D.Moore

Mám rád, když filmy tím, jak jsou natočené, odráží dobu, ve které se odehrávají. Tak třeba Madam Web se odehrává v roce 2003, kdy vznikl i nechvalně známý, velmi podobně špatný Daredevil, lepší ovšem v tom, že měl alespoň celistvý děj a že si na něj už moc lidí nepamatuje. Zato Madam Web, to je čerstvá komiksová rána. Nedává smysl, je nudná, v lepším případě bizarní, v nejlepším případě nechtěně směšná, ovšem to už záleží na benevolenci diváctva. Já se přitom zpočátku bavil neškodolibě, film mi zhruba v první půlhodině sliboval, že se bude věnovat Cassandře stejně jako rodině Parkerových, že nám o Spider-Manových rodičích, strýčkovi a tetičce řekne něco, co jsme nevěděli, případně neviděli, a že Madam Web v jejich osudech sehraje nějakou významnou roli. Ale bohužel. Sice nevím proč, ale scenáristé se rozhodli přehodit příslovečnou výhybku na jinou, ve finále doslova slepou kolej plnou klišé a nezáživna.

Název nelže. Tím vším, co se všude a najednou dělo, mě ale film spíše omlátil než omámil, a na milost jsem ho nevzal ani v závěru, kdy se ukázalo, že to mělo smysl a tvůrci očividně věděli, co a proč dělají. Kdyby to dělali třeba jen hodinu a půl, bylo by to pro mě stravitelnější. Těšil jsem se, Michell Yeoh je úžasná a žánrově je to krásně rozkročené jako kdyby režíroval a psal Džun-ho Pong... Ale na něj to zdaleka nemá.

Škoda uspěchaného konce, který například vztah otce a syna Priorových vyhrotil na můj vkus až příliš na sílu a další postavy (dcera Danversové, záhadná Rose) skoro až odbyl. Jinak se mi Noční krajina moc líbila, a to nemluvím jen o fantastické atmosféře a podmanivé kameře, ale především o hereckých výkonech Jodie Foster a Kali Reis. Spojení krimi a mystiky vyšlo, nedokážu si představit vhodnější prostředí, ve kterém by se takový případ mohl odehrát.

Překvapivě nevyrovnaný film, ve kterém toho je někdy trestuhodně málo a jindy příliš moc, ve kterém Bryce Dallas Howard nepůsobí věrohodně snad v žádné poloze (a že jich vystřídá několik), zatímco Samu Rockwellovi uvěříte i špiona, jenž by dokázal držet krok s Ethanem Huntem. ve kterém se Matthew Vaughn tak moc snaží bavit a ohromovat, až tím ale ve výsledku skoro nudí a zachraňuje to velkým finále za zvuku dokonalé symfonické verze Now and then. A úplný konec? Byl jsem tak zmatený, že jsem si chtěl na uklidnění pustit Tenet.

Škoda, že Griselda nemá o jeden díl navíc a že toho v tom posledním musela tolik stihnout. Časový skok a osudy vedlejších postav by si určitě zasloužily více prostoru, aby mohly pořádně zapůsobit. Jinak se mi seriál ovšem moc líbil a Sofía Vergara, kterou bych v takové roli nečekal, je vážně skvělá.

Myslím, že Sydney Sweeney po výkonu v Euforii nepotřebuje příliš potvrzovat, že je dobrá herečka, ale kdyby někdo přece jenom váhal, ať dá šanci právě Reality.

Skvělý nápad, excelentní Nicolas Cage, manželské dialogy jako od Woodyho Allena... A tak zbytečně MOC uspěchaný závěr, až mi to bylo líto. Jako by si najednou někdo všiml, že se rozpočet ztenčil a zbývá už jenom pár dolarů na titulky. Škoda, škoda, působilo to úplně jako náhlé probuzení ze sna, o které jste nestáli.

Pokud se Woody Allen už opravdu loučí, a já myslím, že ano, loučí se hezky. Protože Zásah štěstím je zkrátka hezký film. Francouzské prostředí a francouzština vůbec dodává povědomému milostnému trojúhelníku příjemný šmrnc, a kinosál jen čeká, k čemu to povede tentokrát. Nečekejte drasťák typu Match Point nebo Kasandřin sen, spíše potměšilost Iracionálního muže. Jestli máte Woodyho Allena už dávno rádi, budete spokojeni. Jestli se ho teprve chystáte objevit... No, nezbývá  mi než vám upřímně závidět.

Stejně jako v případě Ms. Marvel je škoda, že si seriál neudržel kvalitu prvního dílu, ale postupně tak trochu vyčichl. Neznamená to ovšem, že je špatný, nýbrž že mohl být lepší. Protože stejně jako Ms. Marvel má i Echo naprosto skvělou hrdinku, kterou hraje stoprocentně sympatická Alaqua Cox, a od ostatní produkce Marvelu se opravdu poctivě snaží odlišit (nejen krví). Spíše než pro vývoj marvelovského seriálového (a filmového) vesmíru je přesto Echo důležitá hlavně pro handicapované a pro potomky původních obyvatel Ameriky. To ale také není žádné minus, naopak za to tleskám!

Výstřelek, kterému opravdu chybí příběh, nicméně všeho ostatního, myslitelného i nemyslitelného, má na rozdávání. A je v něm nejvtipnější mrtvola v dějinách kinematografie.