Arigato

Je potřeba odlišit zpracování a samotný případ. Obsahově zajímavé, postup patřičných úřadů zcela absurdní a ani si nedokážu představit takovou situaci zažít na vlastní kůži. Po této stránce to nijak zlehčovat či jakkoliv shazovat nechci. Ale z hlediska zpracování je to na můj vkus až příliš táhlé a nikterak záživně podané. Asi bych tomu v jiném rozpoložení dal i o tu hvězdu navíc, ale dost silně o tom pochybuji.

Tak moc jsem si přál, aby mě Bod Obnovy totálně usadil, přeci jen tento žánr mám vcelku rád a herecké obsazení mě také velmi zaujalo. Bohužel, jak tady bylo již několikrát zmíněno, za pozlátkem excelentní audiovizuální stránky, v níž tedy úplně vidím Ghost in the Shell, se nakonec vyklubala všední detektivka, které tak nějak chyběl hlubší přesah a údernější forma. Zklamaný ale rozhodně nejsem. Je jedině dobře, že se i zdejší tvůrci pomalu odprošťují od zcela plytkých rádoby komedií, se kterými se v posledním desetiletí roztrhl pytel. Český divák jasně ukazuje, že o takové filmy je rozhodně zájem a na onu první pomyslnou vlaštovku vnášející čerstvost do českých kin šlo tedy v rámci možností o lehký nadstandard.

Jednoduchá, ale výborně fungující pecka, jež umně mísí všechny prvky hororové komedie. Super večer strávený s krásnou a neuvěřitelně sympatickou Samarou Weaving spolu s poměrně pošahanou snobskou rodinkou. Mě tahle svižná partie deskových her dost bavila. A ten poslední záběr... <3

„It used to be a mark of insanity to see people talk to themselves. Now it's a mark of status.“ Skvělá partie rozehraná na absolutně minimálním prostoru. Oproti ostatním filmům v tomto žánru nepotřebuje jejich rozpočet ani minutáž. Komorní thriller co neskutečně rychle ubíhá, ale má rozhodně co nabídnout. Farrellovo parádní herecké sólíčko.

Obsahuje spoilery. Nalijme si čistého vína. Stranger Things se každou sérií snaží zavděčit čím dál více lidem. První série byla unikátní, měla svou cílovku a byla zkrátka bezchybná. Čtvrtá je mnohem akčnější, místy možná až přitažená za vlasy a tedy mnohem méně uvěřitelná. Oproti ostatním sériím také nabízí o mnoho větší spletenec dějových linek, které se dřív nebo později hezky spojí a pořád to vcelku funguje. I když zase, i v tomto ohledu by bylo na místě se pozastavit nad uvěřitelností, protože celá linka z Kamčatky může sice vyznít jako krásný začátek americko-sovětského přátelství ve znamení spolupráce, atd., ale v první řadě je třeba si vzpomenout, že taková linka neměla vůbec vzniknout, a ačkoliv mám Hoppera hodně rád, ten jeho plot armor se nedá přehlédnout. S tím souvisí i smrt některých postav. Občas jsem zaslechl nebo narazil na komentáře, že je nesmysl, aby oživili Maxine, ale Eddieho nechali umřít, jenže si asi nikdo neuvědomuje, že Eddie zemřel na následky fyzického zranění, zatímco Max měla zemřít na kletbu Vecny, potažmo Jedničky nesoucí úplně totožné schopnosti s El, tudíž alespoň mně osobně dává smysl, že by mohla zvrátit to, co dokáže Vecna (ostatně všechny zlomeniny jako "vedlejší produkt" jí zůstaly). Správnou otázkou však zůstává, jestli tak náhodou Vecna teď neovládne Max a nestane se tak "novým" záporákem pro závěrečnou sérii. Co se týče dalších postav, tak hned několik na mě působí vyloženě navíc, nikam se neposunují a nejsou vůbec využity. Naopak jsem spokojený, jakým vývojem prošla Erika, byť je v jádru stále stejná, nyní nepůsobí tak otravně. Dustin a Steve jsou stále mé nejoblíbenější postavy, to se od začátku nemění. Nejvíc mě teď však bavila právě Max, která od třetí série zaznamenala největší posun a celkově se tato série nesla v duchu její dějové linky. Totiž dalším důvodem, proč se mi čtvrtá série líbila, je i fakt, že se její většinová část dá vyložit jako taková alegorie pro depresi a sebevraždu – dlouhodobě sužován těmi nejstrašnějšími myšlenkami se zdánlivě nenabízí jiné východisko než sáhnout si na vlastní život. Avšak pravděpodobně nejikoničtější scéna celé sezóny s Max na hřbitově nám symbolicky ukázala, že i v těch nejtemnějších časech se snažíme najít lásku a útěchu u rodiny a nejbližších přátel, co by nás dokázali zachránit před tímto utrpením. No a ta Kate Bush byla čistá topka.

