Navalny

Normálně bych dal jen 2/5, protože to není natolik informativně bohaté. Buď to tvůrci měli trochu prostřihat na 60 - 70 minut a nebo to pojmout velkolepěji a ukázat více, protože v závěru to jistou sílu. Putin prohlásil, že Navalnyj (krerého zásadně nejmenuje a mluví o něm jako o neurčitém občanu) je jen malý človíček, bez státního významu. Film ale docela zdařile ukázal, že k Navalnému mnoho lidí s nadějí vzhlíží jakožto k někomu, kdo je ochotný podstoupit oběti proto, aby narušil ten cyklus totalitních rekonstrukcí (carství, SSSR, RF). Ačkoliv se mocenský potenciál Navalnýho nemůže rovnat mocenskému potenciálu celého autoritářského režimu, tak on je tím, kdo má dostatečnou sílu ducha k tomu vystoupit a lidi vést vstříc lepším zítřkům. Líbilo se mi, jak se v občanech RF na konci snažil vzbudit sebevědomí a uvědomělost - "Uvědomte si, že jste obrovská síla." Pokud by se dost lidí probudilo a měli dost odvahy, tak by tamní autoritářství padlo. Právě tento motiv měl film zvíraznit a fungovat více agitačně. Pokud to však měl být primárně jen takovej intimnější náhled do toho, jaký je Navalny jako člověk a jak pracuje a že nějaký státní význam má, když se ho tamní režim tak bojí, že Putin ani nevysloví jeho jméno, že se ho snaží zavraždit, že jsou nuceni změnit kurs letadla s Navalnym, aby nepřistál na letišti, kde se očekávalo, kde byly davy a kde by asi nebylo možno ho jen tak v poklidu odvést k vykonstruovanému trestnímu stíhání, tak budiž. Dokázat, že se křečovitě bojí i že Putin není ani ze setiny takový muž jako Navalnyj, je však málo. Hlavní totiž je, jaký bude v budoucnu Rusko, nikoli toliko co bude s Navalnym. V závěru mě napadá, že Navalny měl být chytřejší. V Rusku sice po jeho zatčení žačaly velké protesty, ale nic z toho. Protesty byly i po otevřené válce na Ukrajině (24. února 2022) a zase bez valného významu. Režim stojí, válka trvá, Navalnyj stále za katrem a mnoho dalších lepších občanů si jen pokazilo život. Význam to mělo symbolický, ale to je málo, když chceme praktické výsledky. (15.06.2022)

Vezmu-li dokument samotný a události v něm zachycené, tak tady asi vidíme to, jak se to stalo. To, co mi na konkrétním zpracování vadilo, byla přílišná hra na city. Režisér po nás chce místy až moc, jak máme Navalného vnímat. Navíc je tu Navalnyj vykreslen hlavně jako hrdina. A on určitě v tomto momentě tímto je. Ale několik věcí mi tu schází. Co dělal dříve? Jak se měnila jeho povaha? Jaké byly jeho přešlapy? Od dokumentu, který má v názvu je příjmení, bych čekal, že se o něm dozvíme více a ne jen ten nejdramatičtější závěr. Nikdo z nás totiž není černobílý. Každý ujdeme nějakou cestu a měníme. A to tu zásadně chybělo. (30.04.2024)

In today´s world of fake news, we don´t trust sources. Because we don´t trust humans. We trust data. O Navalném stejně jako o Bellingcat. Stejnou měrou překvapivě intimní vstup do několika týdnů života po otravě jako investigativní. Nebojí se to klást otázky na tělo, ukazuje to Alexeje jako občana echt charismatického a odhodlaného, se kterým se však nějaká ta ale rovněž pojí. Na to, že tomu zcela chybí odstup od událostí, na to jak moc je to aktuální, tak se to straní mravokárnosti, piedestalové medailonkovitosti, zkratky a mluvících hlav bez emocí. O něco podobného se svého času pokoušel snowdenovský Citizenfour, ovšem krutě neuspěl. Navíc je tu i občasný šibeniční humor; někdy chtěný a někdy plynoucí ze situace (facepalm fest během telefonátu) či absurdity režimu a jeho vykonavatelů (aneb zdravíme opět Moskvu4). Každopádně natolik dobré i přístupné bez podbízivosti, že i kdybyste na Alexeje byli alergičtí či byli tvrdě prorežimní, tak za vidění to stojí. A v uvedených příkladech vlastně dvojnásob. (27.04.2022)

sice se tady úplně nedozvíme kdo Alexej Navalny doopravdy je, kde se vzal a kde se v něm vzala motivace postavit se Putinovi, ale nakonec to není životopis. Co se mi naopak líbí je to, že ač Navalny působí jako sympaťák, který je za svoje ideály schopen leccos obětovat, samotný dokument ho nestaví na piedestal a naznačuje, že i on má svoje mouchy. Hodně prostoru dostává samozřejmě Navalného otrava, z čehož plynou další zajímavé momenty jako ty, kdy sám Navalny volá svým vlastním "travičům". Závěr je pak hodně emoční a naplno ukazuje bezmocnost vůči putlerovskému režimu, jehož jednání (včetně televizních vystoupení samotného vůdce) je vlastně tragikomicky úsměvné, samozřejmě jen než vám dojde že je to realita a že tyhle svině se neštítí ničeho. Označení Navalného spolupracovníků za extremisty pak už nemže překvapit vůbec nikoho, protože dnes je v Russku evidentně v módě označovat všechny za nacisty. Každopádně by mě velmi zajímalo, jaké by byly Navalného šance v případě že by byl zvolen (což je samo o sobě utopie) a jak dlouho by trvalo, než by si na něm smlsli různí oligarchové a putlerovi pohrobci...75% (30.05.2022)

Není asi více nebezpečné povolání než být opozice ve ''svobodných'' volbách pro neomezeného vládce Ruska Vladimíra Putina. Alexej Navalnyj je velice zajímavá postava rozhodně ne bez otazníků ohledně nějakých věcí v minulosti a dokumentární tým mu jde poměrně dost na ruku, ale ještě aby ne. Těžko v tomto případě dostanete k výpovědi i druhou stranu, ale není prakticky nic, čím by mohla Ruská svoloč překvapit, jelikož historie se neustále opakuje a ve světle stále aktuální situace nejde být emočně neangažován. (26.03.2023)