Pohrobek

Vyznání lásky evropské filmařině i poctivá režisérská sebekritika a jasné ohrazení se proti hollywoodským praktikám. Kupa malých příběhů, traumat a skrytých tajemství, které vyplouvají na povrch nejvíce právě během nedobrovolné natáčecí přestávky. Osamělý hotel jako místo rozvijení i řešení nejrůznějších existenciálních problémů celého filmařského osazenstva.

Patrice Leconte už natočil řadu lepších snímků, ale ani Grands ducs pro mě nebyli žádným zklamáním. Snímek má tempo - hodně vysoko nastavené, které si zachovává celkem bez potíží, především, co se "skutečně" hereckých pasáží týče. Dějová linka není jinak odbytá. A když nic - zasloužilá trojice - Jean-Pierre Marielle, Philippe Noiret a Jean Rochefort - zklamat prostě nemůže.

Průměrný klasický černobílý western s celkem propracovaným příběhem. Nejvíc potěší asi charismatický a elegantní záporák Marka Stevense.

Československá "drsná" krimi o poněkud tabuizovaných tématech - závislosti na drogách a dokonce i o "zvráceném" homosexuálním vztahu. Trochu pobaví, možná i trochu rozesměje - minimálně ten děsný hudební doprovod je skutečně osobitý.

Klasický thriller o vyšetřování případu, za jehož nitky tahá někdo hodně vysoko - navíc ve zblázněné zemi a době, v Jižním Vietnamu těsně před americkým odchodem a před zhroucením. To slibuje pěkně pochmurnou a depresivní podívanou, zvláště pokud je v hlavní roli přítomen "ďábel" Willem Dafoe. Jenomže to by se film musel obejít bez svého "klasického" rozuzlení a nejspíš taky bez drobné "aférky" Dafoea s jednou mladou milosrdnou sestrou. V každém případě potěší nečekaně absurdní momentka s šíleným důstojníkem v helikoptéře, která jako by se sem dostala z jiného filmu (třeba Apokalypsy nebo Olověné vesty).

V první řadě tvrdá obžaloba moderní doby a především ztráty opravdového prožití čisté lásky. Na druhou stranu však též neskutečně zábavná a povedená komedie, u které vám bude smutno, až skončí. Depardieu a Dewaere jako dost sympatičtí výtržníci, kteří se zajímají jen o to, jak dostat kdekterou ženskou do postele a krádeže berou jako nezbytnou součást života. Vypiplaný a naprosto nabitý scénář, kde jeden nevázanější a šílenější kousek střídá druhý. Zpracovávání frigidky Miou-Miou je dost odvážné a koho zajímá Depardieuovo něžné pozadí, příjde si na své. Jsou tu samozřejmě i závažnější místa - poslední zážitek Jeanne Moreau, která se snad jako jediná ve filmu nesvlékla, "kojení" Dewaera i ochutnávání mladičké Isabelle Huppert, což je zase vyloženě lyrická pasáž. Krásný film, který se nemůže líbit snad jen feministkám.

Tenhle film mohl stát tak milión - lir. Dobrý příklad toho, jak může být za málo peněz hodně muziky. Výprava vlastně žádná, těch pár uniforem a "western" hadrů už účinkovalo asi v pěkné řádce filmů. Všechno se odehrává prevděpodobně na nějaké přeorané skládce za Římem. Herci jsou taky slušnou galérkou komparsistů protloukajících se sandály, westerny a horory toho nejitalštějšího kalibru a hudba, která je alespoň dost rytmická, také zřejmě v tomhle díle nezazněla poprvé. Přesto přese všecko jsem se docela bavil - ono těch přestřelek, mlátiček, suverénních obličejů a "cool" vtípků není vůbec málo a děj taky rozhodně nestojí na místě.

Nadprůměrné i v oboru romantických komedií. Film, který příjemně naladí a úsměv na tváři udrží od začátku do konce. V hlavních rolích dva velcí sympaťáci amerického westernu - proti lásce imunní John Wayne i "extrémně věrný" Stewart Granger.

Dumasova adaptace, která si vystačí bez ohromující výpravy, což samozřejmě neznamená, že by neuchvacovala i po výtvarné stránce. Skoro ironické drama z období orleánské Francie - ze zlatého období nicnedělání, povalečství, bujarých večírků a bohatých lehkých žen, na jejichž kolenech se utěšuje honorace aristokratů i buržoustů. Žena, která se stala mýtem, vylíčena bez falešného sentimentu jako postava z masa a krve. Životní role Grety Garbo, která se svojí Marguerite měla leccos společného, byť žila v jiném století.

Specifikem této telenovely je vraždící babička - pozor na ni!