Necrotongue

Po sKORO NA mizině jsem u další sbírky věřil v něco podobně vtipného, ale tohle jsem tedy opravdu nečekal. Nasazení českých herců do slezských rolí jsem kritizoval už v komentáři k Dukle; tady mě to tahalo za uši ještě víc. Nikdy jsem nezažil, aby se v hospodách v našem regionu razovitem mluvilo takovýmto způsobem. Je tedy pravdou, že jsem byl v hospodě naposled před devíti lety, ale nedovedu si představit, že by za tu dobu došlo k tak převratným změnám. Tento počin by mohl být vřele příjímán mimo Moravskoslezský kraj, ale pro mě má příliš mnoho falešných tónů. Hvězdička za Pavlu Gajdošíkovou a za kameru, protože Petr Hrubeš. / Poučení: Z Čecha přes noc Slezana neuděláš. A vice versa.

V první řadě musím pochválit kameru, protože nejsem z těch, kdo by potopili spolužáka. Abych pravdu řekl, celá záležitost mě příliš nenadchla. Od Mírotvůrců jsem zvyklý na vydatnou porci humoru; tady se vyskytoval buď v takové nenápadné, smutné podobě, nebo byl zase až příliš polopatický, takže mě neuměl rozesmát. Ta hodina se mi chvílemi docela táhla, a i když mám tuhle sestavu rád, tentokrát to skřípalo. Ale alespoň jsem z toho cítil člověčinu a Ostravu. / Poučení: Braň si svou bagetu. 3*-

Sákryš, tak tohle byla fakt škoda. Mohl to být skvělý horor, protože námět a úvod mě okamžitě zaujaly, ale s postupujícím dějem mé naděje postupně vyhasínaly. Tvůrci sice obsadili do filmu Emily Blunt, z mně neznámého důvodu k ní ale přidali partu nesympaťáků, takže vznikla taková protivná Addams Family a já jsem vlastně neměl komu fandit. Tím spíš, když se všichni místy chovali poněkud nesvéprávně. A tady je vhodný prostor pro otázky. Proč někdo natluče hřebík zespodu do dřevěného stupně schodiště? Protože je kretén? A to jsou jen dvě ze všech možných otázek, protože se scénárista nenechal příliš svazovat logikou ani fyzikálními zákony (viz. záchrana hluché sestry v silu- to bych chtěl vidět v reálu), a snímek na mě podle toho taky působil. Dostával jsem spoustu informací, jež dávaly smysl, třeba tu, že se na místě se stálým přirozeným hlukem není třeba bát. Logické. A proto celá rodina žije na nejtišším místě v celém okolí... A takových hovadin je film plný. Jedna hvězda za nápad a jedna za matku rodu. / Poučení: Pokud má nějaký tvor v zubní kartě osmdesát špičáků, asi to nebude býložravec.

Pokud mě dnes dokáže svou myšlenkou oslovit snímek, který překročil padesátku, je jasné, že jeho tvůrci odvedli kvalitní práci. Hlavním sdělením filmu mělo být (a taky bylo), že válka je svinstvo. Plně souhlasím. Sekundární sdělení vyplynulo z dialogů o náboženství, a když řeknu, že i s ním plně souhlasím, tak to zdaleka nevystihuje objem mého souhlasu. Nikterak se netajím tím, že po celý život považuji náboženství za největší svinstvo, a právě třicetiletá válka je ideálním příkladem toho, proč tomu tak je. Dvě znepřátelené strany (možná spíše dva teologické směry) věřící v téhož (!!!) boha poslaly Evropu na třicet let do víru zabíjení, znásilňování, rabování a ničení; no, pokud by existoval nějaký bůh, v jehož jménu by toto probíhalo, musel by to být řádný kokot. O ďáblovi žádné pochyby nemám, ten existuje a každý z nás si v sobě nosí toho svého, aby v příhodných chvílích ničil, nebo alespoň otravoval život ostatním. Hloupé je, že nejde o nadpřirozenou bytost, takže se nelze na nic vymlouvat. Tedy, pokud nejste věřící. Pak svalíte vinu na Satanovy nečisté rejdy, upálíte sousedku, která má na nose bradavici a na gauči černého kocoura, a barvy vašeho světa jsou opět jasné a zářivé. No, a o tom byl právě tento film. Alespoň já to tak chápu. A nemůžu se zbavit pocitu, že je snímek i přes svůj věk stále až nepříjemně aktuální. / Poučení: Vidíš-li flanďáka, hoď kamenem dříve, než pod tebou začne doutnat hranice. 4*+

První díl byl takovou jednoduchou krvavou blbůstkou s prostým humorem, na kterou se dalo podívat, aniž bych si toužil vyškrábat oči. Tentokrát tvůrci po všech stránkách znatelně slevili na nárocích, přičemž zjevně nikdy neslyšeli o Cimrmanově šrapnelu. Repliky, které scénárista vyplodil pro jednotlivé postavy, rozhodně nebyly šrapnelem, to byla bubnová palba těžkých kalibrů. Kdybych měl napsat, co si o filmu opravdu myslím, musel bych klesnout na verbální úroveň v něm použitou, a to fakt nechci, takže to jen shrnu. Scénář byl v podstatě chabý, triky místy vypadaly jako špatný vtip (viz. smrt Bambiho), všechny postavy mi byly veskrze nesympatické a celé to definitivně pohřbil neuvěřitelně stupidní závěr. Škoda, že nevěřím v Satana, scénáristovi bych pobyt v kotli klidně dopřál. / Poučení: Nechceš se stát obětí krvavé sekty? Šukej.

