Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (1 686)

plakát

Nepříčetná (2018) 

Byl by to parádní psycho thriller z klaustrofobického prostředí psychiatrické léčebny, kdyby příběh neobsahoval poměrně dost nelogičností. Film jednoznačně táhne hlavní hrdinka, kterou bravurně ztvárnila Claire Foy. K nesporným kladům také patří dobře budovaná atmosféra. Jen tedy na scénáři mohli hoši ještě trochu víc zapracovat. (65%)

plakát

Iveta - Série 1 (2022) (série) 

Na začátek kariéry Ivety Bartošové si vzpomínám, jako by to bylo včera. První série věnující se tomuto období má sice spoustu nedostatků, ale stejně jsem se u některých momentů upřímně dojímala. Herecký výkon Anny Fialové v titulní roli je natolik přesvědčivý, že v ní tragicky zesnulou zpěvačku opravdu vidím, ačkoliv jí není vůbec podobná. Pokud tedy chtěli tvůrci navodit především Ivetinu esenci, tak se jim to, myslím, povedlo. (70%)

plakát

Eurovision Song Contest 2024 (2024) (pořad) 

Tak jako skoro každý rok bohužel ani letošní 68. ročník Eurovize se neobešel bez kontroverzí. Alespoň, že moderátorky tentokrát působily fundovaně a jejich snahy o zábavné pojetí celé show nepřišly úplně vniveč. Jinak tedy z toho velkého množství duc duc odrhovaček jsem nakonec s vítězstvím Švýcara, vystupujícího pod pseudonymem Nemo, nadmíru spokojená. Já totiž neřeším pohlaví interpreta, o tom přeci hudba není.

plakát

Láska navždy (2020) 

Jedná se sice o takovou pohádku pro náctileté, ale ta občas neuškodí ani dospělým. Zaláskovaný námět však pravděpodobně osloví spíše ženy. Příběh má svá slabá místa a není jich zrovna málo, ovšem je relativně vkusně podaný. Vždyť taky režisér Scott Speer už ví, jak na to. (50%)

plakát

Ninjababy (2021) 

Hlavní hrdinka nepatří k těm ženám, které touží stát se matkou. Nejradši by pořád jenom pařila. Jenže jak už to tak většinou bývá, každá sranda něco stojí... Norská režisérka a scenáristka Yngvild Sve Flikke servíruje divákům takovou správně pošahanou dramedii o nechtěném těhotenství. Kombinace hraných pasáží s vtipnou animací či malůvkami film ozvláštňuje a dodává mu na jisté atraktivitě. Navíc se to tady hemží skvělými hereckými výkony. Ba ani hudba není špatná. (80%)

plakát

Hashtag podvodnice (2022) 

Moralitka o tom, že lež má krátké nohy? Kdyby tenhle film měl trochu razantnější závěr, v němž by jeho poselství vyznělo důrazněji, mohlo jít o skvělou sondu do vnitřního světa dnešních mladých lidí, kteří mají pocit, jako by snad ani nežili, pokud nejsou pořádně vidět na sociálních sítích. Druhý režijní počin Quinn Shephard nepostrádá potenciál, ale bohužel zůstal někde v půli cesty... Každopádně asi nešlo zvolit lepší představitelku ústřední role, než je nadějná Zoey Deutch. Tu ctižádostivou potvoru zahrála fakt výborně. (55%)

plakát

Gigakong vs. Zlozilla (2021) odpad!

Ten přitroublý scénář musel vymyslet snad jedině nějaký chorý mozek. Žila jsem v mylném domění, že dnes už by nikoho takovou pitomost natočit nenapadlo. Pochválit nelze ani herecké projevy, obzvlášť když představitelky hlavních postav hrají velmi iritujícím způsobem. A k tomu ještě ty předpotopní triky, které by byly působivé leda tak někdy v 50. letech 20. století.

plakát

Kůň (2022) 

Filmů o koních existuje nepřeberné množství, tento je však poněkud netradiční. Není totiž zrovna obvyklé ustájit si koně v činžovním bytě. Okolo ústřední zápletky se pak odehrává řada více či méně humorných situací. Příběhu nechybí dramatické okamžiky ani trocha romantiky. Tvůrcům se podařilo natočit poetický vánoční snímek z prostředí, ve kterém byste to nečekali. Velkou zásluhu na výsledném dojmu má skvělá kamera Martina Štrby. Ten poslední stínohravý záběr (z říše snů) ve mně zůstane opravdu dlouho. (75%)

plakát

Il Boemo (2022) 

Při rozsáhlé stopáži 140 minut se nelze divit, že bych určitě našla nějaké mouchy, přesto je nehledám a skláním se před všemi, kdo se podíleli na tomto filmu, který bez jakýchkoli příkras přibližuje život a tvorbu mnohdy neprávem opomíjeného českého skladatele Josefa Myslivečka. Po výpravné a režijní stránce jde o řemeslně velmi dobře odvedenou práci. Vojtěch Dyk svým umírněným, leč výstižným projevem v titulní roli konečně prokazuje, že patří nejen k talentovaným zpěvákům, ale i hercům. Na své si tady přijdou zejména milovníci vážné hudby, ti ostatní se asi budou trochu nudit. Každopádně já jsem si to celkem užila. (75%)

plakát

Žíly světa (2020) 

Poměrně jednoduchý příběh se srozumitelným poselstvím je vyprávěn z pohledu malého, ale vlivem nepříznivých okolností předčasně vyspělého chlapce. Vizuálně podmanivé záběry diváky přenesou do Mongolska. Zachycují krásu zdejší venkovské krajiny a liduprázdných širých stepí. Bohužel však film má i slabiny, některé pasáže působí trochu zdlouhavě a nudně. (60%)