Il Boemo

Tak nevýrazné, unylé, tuctové a promarněné, že lépe to nechat okomentovat nic neříkajícím vygenerovaným blábolem od AI než tím ztrácet čas čili: Il Boemo se snaží být napodobeninou velkého předchůdce, ale bohužel mu chybí ta svěžest a energie, kterou jsme měli možnost vidět v Amadeovi. A to i přesto, že film disponuje solidními hereckými výkony, především Vojtěcha Dyka v hlavní roli. Avšak, člověk nemůže nevšimnout si, že příběh Myslivečkova života působí mdlým dojmem a jeho hudba, která by měla být skutečnou hvězdou filmu, se stává spíše pozadím pro celkový děj. I když film není takový, jaký bych si přál, určitě stojí za to vidět a užít si tak záblesky barokního umění. (23.02.2023)

Utáhne to svých 140 minut, což je asi největší pochvala, jakou jde filmu dát. Další z řady životopisů, které nám nedovolují proniknout do hloubi duše svých protagonistů, naopak nás nutí sledovat (rozpadající se) povrch a tápat. Doufám, že si širší veřejnost konečně všimne, že se to smí, a přestane se to jmenovat jako chyba. (10.10.2022)

Unylá, pomalá a veskrze nezábavná dvě a půl hodiny trvající píčovinka, která má z před čtrnácti dnů na krku hlavní cenu Českýho lva. Vojta Dyk se hodí do rolí komediálních, a nebo odlehčený rom-komy. Tady hraje nejlépe s maskou, to znamená posledních dvacet minut. Ve filmu jako takovém mě zaujaly jen dvě věci. Prostřední pasáž s umíněnou, hysterickou zpěvačkou, která po facce vytne mistrovsky svůj pěveckej part. To mělo určitou sílu a šťávu. A pak závěrečný titulky, který jako by vypadly z filmové dílny režisérá pokleslejch kokotin Tino Brasse. Jinak cenu film dostal za něco, co já prostě ve filmu nevidím. 40%. (25.03.2023)

Na tuzemské poměry hodně solidní film, který je konečně jiný než ty ostatní a snaží se o seriózní téma a představení osobnosti, která je mnohem slavnější v Itálii než u nás. Petr Václav se viditelně inspiruje Amadeem, zároveň si je vědom, že jeho možností ani zdaleka nedosahuje, proto to ve výsledku působí docela sympaticky. Po technické stránce mu není v podstatě co vytknout, protože výprava je v rámci možností velkolepá, kostýmy hodně povedené a masky výborné, protože rozpadající se Myslivečkův obličej patří k tomu nejlepšímu, co může film nabídnout. Je ale škoda, že stejnou pozornost, jakou Václav věnoval tomuto, nevěnoval příběhu, protože ten není nijak kompaktní a je koncipován jako sled epizod, které nám bohužel o Myslivečkovi řeknou jen to, že byl promiskuitní gambler s velkým talentem na psaní hudby, nikdy nám ale neodhalí, v čem přesně spočíval jeho úspěch, protože použité árie nejsou nijak výrazné ani výjimečné. Vojtěch Dyk v hlavní roli je velmi dobrý, celkem umírněný a Myslivečka pojímá hodně niterně, což je dost překvapivé a má to za výsledek i to, že na sebe nestrhává veškerou pozornost, sympatické je i obsazení málo známými tvářemi, z nichž tedy žádná není tak zapamatovatelná, což je možná malinko škoda. Stopáž je možná vzhledem k určité stereotypnosti trochu přepálená, není to ale nic zásadního, co by se nedalo přežít. Přes mnoho nedostatků je Il Boemo snímek, který stojí za vidění, protože se české tvorbě vymyká, jsou na něm znát určité ambice a je vidět, že se na něm podíleli lidé, kteří nechtějí jít divákům úplně naproti a mají svou vizi. 70 % (25.06.2023)

Jakkoliv jsem rád, že Petr Václav udělal otočku o 179° a natočil něco úplně jiného než dosud (i když toho Zdeňka Godlu si propašoval i sem (ale naštěstí tu nemluví (protože větu v italštině by se nedokázal naučit))), výsledek není o mnoho koukatelnější, a hlavně není jasné, pro koho je určen. Českého diváka film v italštině o zapomenutém českém skladateli zajímat nebude. Zahraničního diváka film o zapomenutém skladateli taky zajímat nebude. Oscarovou komisi tento pokus o kopii Amadea taky zajímat nebude. No, tak snad se aspoň vrátí náklady. K filmu samotnému: když si odmyslíme přehnaně dlouhé operní sekvence, tak už tam toho moc není. Vlastence může těšit úspěch českého skladatele v tehdejším centru hudebního světa, na film to ale nestačí, i když se Dyk, hudebníci a kostýmní výtvarníci snažili. Z nudy tak vytrhnou jen občasné cudné orgie, Dykova proměna v zombii, a roztomilý malý Mozart (ne Rosický, ale skutečný malý Mozart). Ze dvou nejambicióznějších českých filmů roku - IL BOEMO a BANGER, tak u mě s přehledem vede druhý jmenovaný, protože má poslouchatelnější hudbu. Viděno na VIP premiéře ve Slovanském domě. (20.10.2022)