Buzíci

Žeby zrovna i niečo na spôsob naprosto kultovej Bezstarostnej jazdy vo francúzskom vydaní, kde sa vskutku zároveň asi zamiesilo aj na mnoho ďalších, a k tomu azda i podobne koncipovaných, kontroverzných príspevkov [povedzme trebárs čosi i na daný charakter Mechanického pomaranča], na aké si totižto práve teraz ani hneď tak rýchlo určite [ne]spomeniete, tak sa teda skrátka zvyčajne ksichtili títo titulní Buzíci pod taktovkou Bertranda Bliera, ktorý chcel vari tentoraz za každú cenu iba strašne šokovať [čo sa ale celkom míňalo účinku], a ktorého otec - Bernard - filmový herec; sa koľkokrát stihol zaskvieť vo francúzskej kinematografii, iba toľko na margo k danej veci, keď teraz by som snáď už konečne rád prešiel i k hlavnému definovaniu titulných [ANTI]hrdinov, ktorí sa počas necelých stodvadsiatich minút môjho reálneho času - stihli toľkokrát povystrájať všelijakých vylomenín naozaj od výmyslu sveta, že som to zrejme ani nestihol zakaždým vždy správne spočítať, koľko toho sa vlastne v tomto, podľa mňa - predsa trocha viac samoúčelnom titule, stihlo »filmovej škody« napáchať, o čom by v podstate vedeli dokonca priamo prednášať najmä: dvaja ústrední, francúzski, ďalej mimoriadne skazení, nadržaní a perverzní protagonisti Jean-Claude & Pierrot, ktorí boli tak extrémne posadnutí «sexuálnym harašením», že na tom sa postavil úplne celý, základný kameň tohto experimentálneho kinematografického diela, s obzvlášť improvizovaným cítením. • Podotýkam, že hlavní hereckí predstavitelia v náležitých stvárneniach Gérardom Depardieuom a Patrickom Dewaereom, sa doslova akoby »utrhli z reťazí«, že im nebývalo absolútne nikdy nič sväté, vrátane i „kamarátky do dažďa,” Marie-Ange, v priam explicitnejšom podaní prostredníctvom francúzskej herečky Miou-Miou, vlastným menom Sylvette Herryová, kedy mimochodom tento, ozajstne vydarený TROJLÍSTOK - vôbec nemával akékoľvek zábrany a bariéry pred nikým a pred ničím; proste by som daný titul definoval, ako sakramentsky kontroverzne ukotvený, ktorý si toho dovolil pomerne dosť v rámci svojej celej prezentačnej štruktúry, no súčasne to na mňa začalo pôsobiť až samoúčelným spôsobom s nulovým vytriezvením postáv, ktoré to ani nijako extra zvlášť zase nemali v úmysle; skôr presne naopak, normálne som sa miestami poriadne [za]čudoval, že im stručne-jasne, ktokoľvek na blízku - silne neklepol po prstoch, keďže si zo dňa na deň dovoľovali čoraz viacej, kde to zachádzalo do neuveriteľného extrému, čo by sa maximálne mohlo stať jedine v nejakom divokom sne. • Technicky kvalitne spracované, no o scenáristickej stránke sa to povedať asi ani príliš nedá. (02.04.2024)

Namísto motorek povětšinou kradená auta (ale také vlak, bycikl nebo prostá chůze) a místo předávaného jointu společné sdílení zprvu naprosto netečné ("Mně to nevadí.") a na sexuální objekt degradované, posléze však čím dál iniciativnější "kadeřnice". Tenhle způsob bezstarostné jízdy je jak výsměchem maloměšťácké morálce, tak ironickým komentářem ke konceptu tzv.volné lásky. A když ve výkřiku "poníženého" Pierra: "Zasraná Francie! Kamkoliv přijdu, cpou mi ho do zadku!" změníte název státu, jste rázem doma. (18.04.2008)

Pravá francouzská umělecky zpracovaná zábavná podívaná. Bertrand Blier je velmi neotřelý tvůrce, o čemž mě přesvědčil už u snímku Merci la vie! Buzíci jsou ztřeštění, některé situace jsou zahnány do stavu ad absurdum, ale od začátku do konce jsem se výborně bavil. Duo Depardieu-Dewaere funguje skvěle a Miou-Miou podává svůj životní výkon. A nedivím se, že si s Dewaerem spolu začali, byť to teda moc vesele nedopadlo. Skvělý francouzský film, doporučuji všemi deseti. (02.10.2016)

Drsné, explicitně cynické a přisprostlé, nádherné. Plné přirozené a odvěké lidské touhy po záchraně duše, po něčem jako by mohla být láska. Jsou to děsní gauneři, neví co se svými životy, jsou nasraní na celý svět a mají pocit, že mají právo si vzít cokoli, co chtějí. Pohybují se dost často na hraně zákona nebo už za ní, ale stejně je člověk musí mít rád. Několik nezapomenutelných, jen lehce erotických, ale o to víc dojemných scén. Marie-Ange po dosavadním sloužení jako pouhá matrace konečně zažila svůj první orgasmus, "kojení" ve vlaku, iniciace panny poté, co okradli její šosácké rodiče. A neurčitá vzdálená naděje, jaká bývá u každé poctivé road movie. Značně pobuřující, ale velice lidský a čistý příběh. (10.12.2012)

Blierova nesnesitelná lehkost bytí není poznamenána Kunderou, ale jako kdyby se Blier inspiroval jiným českým autorem, Bohumilem Hrabalem. Najít tolik poetiky ve všedních věcech je pro nás běžné smrtelníky nadlidský výkon, Blierovi se podařilo nalézt poetiku v příběhu dvou zlodějíčků. A zcela určitě by se tenhle film nemohl promítat v klášteře, neboť by řádové sestry poomdlévaly studem. (28.03.2012)