Poslední recenze (1 017)
Fallout - Season 1 (2024) (série)
Těšil jsem se extrémně! Jsem velký Fallout fanoušek, hrál jsem Fallout 3 a New Vegas a zpráva, že se chystá seriál, mě potěšila opravdu až na měsíc. A taky že ten výsledek stál fakt za to! Nejen že se seriál přesně drží herní předlohy - tzn. vaulty, různé frakce, typické Fallout předměty, zbraně a nepřátelé -, on také přidává něco víc! Máme tu totiž 3 velice sympatické ústřední postavy, z nichž je Lucy McLean nejlepší, vtipné hlášky, trefné dialogy a děj, který je velice dobře promyšlený, větvený a má potenciál na to, aby přiklepl seriálu hned několik dalších sérií (protože zájem by tu o to rozhodně byl, když se teď ta fanouškovská základna rozrostla)! Za mě tedy podtrženo sečteno naprosto famózní 1. série, která mě upoutala jak nic. Teď nezbývá než doufat, že si tvůrci udrží tuto vysoko nasazenou laťku! Vyhodnocení: Ten poslední díl!? To bylo mega drsný!
Euforie - Série 2 (2022) (série)
2. (a dost možná i poslední) série Euforie bohužel na kvalitě klesla. Sice se řemeslně stále jedná o kvalitu nejvyšší úrovně a herecky je i tato série výborně obsazená, přesto však cítím, že si v mnoha ohledech přihoršila. Například v tempu, které je zde extrémně nevyvážené a zabržděné. To je mnohokrát způsobené značnou překombinovaností dílů, kdy pomalu snové výjevy a soundtracky zaplňují nadpolovinu stopáže, a divák tak dostane absolutně minimální posun v ději. Dále bych vytknul nesympatičnost některých postav (Jules, Kat a Rue), které se kdovíproč začaly chovat jako největší krávy. Naopak Maddie a Cassie se u mě vyšvihly do topky mého žebříčku oblíbených postav. No takže to je tak ve zkratce asi vše. Za poslední dva divadelní díly, kde to hláškami třaskalo, značně přilepšuji a sázím otřepané 4⭐. Vyhodnocení: Is this fucking play about us?
Prokletý ostrov (2010)
Bohužel je to přesně ten typ filmu, kterého jsem se obával, když jsem do Prokletého ostrova šel. Jedná se pro mě o ukázku naprosté průměrnosti, kdy sice máme film vystavěn na výtečné kamerové, střihové a herecké úrovni, ale na stranu druhou scénářem nevychytaný, který je víceméně po většinu stopáže nemastný neslaný, a přestože dojde v závěru na pár zajímavých zvratů a poznatků, až tak moc to s mým celkovým cítěním ohledně tohoto snímku nepohne. Nevím no. Myšlenkově mě to neuhranulo, formou taktéž ne a stejně tak ani po dramatické lince. Za mě to byly zkrátka promrhané dvě hodiny a čtvrt jenom kvůli průměrnému filmovému zážitku. Vyhodnocení: Já tyhle přehajpované filmy prostě moc nemusím
Poslední deníček (28)
27. ročník MFDF Ji.hlava
Letošní ročník se nesl ve znamení opaků - na co jsme se s bráchou těšili, to nás nenadchlo, někdy až zklamalo. Naopak dokumenty, od kterých jsme měli nulová očekávání a brali je jako výplň v programu, nás vřele překvapily.
Já:
Podruhé návštěvníkem a opět skvělé prostředí, milí lidé, kde se cítíte mezi svými (párkrát jsem se i s radostí zapojil do diskuze :))a hezká atmosféra, kterou jsem zatím na žádné jiné akci nezažil. Opět bylo na mě a bráchovi lovit jídlo, kde se dalo, takže hladovka sem tam proběhla a co se týče spánku, ten byl téměř minimální. Není se čemu divit, když jsme třeba denně zhlédli 6 dokumentů, z nichž každý trvá hodinu a půl. Proto jsme množství na poslední dva dny zredukovali a zanechali si zbytek snímků na Ji.hlavu online. To bude taktéž vykřičníkem do dalšího ročníku, abych nelítal ze sálu do sálu a někdy si dopřál více spánku. Fascinace (blok experimentálních dokumentů) jsem tentokrát tolik nenavštěvoval a připouštím, že to byla možná chyba, protože jeden jediný blok, který jsme navštívil, se řadil mezi to nejlepší, co jsem měl možnost vidět. Oproti tomu můj milovaný FAMU blok tolik nezabodoval. Letos o trochu slabší než minule, přesto nadmíru užité podzimní prázdniny.
Mé 3 topy:
Scalespace - Petr Salaba
Sedm zim v Teheránu - Steffi Niederzoll
100 ročních období - Giovanni Bucchieri
Moje nejoblíbenější vzpomínka:
Zapojení do diskuze u Olympijského mezičasu, kdy jsem vystoupil ze své komfortní zóny, převzal mikrofon a přidal dotaz. Přestože je to taková maličkost, mám z toho radost, a to i z dokumentu samotného, který mě donutil víc přemýšlet o dopadech Olympijských her.