Fuj, to byl ale nepříjemný film. Já si tedy o tom, jak funguje civilizovaná společnost nedělám žádné iluze, ale když je mi to takto bez obalu předhozeno, přece jen mě to pořád dokáže vykolejit. No, vzhledem k viděnému by asi bylo slovo rozhodit vhodnějším termínem. No jo, je vidět, že se ta cynická svině ve mně už zase dere na povrch, ale ještě před malou chvílí byla zalezlá někde v koutku. A ani nedutala. Tvůrci tady zpracovali téma, které je a obávám se, že i bude, stále aktuální. Náš dokument "V síti" se zaměřil na jednotlivce, ale tahle forma prováděna z pozice nezpochybnitelné autority mi přijde ještě mnohem horší a nebezpečnější. Korejci si u mě tímto zpracováním docela šplhli, protože ve mně svým snímkem vyvolali spoustu nepříjemných pocitů, a z toho je jasné, že na to šli správně. / Poučení: Dostaneš-li chuť na opravdu mladé masíčko, zařiď si ústavní péči, nebo se nech kastrovat.

Na film jsem se příliš netěšil, protože mě kolega Big Bear předem varoval před tím, abych měl příliš velká očekávání. A nelhal. Fakt jsem netušil, že by nějakého přemotivovaného scénáristu mohlo napadnout, že by létající tank prováděl v souboji s Bf 109 Immelmannův obrat, no ale co už. Těch hovadin tu bylo požehnaně a valnou většinu už rozebrali jiní uživatelé přede mnou, takže už zmíním jen to, že i když byla Luftwaffe letectvem zlých nacistů, přinesla do vzdušné války mnoho novinek. Jednou z nich bylo i to, že němečtí stíhači létali ve čtyřčlenných rojích. Ostatní státy okopírovaly tento systém až v průběhu války, když se ukázalo, že jde o mnohem pružnější (a tedy výkonnější) sestavu. Pobavila mě snaha tvůrců přesvědčit mě o tom, že byl každý sovětský letoun vybaven vysílačkou. Touto technickou vymožeností disponoval po začátku války dlouhou dobu jen stroj velitele větší formace. Kromě těchto nesmyslů, které mohou být většině diváků stejně ukradené, byl film vcelku v pohodě, dokud nepřišel patetický závěr, při kterém jsem se cítil úplně nesvůj z toho, že taky se slzou v oku nesalutuji. Nebýt tohoto momentu, asi bych jeden kousek přidal. Už jen za ty skutečné hrdiny, kteří museli bojovat nejen proti Němcům, ale i proti vlastnímu zoufale nepružnému velení. / Poučení: Když už nemůžeš jít, plaz se.

No, musím uznat, že se občas scénáristům podaří stvořit postavu, kterou od prvních okamžiků bytostně nesnáším. Nedávno jsem se seznámil s filmovou verzí Scarlett O'Hara, jež byla mlhavým důkazem toho, že by se tělesné tresty u dětí přece jen ještě neměly zavrhovat, ale Angel Deverell tuto mou nesmělou myšlenku změnila v jistotu. Šmarjá, to byla ale příšerná ... bytost. Tato postava patří jednoznačně do skupiny lidí, o nichž se říká, že by potřebovali malý dvůr a velký bič. Snímek byl ve své podstatě spíše komorní záležitostí, hlavní hrdinka mi byla protivná jako osina v ... jako trn v patě, příběh byl zčásti romancí a zčásti dramatem, přičemž pojednával o spisovatelce, s níž by se dnes mohla měřit například Danielle Steel nebo Rosamunde Pilcher, takže by mě na něm logicky nemělo nic bavit. No, a bavilo. Nikdo by nemohl být překvapenější než já, když vyjely závěrečné titulky a já jsem si uvědomil, že jsem se po celou dobu nenudil. Tvůrci asi museli udělat něco správně. / Poučení: Chceš pít šampaňské? Nech vývrtku v šuplíku. 3*+

Dnes jsem se pustil do repríz, a tak jsem si zopakoval i tuto téměř deset let starou záležitost. Z původních čtyř hvězdiček jsem musel jednu odebrat, protože se mi film zdál být na druhý pokus poněkud nevyrovnaný. Jeho první půle mi přišla lepší a zábavnější, zatímco u druhé jsem se místy až nudil. Ve výsledku šlo o takovou zvláštní magořinu, která v průběhu času postupně ztrácela tah, a nemůžu se zbavit pocitu, že si tvůrci v tomto případě sami uškodili tím, že příliš přepálili stopáž. S nějakým tím prostříháním scén a s tím souvisejícím zkrácením stopáže by se zřejmě ta čtvrtá červená ještě udržela. Musím ale každopádně vyzdvihnout postavu produkční Jany Plodkové; ta mě dokázala pobavit úplně pokaždé. / Poučení: Pozor na Havláta!

Film jsem poprvé viděl před lety, nezklamal mě sice, ale ani nezanechal nějaký výrazný dojem, proto jsem ho ohodnotil třemi hvězdičkami. Po dnešní repríze jsem přihodil jeden kousek navíc, protože mi došlo, jak civilně celá záležitost působí. Jasně, na tomto snímku jsem nenašel nic výjimečného, nic tak výrazného, aby mě to naplnilo bezbřehým nadšením, ale zato jsem nabyl pocitu, že šlo o skutečný příběh ze života. Tedy... V reálu samozřejmě nepotkávám běžně lidi, kterým by patřil kus Havaje, ale když si tento pozemkový apendix z děje vyoperuji, zůstane mi obyčejný příběh obyčejných lidí, který tvůrci podali takovým způsobem, že mi přišel uvěřitelný, a přesto jsem se po celou téměř dvouhodinovou stopáž nenudil. George Clooney v roli Matta Kinga odvedl to své, mnohem více mě ale zaujal výkon Shailene Woodley v roli jeho dcery Alexandry. / Poučení: Ani Havaj není vždycky havaj.