Rivalové

Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň. (26.04.2024)

Challengers sice mimo jiné disponují fantastickými dialogy, ale excelují především ve vyobrazení tenisu jakožto neverbální komunikace. Luca přeskakuje mezi dějovými liniemi jako míček po hřišti, Trent a Atticus zase jednou dodávají fantasticky energický hudební podkres a hlavní herecké trio, v čele se Zendayou, potvrzující svůj status absolutní filmové hvězdy, dělá z každé scény strhující podívanou. Snad trochu příliš dlouhé se zbytečně roztáhnutým závěrem, ale zároveň jsem se vlastně ani na chvíli nenudil a jsem s úplně finální scénou nadměrně spokojen, takže to pořád vystačí na slabších 10/10. Zatím film roku (28.04.2024)

Sportovní drama, které ale není tolik o sportu jako o milostném trojúhelníku, jehož vývoj sledujeme zábavnou retrospektivou, zatímco se v současnosti odehrává strhující finále tenisového turnaje. Celý film neskutečně táhnou jak skvěle napsané, tak i skvěle zahrané postavy. Zendaya je bezpochyby jednou z největších mladých hvězd současnosti, a ne jen díky svému stylu oblékání. Film nenese žádné velké poselství, jako to bývá v těchto sportovních dramatech zvykem, což ale ve výsledku ničemu nevadí, protože vztahový progres ústředního trojúhelníku funguje perfektně od začátku až do konce. Stejně tak časté střídání sympatií a antipatií k daným postavám je obdivuhodně dynamické. Jako divák prožíváte co chvíli nějakou změnu emocí, a po téhle stránce to funguje velmi dobře. Scény podkreslené výrazným elektronickým soundtrackem jsou pak highlightem filmu, a podtrhují fakt, že vztahy jsou také vlastně jedna velká hra. Luca Gaudagnino snad ještě neudělal film, který by nepůsobil osobitě, sebevědomě a kreativně, a Challengers jsou pro mě zatím jeho vrchol. (28.04.2024)

Do osemdesiatkového techno zlatista upečené audiovizuálne hody a snáď najlepší film zo športového sveta. Ever. Luca je kráľ EQ a neverbálnej komunikácie, vďaka čomu dostávame jeden z najlepších a najsilnejších záverov. Námet v podstate o h***e, ale a z toho h***a sa tu upletiol bič, ktorý ma bude šľahať ešte viac ako ten parádny soundtrack Rossa a Reznora. Super. (25.04.2024)

Tenis je koneckonců hra. Takže se těžko divit, že si tenhle film celou dobu hraje nejen s očekáváním publika. Zpočátku trochu nepřehledná časová struktura odhaluje informace, jak se to autorům hodí. Tenisové záběry postupně gradují až po naprosto nereálnou finální výměnu, protože důležitější jsou emoce než realita. Pod tím celou dobu tepe nervní elektronický soundtrack. Výborné bylo i herecké obsazení, jakkoli to byli kromě krásné Zendayi naprosto neznámé tváře. Na první pohled jednoduchý film o milostném trojúhelníku tří tenistů ovšem nabízí množství výkladů, pokud je v něm chcete hledat. (25.04.2024)