angel74

Liev Schreiber mě téměř šokujícím způsobem překvapil, že má na svém kontě takhle silný režijní počin. Jedná se o čistokrevnou tragikomedii šmrncnutou road movie, přičemž skoro všechny složky filmu jsou ve vzácné symbióze. Ať už jde o výbornou kameru, kvalitní herecké výkony nebo skvěle padnoucí hudbu. Děj se sice rozplétá pomalu, avšak je natolik zajímavý, že mu diváci těch pár hluchých míst jistě odpustí... Největším sympaťákem pro mě byl hned po Eugenu Hutzovi hafan jménem Sammy Davis Junior Junior. Scény s ním působily nejúsměvněji. Naproti tomu o nejdojemnější momenty se postarali Boris Ljoskin a Laryssa Lauret. (80%)

Nejde sice o žádný filmový majstrštyk, ale téma sociální inkluze zdravotně postižených je poměrně dost aktuální. Pokud ta restaurace skutečně existuje, tak jsem se o ní moc ráda aspoň tímto způsobem něco dozvěděla. (50%)

Nancy Meyers se mi svými náměty umí trefit do noty. A musím říct, že ani tentokrát mě nezklamala. Vždycky má v záloze nějakou humornou scénu, která člověku zůstane dlouho v paměti. K nejlepším a zároveň nejvtipnějším pasážím tohoto snímku určitě patří ta, v níž Robert De Niro se svými kumpány podnikne nenadálou výpravu do domu matky hlavní hrdinky za účelem smazání jednoho nešťastně odeslaného e-mailu... Škoda jenom toho nerealistického závěru, ale na druhou stranu asi i díky němu jde celkově o moc milý film, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři a potěšit romantické duše. (75%)

Citlivě pojatý dokument, jenž Ivetě Bartošové vrací důstojnost, kterou jí bulvár vzal. Je to o to cennější, že vznikl pod záštitou komerční televize, která se klidně mohla na téhle lidské tragédii pěkně přiživit. (80%)

Druhé řady seriálů bývají zpravidla slabší, ale takhle velký kvalitativní propad jsem opravdu nečekala. S odchodem Milana Ondríka jako by odešel i veškerý nadhled a vtip. Většina scén vyzněla trapně, dokonce i ty pasáže, ve kterých se objevila (v první sérii skvělá) Zuzana Mauréry. O humoru by se zde dalo hovořit jen ve výjimečných případech. Konkrétně třeba dějová linka týkající se vize Prahy blízké budoucnosti mi připadala úplně mimo mísu. Tak příšerný blábol scenárista Petr Kolečko snad ještě nestvořil. (40%)

Režisér Zaza Buadze, jenž je zároveň autorem námětu i scénáře, předkládá divákům hluboce lidský příběh o hledání vztahu mezi dospívajícím vnukem a jeho dědečkem po tragické smrti chlapcovi matky. Zpustlá vesnice ve Východních Karpatech, kde se většina děje odehrává, rozhodně není lákadlem pro mladého Itala zvyklého na městský život v Janově, takže by nejraději vzal roha. S přibývajícím časem však mají k sobě ti dva čím dál blíž a vše dostává jasnější obrysy. Do filmu vstupuje jemnými náznaky humor, hlavně tedy v první půli. Pak už jde spíše o drama, které pomalu ale jistě graduje k emotivnímu rozuzlení. (80%)

Láska kvete v každém věku, obzvláště pak ta vinylová. A to se Annie Plattové hudba rockera Tuckera Crowea zpočátku vlastně ani moc nelíbila. Zkrátka a dobře, cesty osudu jsou nevyzpytatelné... Tvůrcům se podařilo natočit veskrze pohodovou romantickou komedii, která disponuje milým, úsměvným příběhem, sympatickým hereckým obsazením a příjemným soundtrackem, jemuž vévodí podmanivý hlas Ethana Hawkea. Po dlouhé době mám pocit, že jde přesně o ten typ filmu, k němuž se vždycky ráda vrátím, když si budu chtít zlepšit náladu. (85%)

Velký sexuální apetit a žárlivost nejdou zrovna moc dohromady. Obvykle to bývá začátek konce. I když nejspíš ne tak totálně psychózního jako tomu je v případě partnerské dvojice, o které pojednává tento snímek. Atmosféra tu s postupujícím časem dost houstne, až se stává téměř hororovou. Jen škoda, že ve druhé půli přibývá nelogičností. Přesto se jedná o poměrně zdařilý filmový počin, jemuž vévodí velmi přirozené herectví Kristýny Ryšky a Aleše Bílíka. (65%)

L'ombra del giorno je krásný příběh zakázané lásky, ale zároveň je to i příběh o odvaze, ztrátě a síle přátelství z období, kdy Židé neměli zrovna na růžích ustláno. Film se nesnaží diváky dojmout, přesto mi nějaká slzička ukápla. Riccardo Scamarcio zde působil takovým tím mužným, správně chlapským dojmem, zatímco Benedetta Porcaroli vypadala velmi křehce, takže se k sobě báječně hodili a byla radost se na ně dívat. Povedla se i doprovodná hudba. (80%)

„Je mnohem snazší pohřbít realitu, než se zbavit snů.” - Kdyby bylo pokračování osudů vyvoleného Nea a Trinity alespoň z poloviny tak dobré jako základní myšlenka příběhu, mohlo jít o další hodně povedený snímek s dnes již kultovní dvojicí Keanu Reeves a Carrie-Anne Moss. Tímto způsobem to celé nakonec vyznělo přespříliš komiksově a ufňukaně. (55%)