Seriálová událost roku 2023. Neobyčejně povedený vizuál, který hraje všemi barvami, přitom dokáže být stále elegantní a nepřeplácaný, jemuž velice povedená animace dokázala vdechnout život a společně dokázaly vyobrazit tradiční Japonsko v té nejzdařilejší formě. Hodně scén by stačilo už jen zarámovat, některé zase oplývají nevšední brutalitou. Blue Eye Samurai je navíc i scénářem velice silný, jelikož už od prvního dílu dokáže diváka zcela vtáhnout a pomalejší tempo mu dává dostatek času k plnému vstřebání všeho, co se v seriálu doposud událo. Tvůrci také přemýšleli i nad dialogy, které jsou promyšlené, a vyzdvihnout musím i vývoj postav. Navíc žádná z nich není nijak otravná – ono i to nejaponské anime má něco do sebe, jelikož vynechává hodně prvků, které mi upřímně u klasického anime vždy vyloženě vadily (a právě často přehnané nebo až nereálné reakce některé postavy ve mně nikdy nezanechaly dobrý dojem). Inspirace cizí tvorbou či odkazy na ní jsou zjevné, ale šikovně si bere ze všeho tak nějak jen to nejlepší. Seriál má rozhodně každému co nabídnout a těším se na další sérii.

Chlupáček ukázal, že umí a ještě toho má hodně co ukázat. Úsvit je totiž poměrně zdařilý, velice ambiciózní a oku lahodící snímek, který se navíc svým genderově-sociálním ústředním tématem pokouší být i plně nadčasový. Bohužel příběhově je film chudší, funguje spíše jako takový vzdělávací materiál, a vedlejší témata jdou na tento úkor silně do ústranní. Výběr herců je zajímavý a poměrně rozmanitý – pro Elišku Křenkovou mám navíc slabost a jsem rozhodně rád za filmy, kde má tolik volného prostoru jako zde. Asi jen škoda, že jej tvůrci nevyužili pro silnější a dramatičtější párovou dynamiku. Dalo se na tom stavět o něco více a rozhodně bych to vstřícně ocenil.

Jestli existuje stoprocentní cílovka, tak jsem to bezpochyby já. Stranger Things je totiž seriál, který jako by byl stvořen přímo mně na míru. Je to seriál, který mě už prvním dílem nadchl do tak značné míry, jako by mě vtáhl do jiné dimenze a nic jiného pro mě ten daný okamžik už neexistovalo. Je to seriál, kterému se dostalo takové pečlivosti, jelikož je vše dotaženo do posledního detailu a přitom je stále tak uvolněný. Scénář je zajímavý a přívětivě pohlcující, zároveň působí pořád dokonale mysteriózně, protože ústřední tajemství je divákovi poodhalováno přesně tak, jak by mělo. Je to seriál s úžasnou atmosférou, která velkou dávkou vděčí mimo jiné i zcela výstižnému výběru hudby. Osmdesátkový synthový soundtrack bude asi vždy nadčasový a spolu se zapadlým Hawkinsem působí maximálně esteticky, a není ani divu, že jsem třeba už jen intro ani jednou nepřeskočil. Je to seriál se zástupem neokoukaných a velmi sympatických postav, navíc překvapivě zcela smysluplně se vyvíjejících, které mi těch několik desítek hodin strávených u obrazovky dokázaly zpříjemnit ještě o něco víc. A v neposlední řadě je to seriál, který mě vždy dokázal maximálně zaujmout, mnohokrát pobavit a i několikrát dojmout.

Komorní indie horor s poměrně překvapivým obsazením, i díky kterému bylo z filmu vyždímáno prakticky co se dalo. Od samotné první scény jsem věděl, že atmosféra napříč celým snímkem bude extrémně vydařená, na čemž má ostatně velkou zásluhu pouhá přítomnost v nehostinné pitevně nebo i hudba a vlastně zvuk celkově. Možná nejzajímavější je fakt, že režisér trval na tom, aby byla Jane ztvárněná herečkou a nikoliv figurínou – aby tělo vypadalo jako mrtvé, ale aby připadalo jako živé. Divákovi navíc pravděpodobně velmi rychle dojde, o co vlastně ve filmu jde, ale nejistota z dosud ještě neobjeveného ho zkrátka nutí koukat dál. Originální námět, postavy jsou konečně vcelku v pohodě a společně se vším výše zmíněným proč tomu prostě nedat plnou palbu? Film je sice natočený skoro jak podle pravítka a opakovaně využívá zcela zaběhnuté lekačky, což by mi ani nevadilo, přeci jen je napětí budováno bravurně, ale bohužel mu tak nějak chybí tah na branku, o něco lepší zakončení pár několika scén, případně trochu přidat na síle. A celkově je film prostoupen řadou menších chybek, které pak kazí celkový zážitek. Jindy bych tomu asi dal i pět, ale kdo ví.

První série byla skvělá. Ve druhé už máme díly jak na horské dráze. Jeden vyšvihne laťku vysoko a další, jelikož působí tak nějak uměle, ne-li vykonstruovaně, aby se zkrátka něco dělo, ji stáhne vyloženě nízko. Nikam úplně nesměřují a společně s hlavními hrdiny si užíváme nevinný venkovský road trip za přítomnosti věčně afektované Bonnie. Někam se jede a než skončí díl, už se jede jinam. Což asi měl být účel, ale těch předchozích 8 dílů mě prostě nadchly o poznání více. Na druhou stranu třeba předposlední díl se tvůrcům vyloženě povedl a rozhodně stojí za vyzdvižení. Možná by bylo nejlepší, kdyby to už skončilo tak, jak to skončilo. Seriál by tak odešel s grácií a nebyl by obětí nekonečně natahovaného dojení.