Arigato

Díky bohu za relativně rychlou stopáž... Film se hrozně vleče a působí neskutečně hutně (což je však asi ostatně jediný plus celého snímku, předpokládáme-li, že to byl tvůrčí záměr). Bylo mi ale tak nějak jedno, co se ve filmu nakonec stane, byť nic z toho mě ani překvapit nemělo. Ano, jistě, odhodlání se Jaredu Letovi upřít nedá. Samozřejmě také Lindsay Lohan, i přes svou menší roli, odvedla dobrou práci. Ale když to tak řeknu, byl tento snímek vůbec k něčemu? Nepřinesl absolutně nic nového. Ani postava vraha nebyla natolik zajímavá. A obsazení herce jménem Mark L. Chapman do role Johna Lennona může vyloženě vyznít jako plivanec do tváře zpěvákovy rodiny i jeho fanouškům, zvlášť když hercův obličej za celý film není ani pořádně vidět, a navíc se nabízí řada jiných možností, které Lennona připomínají o poznání víc. Jednoznačně marketingový tah, který vedl spíše k velké kontroverzi.

Zcela nevšední, místy skoro až absurdní, velice svižná minisérie plná černého humoru. Zpracování nemá chybu. Režie, střih na jedničku, líbí se mi i ten melancholický nádech a výběr hudby je naprosto perfektní. Ačkoliv mi ústřední dvojice po prvních dvou dílech vůbec nesedla, nestačil jsem se sám divit jak rychle jsem si ji nakonec oblíbil. Herci jsou neokoukaní a dost mě baví. Svěží jednohubka, která ale dozajista neosloví všechny.

Australská exploatační „artovka“ skákající z jednoho extrému do druhého. Zcela vyčerpávající podívaná, akorát tedy ve smyslu naprosto přepálené stopáže a neuvěřitelné nudy. Snímek má až příliš mnoho prostoru při jednostránkovém scénáři – dlouhou dobu se totiž vůbec nic neděje, a když už k něčemu nakonec dojde, i z hlediska surovosti by tento údajně nejbrutálnější film roku kdejaký béčko strčilo do kapsy. Zápletka je až moc vyhrocená a žádná z postav navíc není ani sympatická, není tedy bohužel komu fandit, maximálně tak zhovadilému magorovi, aby už ukončil trápení tomu chudákovi a film skončil.

Pila rezaví a stejně jako u Spirály, i zde nastala jakási únava materiálu. Scénář je čitelný a postrádá smysl. Většina zvratů se dala lehce předpovědět a samotné finále působí zcela lacině a vyloženě neuspokojivě (nejméně bolesti pro strůjce největšího utrpení?). Dvouhodinová stopáž mi nevadila a u filmu jsem se nenudil, přeci jen z řeznického hlediska šlo o vcelku vydatnou sekanou. Na druhou stranu ale i tady film naráží na logiku, například v podobě vyloženě nerealistických chirurgických zákroků páchaných na vlastním těle, které by ani zkušený felčar za tak extrémně krátkou dobu nesvedl, a při kterých nikdo ani jednou neomdlí. Rozdíly mezi díly jdou vidět, hlavně oproti těm prvním dvěma, za kterými nejčerstvější přírůstek do série zkrátka pokulhává. Ten pravděpodobně nejpatrnější je však ve vytracení hororové atmosféry, kterou předchozí díly navozovaly díky (z pohledu oběti) celkové anonymitě Jigsawa i absenci jakéhokoliv lidského kontaktu z jeho strany. Výsledek je ode mě čistý průměr, ale ačkoliv remcám, na další díl se dozajista s radostí podívám.

