Necrotongue

Džun’iči Okada se mi líbil už ve Psech, takže jsem byl zvědavý, jestli se budu stejně dobře bavit i tentokrát. Nebavil. Tedy bavil, ale ne tak dobře. Korejský originál jsem neviděl, takže jsem nemohl srovnávat, Japonci si ale podle mého názoru poradili s tématem vcelku slušně a mé první dojmy z blbého dne detektiva Yujiho Kuda po prvních deseti minutách v podstatě vystihuje tenhle vtip: / Muž se prochází po říčním břehu, když náhle narazí na asi desetiletou dívenku, která sedí na břehu a usedavě pláče. "Co se stalo, proč pláčeš?", ptá se jí. "Před chvilkou se mi v řece utopili oba rodiče.", pláče holčička. "Holka, řeknu ti, ty máš ale dneska den", povídá muž a rozepíná si kalhoty. / Pokud by to z doposud napsaného nebylo jasné, detektiv Kudo, by byl v této situaci tou nešťastnou holčičkou. No, a když už jsem se dostal k humoru, musím zmínit, že mě tento thriller několikrát dohnal k úsměvu, protože tu a tam setřel bariéru mezi thrillerem a komedií, a v tomto případě to nepovažuji za tvůrčí nedostatek. Za ten na druhou stranu pokládám terminátorskou vložku v posledních zhruba dvaceti minutách, nebýt jí, šel bych do čtyř slabších pěticípých. / Poučení: Máš-li den blbec, radši zůstaň doma. 3*+

Fuj, to byl nepříjemný film. Jestli se s něčím fakt nedokážu srovnat, je to úmorné vedro a tvůrci z Apeninského poloostrova ho dokázali dostat skrz monitor až ke mně domů. To od nich bylo opravdu záludné. Ne úplně rovní příslušníci silových složek, trio slepý / blbý / umírající, vedro, výpadky elektrické sítě, obří požár a zejména solí batikované tílko se postarali o vskutku nepříjemnou atmosféru a já jsem měl chvílemi pocit, že cítím nejen ten hyc ale i jeho pachové následky. Příběh samotný nebyl příliš složitý, tvůrci se ho ani nesnažili něčím ozvláštnit, nebo pozvednout, takže děj ubíhal vcelku očekávaným způsobem i směrem, aniž bych měl jakýkoliv problém s tím, abych odhadl, jak to celé dopadne. No, a tato předvídatelnost byla taky největší slabinou celého snímku (tedy kromě faktu, že jsem neměl komu držet palec). Nenudil jsem se sice, ale nadšením taky nehýkám. / Poučení: To by jeden neřekl, kam až může člověka dohnat jedna felace...

Když se sám nad sebou občas zamyslím, musím si vždy přiznat, že chybělo už jen velmi málo k tomu, abych byl plnohodnotným psychopatem. Takhle naštěstí necítím neodbytné nutkání k porcování ještě se mrskajících lidských nebo i zvířecích obětí, morbidní zvídavost nad otevřenou anatomií ještě nedávno žijících tvorů už ve mně ale pevně zakotvila. Když mi FeriusParfax tento německý thriller doporučila, příliš jistoty ve mně nevzbudila, protože klíčové slovo "německý" pro mě není ve filmové oblasti zrovna tím pravým lákadlem. No, ukázalo se, že mě výše zmíněná uživatelka buď hodně dobře odhadla, nebo má v genech podobný defekt jako já, ale touto záležitostí se u mě fakt trefila. Teutoni se tentokrát vybičovali k maximálnímu úsilí a spáchali snímek, u něhož mi ty dvě hodiny+ utekly jako tělesné tekutiny z pitevního stolu, příběh měl smysl, děj měl ten správný tah na branku, sedělo mi i obsazení, brutálně jsem se bavil nad přerodem vegetariánky Lindy a pochopitelně jsem si morbidně užíval všechny detaily z pitevny. Bavil jsem se na německý thriller nebývale, a kdyby Helmutům občas nehrklo v kukačkách (například: nefunkční pevné linky až na tu na pitevně nebo otravně klišoidní finále), odhodlal bych se zřejmě i k páté pěticípé, ale i tak je to za pevné čtyři kousky. / Poučení: Se správnou motivací dokáže člověk téměř cokoliv.