Pohrobek

Díval jsem se na to kvůli Yulu Brynnerovi - jeho hluchý gangster se ale na scéně zdržuje bohužel maximálně tak 10 minut. Stejně však je zřejmě tím nejlepším na celém filmu. Zbytek je vyplněn "chlapákem" Reynoldsem, který si tak váží svého kníru, že se ho nezbaví ani když se převléká za jeptišku. Snaha o komičnost vychází jen výjimečně a ještě se pak vytrácí realita dobrého krimi.

Druhý sabata-western s výraznou německou příchutí, kdy z filmu přímo dýchá vůně západoněmecké filmové produkce sedmdesátých let. Lee Van Cleef jako vždy zcela neohrožený, bezchybný, nezranitelný a neporazitelný. Zaujme především jeho zbrojní arzenál a hodně nápadité pistolky i skrýše na ně. "Klaďas" číslo je dvě je extrémně neodhadnutelný a vypočítavý - dopadne ještě moc dobře. Možná i na italo podmínky dost přepísknutá hudba - rock, varhany i klasické "elektro" ze syntetizátorů. V žánru však rozhodně nadprůměr - i kvůli dvěma akrobatům takřka hongkongských kvalit.

Mírně naivní pohled na složitou situaci Třetího světa - konkrétně Zadní Indie - zmítajícího se mezi mocnostmi a bezmocně operujícího s vlastenectvím, svobodou, demokracií, spravedlností, využitím přírodních zdrojů a pocitem uražené hrdosti. Tak "trochu" z amerického pohledu, avšak stále inteligentně a zajímavě. Podmanivý Marlon Brando s víceznačným knírkem a mnoho prostoru pro jeho vyhrocené obžaloby i promyšlené a shrnující monology. Zajímavou roli si střihla i Brandova sestra Jocelyn. Její Emma Atkins není vůbec špatně zahraná a jasně tak ukazuje, že herectví bylo prostě v rodině.

Mňam, to je ale pochoutka. Johnny Weissmuller jako pečlivě učesaný a oholený divoch provádějící veletoče na větvích a skotačící na liánách. Maureen O'Sullivan vzpírající se v jeho náručí a zoufale si přikrývající zraky při každém úmrtí, jimiž se to v jejím okolí jen hemží. Hroši, sloni a krokodýli polykající domorodce o závod a skvělí Pygmejové. Jen by to chtělo o něco méně zadní projekce.

No, přiznávám: trochu, vlastně dost, toho klišé tenhle příběh o odvrácené stránce "amerického snu" obsahuje. Není to však dovedeno nikterak do extrému a celkově se jedná o snímek z kategorie těch příjemných. A pak hudba je skutečná krásná a Sestra v akci Singing Nun nesahá ani po kotníky.

Absolutně nechutná existenční krize zachycená neúprosně, nemilosrdně a bez špetky odlehčení. Gene Rowlands tu podává zřejmě svůj nejlepší výkon - na jevišti, jako i v "normálním" životě. Cassavetesův vrchol.

S hodně, hodně velkou mírou nadsázky se na to dá dívat. A mě, jako milovníka sandálů, to i docela bavilo. V každém případě snad první sci-fi sandál, který jsem viděl (Atlantiďané vyrobili všelikvidující krystal, pomocí kterého si chtějí podmanit svět). Hodně sympatický je hlavní záporák John Dall, jenž reaguje na situaci všeobecného zmaru při výbuchu sopky tak, že se raduje z toho, že může krystalem likvidovat každého, kdo se pokouší o záchranu - o sebe sama se vůbec nestaraje.

Průměrný snímek na stále fungující téma nepřátelského záměru, který přeroste v lásku jako hrom. Rosalind Russell a Walter Pidgeon jsou tentokrát dost slabí a film nezachrání ani nějaká ta písnička.

Peter Falk jako režisér není vůbec špatný, toto je jediná epizoda, kterou režíroval zcela sám - škoda. Jeden z těch "manipulativních" columbů, kdy je vrah přímo vehnán do Columbova náručí. "Jak se člověku nemusí vyplatit láska ke klasické hudbě."

Jedna z kratších a o to údernějších grotesek, kdy Charlie dosytosti předvádí svoji excentričnost kombinovanou s přitažlivým ostychem. Co se týče gagů - taktéž geniálně nabyté - už úvodní "motací" scéna je vyloženě nadprůměrná.