To se mi snad zdá

Kdo by čekal, že se Nicolas Cage objeví v povedeném mysteriózním filmu, který bude mít nějaký přesah. Král béčkových filmů si tak zde zahrál nudného profesůrka, jehož byste normálně naprosto přehlédli a byť touží být spisovatelem, nikdy se k tomu nedokopal a ostatní mu jen kradli jeho nápady. Najednou se ale začne dít něco podivného... lidem po celém světě se o něm začne zdát ve snech a nikdo to nedokáže vysvětlit. Cageův Paul tak nejprve figuruje jako pasivní návštěvník snů, ale následně se to celé zvrtne. Do této chvíle je film vlastně velmi zajímavý a divák absolutně nemůže čekat, co přijde příště. Pak se ale o Paulovi lidem zdát přestane a zničehonic tu máme reklamu na produkt, kdy se lidem podařilo uchopit vstupování do snů a začaly toho využívat firmy a influenceři. Tohle povědečtění celého problému mi nakonec srazilo celý film dolů. Na jednu stranu se totiž neobtěžují nic vysvětlit (víceméně magický realismus), ale pak přijdou s tímhle, jako kdyby nám mělo být jasné, jak Paul lidem do snů vstupoval. Konec je pak takový evropsky tragický, ale přeci jen by možná unesl i pár minut navíc, případně konec pojmout celý jinak, aby to mělo alespoň nějaké vyvrcholení. Hodnocení: 70 % (18.12.2023)

Drtivou většinu stopáže jsem si nadšeně říkal "to se mi snad zdá", to nemůže přece být tak dobré. A "to se mi snad zdá" jsem si říkal i během epilogu, akorát ve zcela jiném významu. Přeci není možné, že jeden a ten samý autor je schopen sepsat tak kaufmanovský koncept, režijně s ním pracovat jak Gondry, a pak to celé poslat do kopru, protože si řekl, že z toho vybruslí (přitom to vůbec nebylo zapotřebí) závěrečnou epilogovou patnáctiminutovkou z jiného hrníčku. Hrníčku, ve kterém zůstaly nepoužité nápady tuctových epizod Black Mirror, a on si na náhodu vytáhl zrovna tu nejhorší možnou variantu. Že si tentýž tvůrce řekl "jo, je to dobré zakončení", mi hlava doteď nebere. Satirické nastavování zrcadel, rodinné drama o rozpadu rodiny, více než zdařilý origin Freddyho, prcičková komedie skvostně pracující s trapností okamžiku, Jung v nás i vás... Funguje to na všech úrovních. Námět, jakkoli fantazijní, se odvíjí v uvěřitelné přízemní rovině "jo, takhle by to mohlo být, kdyby se to dělo". Jeden z filmů roku rozmělněný (čti rozesraný) oči v sloup obracejícím ničemu nepomáhajícím nadbytečným závěrem. (19.12.2023)

Režisér, scenárista a střihač Kristoffer Borgli realizoval chytrý film, který zvládá vyvolat různé typy emocí. Absurdní komedie, společenská satira a thriller s přesahem sociálního hororu dohromady funguje v jednom stabilním balíčku spolu s jedním z nejlepších výkonů v kariéře Nicolase Cage. Zábavnost celého filmu by se dala krájet, zároveň přitom potěší jeho komplexnost a schopnost se vyjádřit k mnoha tématům. Skvělá třešnička na dortu filmového roku 2023, která snad v nejednom oku napraví Nicolasi Cageovi reputaci. Jedná se nejen o jeden z nejzábavnějších filmů letošního roku, ale také o jeden z nejchytřejších filmů letošního roku. Výtečně sebeuvědomělá a především skutečně chytře vystavěná podívaná! (19.12.2023)

Šel jsem si do kina oddechnout. Nesplněno. Borgli to tak chtěl. ___ Paul je člověk nudný, malý, protivný, vystrašený, neasertivní - kompiluje vše politováníhodné, šedivé a děsivé nezapamatovatelné. ___ Paul je pasivní vor, který vůbec nechápe, kam ho proud unáší. ___ Paul je děsivý představou, že jsem Paul. ___ Paul je oběť. ___ Celé je to děsivé. Posledních 20 minut, kdy ho sežere i kapitalismus, jsem nepotřeboval, ale ok. (10.01.2024)

To se mi snad zdá těží hlavně z neotřelého námětu a hereckého výkonu Nicolase Cage, jehož postava Paula se v rámci příběhu stává terčem jak nevídaného obdivu tak i kruté nenávisti, přičemž obě zcela protichůdné emocionální roviny se neopírají o reálný svět, nýbrž o ten snový - o to více absurdně pak působí vyústění celého filmu. Borgli si netradičním způsobem pohrává s tématem "cancel culture" a zakomponováním snových sekvencí nabírá jeho satira fantaskních až hororových rozměrů. Během filmu dojde na pár humorných sekvencí, avšak pocity z filmu jako celku jsou spíše mrazivého rázu. Vskutku netradiční kousek, který i přes pro mě rozpačitý závěr, donutí člověka k zamyšlení. (25.01.2024)