú kurva Merkelovú, ktorá svojou politikou miešania kultúr rozjebala celú Európu, už som sa nadobro dogrcal. Takýto morálny odpad, ide kázať o morálke iných. To je normálne na lakeť! Už tam chýbal len henten vorvaň s tromi bradami z Pezinka čo súcití a boli by komplet. Ako tri hovná rovno na dlani .. (08.07.2022)

NAVALNY je opravdu strhujícím a intimním pohledem na nejostřejšího kritika Vladimira Putina, jak jej programový tým Sundance anoncoval. V mých očích nesmírně poutavě vystavěný investigativní dokument s citem pro drama, který osloví i nefestivalové publikum. I když to aktuálně s Alexejem Navalným dobře nevypadá, jeho nezdolnost a urputnost, kterou film intenzivně zachycuje, je inspirativní. Standardně se oslavuje režisér(ka), ale za mě největší palec nahoru pro produkční tým, který ho realizoval za dost náročných podmínek, a jak z Q&A po projekci vyplynulo, byli holkami pro všechno a během realizace evidentně potili krev. Je to must see projekt a díky CNN Films a HBO Max se snad dostane k hodně lidem. Snad i brzo k nám. A doufejme, že i nějak do Ruska. (28.01.2022)

Danielu Roherovi se podařilo vytvořit vícevrstevnatý kvazi-životopisný dokument, v němž osobnost, jež filmu dala i své jméno, není tím hlavním objektem zájmu, ale toliko průvodcem vrhajícím světlo na absurditu ruského režimu. A současně průvodcem po světě sociálních médií; průvodcem, který ukazuje jejich sílu, ale i jejich negativa pokud jde o snadnost šíření propagandy či o triumf kunderovské imagologie v dnešním světě. __Navalnyj byl mimořádná, ale také komplikovaná osobnost. Bezesporu to byl statečný člověk, který ale vzbuzoval falešné naděje na změnu putinovské diktatury ve svobodný demokratický stát. Podařilo se mu vytvořit iluzi, že je vůdcem opozičního hnutí v Rusku, přestože žádná jednotná (neřkuli relevantní) opozice v Rusku neexistuje; podařilo se mu přimět mnoho lidí uvěřit, že dokáže nahradit Putina a změnit směr vývoje své země, přestože je zřejmé, že pouhým odchodem Putina se nic zásadního v Rusku nezmění... O tomto film Navalny není (opravdu to není životopisný dokument), což mu ale neubírá na síle, zábavnosti, mrazivosti (i něze, když kamera zabírá Alexeje současně s Julií), protože události spojené s dočasným německým exilem jsou nosné samy o sobě a umožňují efektivně rozvíjet výše nastíněná témata. __ Viděno 3 dny poté, co byl Navalnyj v Putinově sibiřském koncentráku zavražděn. Psáno v den Navalného pohřbu. (01.03.2024)

sice se tady úplně nedozvíme kdo Alexej Navalny doopravdy je, kde se vzal a kde se v něm vzala motivace postavit se Putinovi, ale nakonec to není životopis. Co se mi naopak líbí je to, že ač Navalny působí jako sympaťák, který je za svoje ideály schopen leccos obětovat, samotný dokument ho nestaví na piedestal a naznačuje, že i on má svoje mouchy. Hodně prostoru dostává samozřejmě Navalného otrava, z čehož plynou další zajímavé momenty jako ty, kdy sám Navalny volá svým vlastním "travičům". Závěr je pak hodně emoční a naplno ukazuje bezmocnost vůči putlerovskému režimu, jehož jednání (včetně televizních vystoupení samotného vůdce) je vlastně tragikomicky úsměvné, samozřejmě jen než vám dojde že je to realita a že tyhle svině se neštítí ničeho. Označení Navalného spolupracovníků za extremisty pak už nemže překvapit vůbec nikoho, protože dnes je v Russku evidentně v módě označovat všechny za nacisty. Každopádně by mě velmi zajímalo, jaké by byly Navalného šance v případě že by byl zvolen (což je samo o sobě utopie) a jak dlouho by trvalo, než by si na něm smlsli různí oligarchové a putlerovi pohrobci...75% (30.05.2022)