Originální, nekompromisní a neuvěřitelně hravá podívaná. Dvojčata Philippou se snažila využít spoustu zajímavých technických prvků (zvýraznění hlavní postavy žlutou barvou kdykoliv byla na scéně, upozadění vedlejších postav a pozadí pomocí odstínů modré, téměř všudypřítomná snaha o dodržení barevného rozložení 60-30-10, použití tekoucí vody indikující přítomnost jedné z vyvolaných či např. jednoduchý foreshadowing). To vše na mě udělalo dojem. Režijně se tedy jedná o velice nadprůměrné dílko, které navíc s využitím mladého, vcelku sympatického kolektivu a svěží hudby vytváří zcela jedinečnou, a pro horor nevšední, atmosféru. Scénář má hlavu a patu a celý snímek zapadá do sebe. Film nadto nesází pouze na hororovou stránku, ale klade důraz i na další aspekty, kupříkladu vztahy mezi postavami, což dělá z Talk to Me mnohem zajímavější film. Oceňuji hlavně paralelu duchařských seancí s večírkovým užíváním těžkých drog, resp. s postupným a mnohdy i nevyhnutelným sebezničujícím efektem, zvláště pak u dětí a mladistvých. Vůbec se nedivím, že A24 chtěli mít tento film pod sebou. Je to totiž úplně jejich styl a očividně vsadili na správného koně, protože se jedná o neuvěřitelný box office sukces.

Mně se to vcelku líbilo a byť Kadaver není horor, zklamaný jsem nebyl. Komorní, poměrně plíživé severské drama s hororovou premisou se skvěle vypadajícími kulisami, nápaditou kamerou a s naprosto dokonalým zvukovým designem, díky čemu tvůrci dosáhli perfektní atmosféry. Jen škoda, že příběh jde na úkor toho všeho tak nějak do ústraní. Příchodem do hotelu se totiž film rozjel velice dobře a tímhle akorát ve finále vyzněl zcela prvoplánově. Vcelku promarněný potenciál, nicméně dávám hodně silné tři hvězdy.

Vztahová terapie rozhádaného manželského páru na tropickém ostrově, jenž si mimo jiné ze souboje o přežití udělal luxusní zážitkovou dovolenou. Tím, že ve filmu figurují pouze dva herci, mají pochopitelně více prostoru, potažmo tedy existuje i více prostoru pro chyby, kterých zde nebylo málo, třebaže nemusely být ze strany Plodkové a Langmajera. Ani jednou jsem se nezasmál, což si myslím, že je u komedie stěžejní. Většinu filmu tvoří ustavičné hádky, které jsou sem tam proloženy nějakým tím slabším vtipem. Ani z dobrodružné stránky to nefungovalo. Vše je hned vyřešeno, ošetřeno, postaveno, a k žádnému napětí vůči hlavním postavám prakticky ani dojít nemůže. Pomineme-li fakt, že scénář je do velice značné míry „inspirován“ zahraniční produkcí, děj působí poměrně slabě a finále je vyloženě odfláknuté, hraničící s deus ex machina, byť je ospravedlněné těmi pár pokusy s lahvemi, které by reálně neměly žádnou šanci. Ale dobře, náhoda je blbec. Marketing v tomto případě zafungoval lépe, než samotný film a exotickou dovolenou si všichni jistě užili.

„Díváte se pozorně?“ Film o neuvěřitelné vzájemné posedlosti dvou rivalů – ani ne tak černobílý jako spíš tmavě šedý. Excelentní režie a vynikající výprava utváří zcela jedinečnou a lehce ponurou atmosféru. Společně s celou plejádou bravurních herců a s bezchybným scénářem, ve kterém se nic neděje náhodou, tak film nabízí geniální podívanou a unikátní divácký zážitek. Neustálé hledání něčeho komplikovaného, co vlastně bylo celý film jasně na očích? I tak se The Prestige dá definovat. Je přesně tím filmem, který budete chtít vidět okamžitě znovu, protože se opravdu jedná o dokonalý trik.

Posadit do režisérského křesla Sandberga byla opravdu dobrá volba. Pokračování hororu o panence Annabelle je řemeslně velice zdařilé, mnohem nápaditější, tedy co se napětí i zájmu o postavy týče, a kupodivu tak nějak celkově povedenější. Taktéž bych vyzdvihl to, jak tvůrci navázali na první díl.

Konzumní horor bez vlastního nápadu jedoucí ve zcela zaběhnutém schématu. Annabelle nabízí tak trochu kousek ze všeho, ale ve finále vlastně nic. Kromě jedné nebo dvou poměrně zdařilých scén se navíc většinu filmu vůbec nic neděje a když už něco přijde, nakonec i to vyšumí zcela do prázdna.