Úsvit

-VRAJ SA STRETNEM INÁČ. TAM HORE. U NAJVYŠIEHO. TEN NÁS POCHOPÍ. -TO MUSÍ BÝT DŘÍV. To je fakt ironie osudu, jen den po tom, co jsem odeslal sumarizaci nej filmů uživatelů CSFD, jsem viděl nejlepší český film, který jsem bohužel do žebříčku nestačil zahrnout. Úsvit mi ve Varech utekl, věděl jsem, že Chlupáček je talent, ale tenhle snímek je tak diametrálně odlišný od všeho, co předtím točil, že je to až k nevíře, že vypadá jako točba vyzrálého padesátníka, který je na vrcholu kariéry. Miro Šifra se po pár letech vrátil opravdu razantně, Eliška Křenková dokazuje, že je hvězdou současnosti (a všichni, hlavně Miloslav König ji skvěle sekundují) a i další složky filmu na mě opravdu silně zapůsobily - hlavně vizuál a hudba. Dokud tenhle film neuvidíte, opravdu nepochopíte, že to, co tvůrci nazývali "aktuálním tématem v retro stylu" skutečně dopadlo na výbornou. (02.01.2024)

Jediná výčitka, že by deju slušelo trocha viac rozmáchlosti, možno zapojenie ďalších vedľajších postáv, aby toľko vecí nemusela riešiť deus ex machina Martha Issová. Inak skvelí herci, krásny vizuál, úroveň napr. poľskej oscarovky. Češi urobili kardinálnu chybu, keď zrovna v dobe, kedy Akadémia hlási oceňovanie diverzitných projektov, poslali na Oscary nejakú konvenčnú biografiu. S týmto by tam fakt mali šancu. 85% Ps: Plagát top. (06.10.2023)

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel. (24.12.2023)

Ožehavé téma, které se snaží dotýkat dnešní problematiky, komplikované sexuality ale balí ho ve scénáristicky rozbitém filmu se spoustou dalších témat, které jsou okrajově nakousnuta ale nijak rozvedena. Eliška Křenová vynikající, audio vizuální stránka velice poutavá a v nejlepších chvílích připomínající Mallicka. Kdyby šel příběh více na dřeň a vygradoval by v intenzivnější závěr, byl bych spokojenější. (30.01.2024)

Tak tento hit loňských Varů jsem vůbec nestihl v kině a dohonil až teď, týden před Českými lvy, tři měsíce po premiéře na Netflixu.  Pouze mi snad jenom  přišlo jako některým ostatním, že to nakousnutí tří linek najednou  (hermafroditismus,  manželská krize, boj s komunisty)  nebylo úplně šťastné. A  teda současné vulgarismy mi v prvorepublikovém období přišly úplně mimo.   Jinak jsem za film rád. Zasazení do první republiky možná není úplně přesné a taky si říkám, jeslti tehdy neměli lidi i jiné starosti než hermafrodistismus, ale dá se to celé brát jako podobenství. A podobenství je to zajímavé.  Taky mi jako Bod obnovy to přišlo hodně nadprůměrné z hlediska vizuálu.  Záběry s pohledy na nebe, hory a zelené pole mají krásnou scénografii. Technická stránka filmu je nádherná. Všechny prvorepublikové lokace a kostýmy taky stojí za to.  Proti Elišce Křenkové nic nemám, ale vždycky mi přišla trochu jako ledová královna. Takový pocit jsem tady překvapivě tentokrát  neměl, ve své roli odvážné pokrokové ředitelové je tentokrát opravdu sympatická a dokonce se i často usmívá. Křenkové navíc tentokrát často kamera zabírá obličej a jenom jím často dokáže velmi dobře herecky vyjádřit různé emoce. Mohlo by se zdát, že příběh se jinak veze na v současné době populární vlně LGBT trendů. Přesto jsem se rád něco dozvěděl o tématu, o které se popravdě pravda moc jinak nezajímám. Je pravda, že některé  situace jako jako oběd s vedením, kde si drbna Marta Issová stežuje na ty dnešní výmysly, by se klidně mohl takřka v doslovné podobě odehrát i dnes u vás doma.  Závěr, ve kterém hlavní postava dodává, že se společnost vyvijí a stačí počkat pět, deset let, už je teda jasný vzkaz a zdvihnutý ukazováček směrem k současnosti.   Drsná manželská hádka ale  ukáže, že snímek  vlastně není  až tak jednoznačný. (02.03.2024)